Probuďme se, křesťané,
k pokání pravému,
pamatujme, že nastane
den soudný každému,

kdež musíme vydati
počet ze všech věcí;
těžká věc bude obstáti
a nelze utéci.

Soudce živých i mrtvých,
Syn Boha živého,
požádá počtu z skutků zlých
i z slova marného.

Ten bude všemohoucí;
kdo se mu zprotiví?
Moudrý, ano vševědoucí;
kdo se mu vymluví?

Bude i spravedlivý;
kdo dary oblomí,
aby ortel milostivý
vzalo zlé svědomí?

To majíce v paměti,
obraťme se k Pánu,

Pamatuj, člověče, proč tě Pán Bůh stvořil
a nad stvoření vše proč tě tak povýšil / – proto, abys jemu sloužil.

Bůh tvůj učinil tě k podobenství svému,
přijal tě za dítě; tys však Otci svému
nechtěl sloužiti věrnému.

On tě byl do ráje postavil krásného,
v němž jsi, rozum maje, ctít měl Otce svého,
ale ty ses spustil jeho.

Utrácíš svá léta, svévolně jen hřešíš
a rozkoší světa bídnou duši těšíš,
zlého života nelepšíš.

Pravdě jsi odporný, pneš se nad jiného,

Šťastný je člověk, jemuž Bůh odpustil
a jehož vina smířena jest.
Šťastný je člověk, jehož Bůh očistil
a v jehož duši se neskrývá lest.

Pokud jsem mlčel, svědomí vyprahlé
úpělo ve mně na každý den.
Ve dne i v noci bál jsem se ruky tvé,
namísto radosti smutek zbyl jen.

Potom jsem tobě vyznal svou nepravost,
žádný svůj hřích jsem nezatajil.
A tys mě přijal, Pane můj, na milost,
břemene viny mé jsi mne zbavil.

Za to své dlaně každý, kdo svatý je,
v příhodném čase k tobě vztáhne.

Ó Pane můj, pokoj ať tvůj
na cestách se mnou bývá;
moudrosti dar, lásky tvé žár
ať již mi neubývá,
když světlo tvé na cestě své
duše má stále mívá.

Hostinou svou přebohatou
nasytils chudé hosty.
Život jsem vzal, jejž tys mi dal,
svých vin jsem nyní prostý.
S písničkou chval půjdu teď dál
s těmi, jež stůl tvůj hostí.

Pane, ty víš, v tobě že již
všichni chcem jedno býti.
Ruce i hlas posiluj v nás,
chceme k tvé slávě žíti.
Na věčnost tam dopřej všem nám