Voláme z hlubokosti, z žaláře temného
EZ492
Voláme z hlubokosti,
z žaláře temného,
lkajíce zde v úzkosti v tom údolí
pláče truchlivého,
věčný Králi, Pane náš,
k tobě jedinému,
který v nebi přebýváš, sem pohlížíš
k lidu souženému.
Aj, my dobrotivého
tebe Otce máme,
avšak spravedlivého tvého soudu
velmi se lekáme.
Hříchů tak rozvodněných,
jichž počet nevíme,
proti tobě činěných, v těle, v duchu
velmi se děsíme.
A kdybys je chtěl zkoumat
září oka svého,
všecky je vyhledávat, kdo ostojí?
Přemůžeš každého.
