sexuální intimita (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2010
  
Vážení a milé,

v první zprávě o stvoření Gn 1,27 čteme, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Překvapivě jsou zde použity výrazy, které doslova znamenají samce a samici. Je tedy zřejmé, že jsme k sexu byli stvořeni - podle této zprávy se samec a samice stávají člověkem (adamem) teprve ve vzájemném společenství – sexuálním. V druhé zprávě o stvoření zpřesňuje Gn 2,24: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem." Ke své ženě – to znamená exkluzivitu a jedinečnost vztahu, jehož obsahem je sex.

Nerozumíš? Čti Lv 20, 10: "Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít – cizoložník i cizoložnice." Žena, která je partnerkou jiného, je tabu. To je ono nezcizoložíš z Desatera. Rádo se namítá, že jiné je to v případě, že jsou oba sexuální partneři svobodní. V biblickém chápání je ale svobodná žena panna a platí Ex 22,15: "Když někdo svede pannu, která nebyla zasnoubena a vyspí se s ní, vezmi si ji za ženu a dá za ni plné věno. Jestliže by se její otec rozhodně zdráhal mu ji dát, zaplatí svůdce obnos ve výši věna panen." Když k tomu přičteme, že Izraelci měli zakázáno chodit za (chrámovými) prostitutkami a nesměli si brát cizinky, vidíme, že v SZ sice nikde není sex nesezdaných výslovně zakázaný, ale při zachování poslušnosti Hospodinu je nemožný – buď si ji vezmu, nebo zaplatím (nebo mě ukamenují), je nežádoucí a špatný – odporující tomu, co chce Bůh.

Z pohledu SZ je tak sex určen pouze do trvalého vztahu konkrétního muže a konkrétní ženy. A to proto, že budete "jednat podle mých řádů,...nebudete se řídit jejich zvyklostmi (pronárodů), neboť já jsem Hospodin, váš Bůh." Lv 18,1 nn. Vycházíme-li tedy z ustanovení SZ, je sexuální vztah muže a ženy bez uzavření manželství nemožný (max. dokud jim na to nepřijdou – pak Ex 22,15).

Při četbě SZ, (platí i pro NZ) nám tak nezbývá než souhlasit s ctihodným Biblickým slovníkem, který vůbec (protože je biblický?) neuvažuje variantu soužití nesezdaných a o vztahu muže a ženy mluví pouze pod heslem manželství (a ještě smilstvo a cizoložství). "Bible klade instituci manželství do samého ráje hned vedle soboty jako nejstarší ustanovení Boží. Manželství je tedy nejstarším Božím řádem." Se soužitím dvou lidí na zkoušku nebo jenom tak, než se najde někdo jiný, lepší, se tu nepočítá a s tím, aby spolu partneři pohlavně žili bez formálního svazku, už vůbec ne.

 
Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2000

NOC LÁSKY

Josef Hora

Po písku promenád
noc lásky kreslí stíny.
Šat a těla na zem pad
a dozněl do tišiny.

Nad rukou zdráhavou
plá žádostivá zář
a plachty krve jdou
přes ozářenou tvář.

Mlč, mlč jen proboha
a nesvlékej mi šat,
jsem horká, ubohá
a musím se ti vzdát.

Na bílá kolena
mi spadl dech tvých úst.
Ó cesto šílená,
kam, kam chceš ještě růst.

On s ní spí

připravil ONDŘEJ MACEK

On s ní spí zvolala do ticha a začervenala se vždyť ještě nejsou svoji. Problém předmanželského sexu snad už není takové evangelické tabu, když o něm píše i Bratrstvo. Sice až po oblíbených naučných sexuologiích počátku 70. let a po boomu popularity sexu let devadesátých. Jenže přeci k němu nejde přistoupit úplně jednoduše, v patách nám třeba stojí puritánská výchova, zákonické příkazy, vztyčený prst smrtelného hříchu a před námi vesele mávají plakátoví hrdinové s kondomem na každém prstu.

