Aj, jak jest milé to a utěšené
a Duchem svatým slavně vyvýšené,

když jednosvorně bratří spolu bydlí
a v pokorných jich srdcích pokoj sídlí.

Jsou jedno láskou, nadějí a vírou,
okouší pravých slastí hojnou mírou.

Tu Pán jim dává hojné požehnání,
sesílá z nebe každé dobré dání.

Tu u prostředku všech svých milých stánků,
Ježíši, trůníš, čistý ty Beránku!

Tu procházíš se mile mezi nimi,
dobrými věcmi daruješ je svými,

od Otce pomazáním z vysokosti,

Komu milo spasení
času nynějšího,
z Božího smilování
může dojít jeho.

Vždyť sám Pán všemohoucí
nechtěl dopustiti,
aby v něho věřící
měli se rmoutiti.

Protož evangelium,
poselství milosti,
oznamuje národům
k veliké radosti.

Syn v našem člověčenství
v světě se ukázal,
v množství zjevných svědectví
lásku svou dokázal.

Na smrt duši položil
z veliké milosti,
svou nevinnou krev vylil,
zjevil lásky dosti.

Nato Duch svatý poslán,
by svědectví vydal,

Církev svou svatou obecnou,
tu Kristovu choť přemilou,
shromažďuje Bůh z milosti,
přivádí do radosti.

a dle svého zaslíbení
k věčnému v Kristu spasení
vybírá z národů, z lidí,
ty, jak jemu se vidí.

Kdo přijímají od něho
působením slova jeho
v Kristu nové své stvoření
a druhé narození,

ty on vírou obdaruje
a láskou svatou spojuje,
ustavuje i v naději,
by stáli vždy pevněji.

Tak jim v Kristu požehnává,
v duchovních darech vzdělává,

V sjití tomto pravme sobě,
jaká radost v Páně domě,
jaká hojnost utěšení,
nedostatků žádných není.

Je v něm svornost a jednota,
láska, milost i dobrota,
sláva, moudrost, vzácné jmění,
nade všecko pomyšlení.

Je v něm zdraví, sličnost, krása,
mladost, síla, pravda, spása,
pokora i úcta s bázní,
pokoj věrným darovaný.

Ejhle, obcování svatých,
Duchem pravdy v světě vsátých,
církve Boží vyvolené,
po všem světě rozptýlené.

Chválíce jej všichni spolu,
zpívají mu píseň novou.

Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové, /jak rozkošní křesťanští sborové,
Pane, v nichž tvé jméno slavné!

V tvých, Pane, síních, v shromáždění věrných
žádá snažně srdce všech zvolených
býti, v tobě se těšiti.

Tu poklady jsou Kristových milostí,
jež nás vždy zvou k jeho účastnosti
a v ní k svatých obcování.

Tu bohabojné dobrým naplňuješ,
dary hojné štědře naděluješ
a jim svítíš světlem pravým,

neb tu přebýváš, Bože přežádoucí,
dary dáváš všem obživující,
věrným, k tobě volajícím.

Radujme se vždy společně,
vzdávajíce chválu vděčně
Bohu Otci nebeskému,
Synu i Duchu svatému,

že již ráčil pohlédnouti,
milostí svou k nám se hnouti
v tyto časy nebezpečné;
zpívejme mu žalmy vděčné.

Vzbuzuje nám ku pomoci
vůdce věrné z bludu noci:
ó Pane náš všemohoucí,
veď i dál své dílo skvoucí!

Co jsi počal, Pane milý,
při nás z lásky, doveď k cíli;
doufáme my v tebe, Pane,
že tvé dílo přece stane.

Obnov nám své sliby svaté,
slovem víry v srdce vsáté,