Ó Bože hojný v milosrdenství,
i nade mnou též rač se smilovati,
přestupky mé sám všechny vymazati,
učiň to pro své dobroty množství.
Přispěj mi, tebe vzývám samého,
ty obmyj mě od všech mých nepravostí,
slož ze mne břímě hříchu těžkého,
abys mne stále neměl v nelibosti.

Svou odvrať tvář pryč od mých hříšností
a nehleď na mne v přísném rozhněvání,
když tebe prosím, vymaž v smilování
spáchané všechny mé nepravosti.
Stvoř srdce čisté ve mně, Bože můj,
všech nepravostí bych se vyvaroval,

Já ztracený a chudý tě hledám na písku
a nevím jak a kudy jít k tvému skalisku.
Jen jediný dům stojí tam na skalisku tvém,
tam zaveď cestu moji a nech mne bydlet v něm.

Vím, že jsem blázen býval a snadno mít chtěl dům
a nechtěl znát, že příval jde k samým základům.
Jen jediný dům stojí tam na skalisku tvém,
tam zaveď cestu moji a nech mne bydlet v něm.

Zlá bouře přišla jednou a krutý vítr vál
a moji chatrč bědnou proud kalné vody vzal.
Jen jediný dům stojí tam na skalisku tvém,

Netrestej mne, Hospodine, v hněvu svém,
nekárej mne v rozzlobení prchlivém,
neboť jsem umdlený, v kostech svých raněný.
Smiluj se v lásce nade mnou již,
jen ty sám, Pane, mne uzdravíš.

Strach a úzkost zaplavily duši mou.
Vyhlížím jen tvoji milost vzdálenou.
Navrať se, Bože můj, s pomocí při mně stůj.
Smiluj se v lásce nade mnou již,
jen ty mne, Pane můj, zachráníš.

Mrtví, Pane, nemohou tě vzpomínat,
v hrobě nikdo nemůže ti chválu vzdát.
A já, hle, zemdlený, hynu v svém úpění.

Tak jaký jsem ač nemám nic,
svou obětí mi kráčíš vstříc,
a k sobě voláš víc a víc
Beránku Boží, k tobě jdu.

Tak jaký jsem – a nečekám,
bych obmyl se neb spasil sám,
v tě samého jen spoléhám –
Beránku Boží, k tobě jdu.

Tak jaký jsem – ač mnohý mrak
můj kalí mír a víry zrak
a ducha svírá všelijak –
Beránku Boží, k tobě jdu.

Tak jaký jsem – pln neřesti,
však zdraví, světla, radosti
v tvé lásce doufám nalézti –

V pokoře srdce svého
přicházím, Kriste, k tobě,
posilniž, prosím, mdlého,
světa by nekles v zlobě.

Neumím nésti kříže,
slabá jsou bedra moje,
duši mou svět jen víže,
plná je nepokoje.

Kolkolem zlo se vzmáhá,
hříšnosti strast se množí,
vůle má též se zdráhá
té svaté vůli Boží.

V bídném jsem člověk těle,
hynu tak ve dne v noci,
musím snad zhynout cele,
tvé, Kriste, bez pomoci.

Spomoz ty, spomoz, Pane,
pokorně prosím tebe.
Mír tvůj když duší vane,
okouším zde již nebe.