V prvním dílu filmové série o MUDr. Štěpánovi Šafránkovi Jak svět přichází o básníky od Ladislava Pecháčka vypadá hlavní milostná scéna asi takto: "Co když budeme mít dítě? vyhrkl stydlivě. Jak to uděláme…, Já ještě nejsem společensky zralej… jsem sice biologicky plnohodnotnej… ale musíme mít nějaký systém, kterej by za těchto okolností… Ty moc čteš, řekla a odešla……… "

Přesto napsat pár slov o pohlavním životě před manželstvím není zas tak jednoduché. Špatně se o tom mluví, každé slovo může přinášet pohoršení a nesouhlas. Všechno může znít jako nabubřelá rada nebo nezkušené poučování. Zvlášť v evangelickém časopise pro mládež. Tak mi, prosím, odpusťte…

ČCE nemá žádné kanonické právo ani soubor oficiálních výroků svatých, které by v otázce předmanželského sexu něco předpisovaly či zakazovaly, takže záleží jen na těch dvou, co spolu stojí před předmanželskou postelí, jak se rozhodnou. Zda k láskyplnému mlčení nebo… Je tu pak jen jejich svědomí, víra a přístup… jen jejich výchova, odpovědnost, předsudky, strach i odvaha… jen jejich vědomí, nevědomí a vliv společnosti… jen ta chvíle, vzrušení… a asi také Pán světa, to nevím, v to věřím.

Zaposlouchejme se do textů, které jsou staré již třicet let, řeknou nám ještě něco dnes, nebo jsou už jen stopou v čase, přežitým moralismem? "V poměru mezi mužem a ženou dojde jednoho dne ke vztahům velmi úzkým a nejužším. Ale k těmto vztahům nemá a nesmí dojít dříve, dokud si tito dva lidé se vší vážností a odpovědností nepotvrdí svoje rozhodnutí a svoji ochotu stát jeden při druhém v dobrém a ve zlém a to do smrti nejdelší. Tento slib má a musí být dán veřejně tj. před Pánem Bohem i před lidmi." Tak píše Jan Miřejovský ve svém, kdysi populárním textu Chlapci a děvčata. Podobně radí i bývalý synodní senior Milan Hájek: "Objevujeme krásy nové a nové, tíhneme čím dál vědoměji k přirozenému naplnění lásky, plnému vzájemnému oddání. Ale tu jest mez, na které bychom měli bez smlouvání zastavit." Zdeněk Susa (bývalý synodní kurátor) píše o sexu, který plnohodnotně patří až do manželství, ve své knížečce Milování. Vaši rodiče (milí čtenáři) zase pravděpodobně mají v knihovně spisek Waltra A. Trobische Měl jsem rád jedno děvče, který přistupuje k předmanželskému sexu stejně zamítavě.

Jenže jak se k tomu postavit? Myslet na hlubší vazby, závazky, na lidskou duši, na jistotu, na emoce, na závadnost, na Boha, antikoncepci, krev a pohlavní nemoci?

"Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku… Milý můj sáhl rukou svou skrze dveře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně. I vstala jsem, abych otevřela milému svému,… (Pís 5, 3a. 4.5a) Šeptal jí z Kralické bible o teplé letní noci ve zděném domě s kalichem, aby mu po půlnoci řekla, že ještě není čas a zaplašila jeho touhu polibkem." (Čekání na Rebeku)

Když jsem o tom (sexu) nedávno mluvil s několika děvčaty a kluky z Vysočiny v malé vesničce na evangelickém táboře, většina z nich se mi vysmála: Nic mi do toho není a je blbost o tom mluvit. Trápil jsem se nad článkem a pokoušel jsem se z nich něco vydolovat. A tak mi nakonec řekli, že je to jejich soukromá věc, do které jim nemá nikdo co mluvit. Ještě nadávali na výchovu, která ovlivňuje víc, než je zdrávo.

Je pravda, že křesťanská církev po staletí zazdívala padlé ženy, upalovala sexu plné čarodějnice a sex byl pro ni naprostým a hříšným tabu. Proč? Snad trochu proto, že žena se středověkým učencům většinou zdála příliš hříšná, považovali ji za nástroj satanův a vinili ji z vyhnání z Ráje. (Jak tomu ve skutečnosti bylo, se dozvíte v písni S. Karáska Ženský jsou fajn.)

Dnes možná již lidé přišli na to, že muž a žena si jsou rovni, že jsi jsou plnoprávnými a rovnocennými partnery. A snad už také vědí, že sex není hřích, ale součást Božího dobrého stvoření.

Jenže tu pořád visí ve vzduchu ta otázka před nebo po…

Dnes v ČCE povětšinou panuje (ptal jsem se některých členů synodu) konzervativní názor, že s erotikou a sexem je potřeba šetřit, ale předmanželské sexuální soužití není předmětem odsouzení ani kritiky.

Ovšem i v naší církvi je možné potkat a zaslechnout radikální extrémy, věřící, kteří zásadně prosazují pohlavní zdrženlivost až do svatební noci. Pro mnohé jsou tyto názory předmětem kritiky i nepochopení. Jejich zdroje však nelze vůbec opomenout. Sexuální sblížení dvou lidí je událost natolik jedinečná a ojedinělá má dost šancí na následky v podobě pokračujícího nového lidského života že by měla zůstat určena vždy jen těm dvěma, kteří se spolu rozhodnout trvale a křesťansky žít.

Svobodomyslné proudy se domnívají, že sex je normální a běžnou součástí každého trvalejšího vtahu. Že i erotická součást vztahu je natolik podstatná, že i po této stránce je třeba se poznávat.

Co nás vede k té obtížně zvladatelné touze po sexu? Je to pud, nebo láska? Tisíckrát tu zaznívá názor, že sex je normální a přirozenou součástí každého milostného vztahu, a není proto potřeba se mu bránit. Jenže nakolik naši touhu ovlivňuje vliv společnosti, okolí, spolužáků oni to dělají a já bych neměl…? Všichni kolem vesele souloží a křesťan by se měl milovat až po svatbě…? Kolikrát vede ty dva do postele jen touha být už starší, mužnější, ženštější, milostnější, zkušenější, být jako ostatní.

Leč z milování, a to není ani hloupá rada ani nabádání, plynou i závazky, rizika a to nejen otěhotnění, pohlavní nemoce atd. Ale především už žádný vztah potom není takový jako býval, už to nikdy nebude stejně hluboké ani stejně ploché. Potom se všechno stává jiným, možná lepším, ale třeba také horším.

Jaromír Nohavica zpívá v jedné ze svých písní, že milování je divoká píseň večera. Ano, snad je to píseň, píseň, která může být dobrá i špatná, zbytečně rychlá nebo zastaralá, uspěchaná, melodická a čistá i disharmonická a falešná. Je divoká a většinou se odehrává za večera, a tak: "Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil." (Lk 24, 29b)

Předmanželský sex?

JINDŘICH HALAMA

Souhlasil jsem, že napíšu pár řádek na dané téma. Konec konců učím etiku, takže... To jsem si dal. O čem to vlastně má být?

Tak nejdřív proč předmanželský? Z konzervativního hlediska je již sám název odmítnutím. Sexuální život slušného člověka podle něj začíná po svatbě a nikdy jinak. Pokud tento pohled přijmu, chystám se psát o neřádném a zapovězeném. Nešvary třeba tepat. Bratrstvo čtou mladí, tak tedy předmanželský sex. O mimomanželském či pomanželském sexu ať si píše Český bratr (už jste tam něco takového viděli?).

Slovo "předmanželský" mi však připomíná také předškolní nebo předoperační. Jako označení přechodného stadia, věstícího, že nás (pokud neumřeme) neodvratně čeká škola, operace, manželství. Podle téhle logiky by ovšem předmanželský sex byl přípravou na manželství. A nesmějte se mi, takové názory se najdou. Tu a tam se dokonce objeví ještě pozůstatek sexuální diskriminace, podle níž byla sexuální zkušenost před manželstvím u muže žádoucí, u ženy zakázaná. A tak zatímco jinochové "zráli" po nevěstincích, panny byly úzkostlivě hlídány, aby neztratily tržní hodnotu. V zásadě však dnes panuje rovnoprávnost i v tomto bodě, pokud vím. Takže se desetitisíce mladých lidí "připravují" na manželství? Silně pochybuji, že by to chápali takto. A sex jako příprava na manželství je ostatně nesmysl.

Takový výkřik by se měl zdůvodnit, pravíte? Dobrá, zkusím to. A protože nejsem sociolog ani lékař (nadto k tématu existuje krásná knížka Zd. Susy), ale farář, přidržím se teologie.

Čím je tedy sex v životě lidském? Někdo jej označí za evolučně zděděný mechanismus rozmnožování, který sdílíme s drtivou většinou živočichů, tedy v jádru za biologicky danou potřebu, určovanou produkcí hormonů. A třebas je to málo vznešené, je to tak, až... až na to jádro. Zredukovat lidskou sexualitu na biologickou potřebu znamená ji odlidštit, což se zhusta děje, zvlášť úspěšně v oblasti komerčního použití sexu. Jádro lidské sexuality je jinde.

Tak tedy žádná biologie, ale duchovní a posvátné tajemství života, kontakt se světem božským? To je druhý extrém, který zřejmě zachází na úbytě pod tlakem moderní medicíny, umělých oplodnění a embryonálních terapií. Přesto zastánci tohoto přístupu existují, v mírnějších či bojovnějších podobách, i mezi křesťany. Bible jim však zrovna nenahrává. Bible nezná žádná věčná manželství (o nichž sní mormoni), sexuální vztah mezi mužem a ženou je vázán na tento tělesný život. Řečeno teologicky sex nemá eschatologickou hodnotu. Ježíš i apoštolové jsou přesvědčeni, že pomine s léty našeho pozemského života. A výrazem stejného přesvědčení snad je tradiční představa andělů jako bytostí bezpohlavních. Sexuální život sám o sobě nám tedy svatosti neubere ani nepřidá, naše sexualita je součástí našeho lidství a ničím víc.

Ale právě jako součást našeho lidství se stává sexuální život součástí jedinečného, intimního mezilidského vztahu, a to vztahu dlouhodobého, neřkuli trvalého. Biologové si lámou hlavu, proč u lidí vymizela říje. Jsme schopni milovat se v zimě v létě, ve dne v noci, plodnost neplodnost. Naše sexualita má zřetelně ještě jiný rozměr než plodit potomstvo, totiž vyjadřovat vzájemný vztah. Katolický morální teolog Bernard Häring označil sexualitu za "řeč lásky". Každé řeči se musíme učit, nejde to najednou a chce to trpělivost. Právě proto je dobré, aby pohlavní styk byl součástí uváženého, zralého vztahu, aby měl čas se rozvíjet a utvářet. Jinak si vlastně lidé pohlavním stykem navzájem škodí, i když se jim to tak nejeví.

Jak stárnu, přibývá mi zkušeností a přibývá i těch, kterých bych se rád vzdal. Ne všechno, co člověk zakusí a prožije, jej obohatí. A chci-li právě sex prožívat jako jedinečnou zkušenost s nejbližším člověkem, určitě mi neprospěje, když do této oblasti nechám vstoupit, metodou pokusu a omylu, nebo z čiré nezodpovědnosti, menší či větší počet lidí. Přísně vzato, nemají tam co dělat, jedinečnost každého dalšího vztahu narušují a vymazat nejdou.

Že jsem se vyhnul tomu "předmanželský"? Ale nevyhnul. Manželství, eticky vzato, nevzniká obřadem, ten je jen potvrzuje. To, čemu říkáme manželství, vzniká vzájemným odpovědným rozhodnutím sdílet svůj život s druhým člověkem, do důsledků a beze zbytku. Pro nás křesťany je tu vedle odpovědnosti vzájemné i odpovědnost před Bohem. Sňatek je logickým důsledkem tohoto rozhodnutí, ne jeho počátkem.

Autor přednáší etiku na ETF UK

 

Přijde vám to tvrdé? Poslechněme Ježíše, o kterém si myslíme, že místo zákona nastolil vládu lásky:" Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského." Mt 5, 20. Jak to myslí? Takto: "…každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko vyrvi je…"Mt 5, 28 nn. To si máme opravdu dloubat oči, když si při pohledu na jarně (ne)oděné děvy představíme…? Jistě ne, minimálně autor tohoto článku si to nemyslí (jinak by ho nenapsal – neviděl by na klávesnici). Klíč najdeme v Mt 19, 3 nn. Ježíše se ptají:"Když podle něj jsou manželé jedno tělo a co Bůh spojil člověk nerozlučuj, proč Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku rozlukovým lístkem? Ježíš odpovídá:"Pro tvrdost vašeho srdce!"

A tak je tomu v Ježíšově pojetí s celým Zákonem – potřebujeme ho pro tvrdost našich srdcí, protože nemilujeme Boha a lidi z celého srdce, protože tu panuje odcizení (hřích), proto potřebujeme řády, abychom si ubližovali co nejmíň. A proto přichází Ježíš – překonat ono odcizení, proměnit naše srdce. Vidíme tedy, že smyslem všech ustanovení (nejen) ohledně pohlavního života, není něco zakazovat, ale přivést nás k pochopení toho, co je Božím záměrem a má být naší životní praxí.

A životní praxe nás, členů ČCE, je od biblické normy na hony vzdálená. Jen 1x se mi stalo, že snoubenci přišli k oltáři ozdobeni věnečky a pouze 1x šlo o první sexuální partnery. Ti, co se snaží zůstat čistí do svatby, se krčí s nálepkou fanatiků, popř. se frustrují vědomím, že jsou pořád ještě čistí. Proč? V lepším případě proto, že je sexuální pud tak silný a bez živého vztahu s Bohem a živého společenství do biblického života víry neintegrovatelný a v horším případě proto, že podléháme tlaku okolí a módy – Ř 12,2! Anebo si nevíme rady s biblí? A nakonec: chceš začít sexuálně žít s tím, koho si chceš vzít? Zvaž, jestli rozbalovat vánoční dárek před Štědrým dnem… Vím, zní to celé přísně, ale při tak malém počtu znaků prostor na laskavost nezbyl…

Jiří C. Klimeš
 
Sdílet sexuální intimitu?
  
Nejdůležitější argumenty pro sexuální zdrženlivost jsou, dle mého názoru, tyto:
- Naše schopnost vydat se plně – tělem i duší – milované osobě je jako pětitisícová bankovka. Můžeme ji buďto rozměnit a postupně utratit za drobnosti, nebo si ji šetřit a pak si za ni koupit něco pořádného. Kdo postupně chodí a spí se třemi holkami po sobě, nedokáže dát čtvrté to, co by si přál. Kus ze své duše a schopnosti milovat už od těch třech předchozích nedostane nikdy zpátky.
- Když s někým spím, tak z hlediska sexuálně přenosných chorob spím rovněž se všemi předchozími partnery a partnerkami partnerů a tak dále téměř do nekonečna...
- Přes všechny současné možnosti antikoncepce je vždy ve hře ještě dítě, které námi může být počato. Ten malý bezmocný tvoreček si nezaslouží být jen neplánovaným produktem ukojení našich pudů.
- Míra tělesného sbližování by měla být přímo úměrná míře sblížení v komunikaci, společných zájmech a míře sblížení v duchovních záležitostech. Jen ten, kdo před Bohem i před lidmi slíbil, že se mnou chce sdílet nejen postel, ale i všechno ostatní, v dobrém i zlém, a to až "dokud nás smrt nerozdělí", si zaslouží sdílet mou sexuální intimitu.
- Nabídnutá cesta sexuální zdrženlivosti je ovšem schůdná pouze pro ty, kdo jsou otevřeni křesťanským inspiracím z Bible, z modliteb, z vlivu aktivního křesťanského společenství sboru. Jen pod vlivem takových inspirací totiž máme šanci zvládnout vnitřní sílu sexuálního pudu i vliv současné přesexualizované společnosti.
Vydržet chodit s holkou přes 3 roky a vyspat se s ní až po svatbě – to byl jeden z mých nejtěžších životních úkolů. Ovšem plody, které společně sklízíme až dodnes díky tomu, že jsme ho splnili, jsou přesladké...
Mazur, Roman
 
Poznávání zahrnuje sex
  
Necítím se dostatečně stará či zkušená na předávání nějakých mouder; nechci nosit dříví do lesa ani prohlašovat nějaká lacině znějící hesla. Evangelická církev má, myslím, na toto téma (naštěstí) velmi liberální názor, a jakási debata, jestli sex před svatbou ano či ne, probíhá už dlouho a mnohé už bylo vyřčeno. Na tomto místě se o předmanželském sexu psalo trefně a poučeně před deseti lety; příspěvky O. Macka a J. Halamy doporučuji k přečtení nejen mládežníkům (Bratrstvo 3/2000).

Je pravda, že naše církev na tuto věc nedává jednoznačný návod či odpověď, tak jako na mnoho jiného. To může člověka mást a znervózňovat, ale také ho to nutí k zodpovědnému uvažování a konání. Sama jsem v církvi nevyrostla a v mládežnickém věku jsem jen matně tušila, jaký je postoj církve k předmanželskému sexu. Domnívala jsem se tehdy, že správný křesťan by „to“ před svatbou dělat neměl, a měla jsem kvůli tomu vztek. Přišla mi hrozná představa čekat a milovat se až po svatbě, a co když se třeba nikdy nevdám? Taková byla teorie, v následné praxi partnerského vztahu mě pochybnosti rychle přešly.

Myslím, že je normální a v pořádku, když se vztah dvou lidí vyvíjí nejen duchovně, ale i tělesně, a když již v předmanželském období postupně dospěje (po různě dlouhé době) k sexu a pohlavnímu styku. Pokud jde o pojem sexu, existuje zde myslím určité zmatení pojmů, protože za jistých okolností je možné si vyložit odmítnutí sexu pouze ve smyslu pohlavního styku, a ostatní sexuální praktiky považovat za povolené, a pak je trochu pokrytecké říkat, že se sexu vzdáváme. Mnohá společenství zase požadují po svých členech vzdát se před svatbou jakéhokoli sexuálního kontaktu, což je minimálně nezdravé a nelidské. A existují vůbec někde tito „ideální“ milenci, držící se za ruku a modlící se, aby je opustily sexuální touhy? (Takové návody skutečně existují.)

Opačným extrémem je pak asi názor, že před svatbou je potřeba si užít a vystřídat více sexuálních partnerů, aby se člověk vybouřil a neměl v budoucnu chuť být nevěrný. Tak jednoduché to není a bylo by to asi takové (neúčinné) preventivní vyhánění čerta ďáblem.

Jako křesťané (a lidé vůbec) bychom se asi měli snažit naše předmanželské vztahy a s nimi i sex prožívat odpovědně, přemýšlet vlastní hlavou, dát si na čas a nic neuspěchat. Dost často nám to samozřejmě nejde. Myslím si ale, že odpírat si sex (či jen pohlavní styk) a odsouvat ho až na dobu manželství nezaručí ani spokojenější vztah, ani lepší sex nebo věrnost, jak to slibují dlouhé seznamy údajných výhod sexu uskutečňovaného pouze v manželství. A také to nezaručuje, že se vyhneme bolestným zkušenostem a ublížení sobě či druhým. Ale i to asi patří k dospělosti a vystřízlivění z naivně romantických představ.

Turecká, Jana
Biblický odkaz: 
Genesis 1,27
Biblický odkaz: 
Leviticus 20,10
Biblický odkaz: 
Exodus 22,15
Biblický odkaz: 
Lukáš 24,29
Autor: 
Klimeš, Jiří
Autor: 
Mazur, Roman
Autor: 
Turecká, Jana
Autor: 
Hora, Josef
Autor: 
Macek, Ondřej
Autor: 
Halama, Jindřich
Rok vzniku: 
2010