Projev Boží vůle

Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/ 2011

  

Když spatřil zástupy, vystoupil na horu a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel oči a učil je. Mt 5, 1.2

Tak začíná jeden z nejznámějších oddílů bible – Kázání na hoře, jeden z nejcitovanějších a zároveň nejkontroverznějších evangelijních textů. Už od počátku působil církvi i křesťanům rozpaky. A to kvůli svým radikálním a vyhroceným výrokům - ohledně sexuality /…kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci…/ nebo hněvu /…již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu…/, anebo majetku: Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Dokonce se církevní učitelé snažili doložit, že se Ježíšovo horské kázání netýká všech křesťanů, ale jen kněží či mnichů /učedníků/. Tak Ježíšova slova provokovala! A provokují dodnes – v našem evangelickém prostředí to vypadá nejčastěji takto: to nesmíš brát tak doslova, neber to tak vážně…Jak tedy těmto Ježíšovým slovům rozumět? Na to křesťané v různých dobách dávali různé odpovědi – vždy v závislosti na svých životních zkušenostech a postojích, náladě ve společnosti, stavu církve. Přistupme tak k tomuto textu i my - ze svého životního příběhu, ovlivněni společností ve které žijeme a církví ve které věříme…

Když spatřil zástupy, vystoupil na horu:Zde jakoby Ježíš utíkal před zástupy na kopec, ale protože na konci jeho řeči zástupy žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc /Mt 7,28.29/, je zřejmé, že jej ony zástupy slyšely. Na horu tedy Ježíš vystoupil z dobrého důvodu – aby jej bylo slyšet. Ale nejen proto – na hoře podle Matoušova vyprávění prožívají učedníci proměnění Páně /Mt 17,1/ a setkávají se s vzkříšeným Pánem /Mt 28,16/. Hora je tedy pro Matouše místem, kde se prokazuje Ježíšova moc. Ježíšova slova, která k nám budou dále zaznívat, jsou tedy určena všem, kdo naslouchají - zástupům i učedníkům. A jsou myšlena vážně, pronášená s autoritou. A týkají se mě i tebe – bez rozdílu, jak daleko ve svém životě víry jsme – jestli ještě patříme k zástupům, které Ježíše následují a dychtivě mu naslouchají, anebo už patříme k těm, kteří se rozhodli Ježíše následovat a nic jiného neznat.

Posadil se… pro Ježíšovu dobu je sezení obecně výrazem důstojnosti – sedí učitel, vládce, zatímco žáci či poddaní stojí. Přistoupili k němu jeho učedníci…celá scéna v tuto chvíli nápadně připomíná chvíli, kdy Mojžíš přijímá na hoře od Hospodina Zákon a Přikázání, zatímco izraelští starší stojí kolem /Ex 24, 9nn/. Máme vědět, že se tady odehrává něco, co se významem rovná darování Zákona Izraeli. A to bychom měli zpozornět! Navíc, když Ježíš otevřel ústa a učil je: slavnostní formulace a zdůraznění autority a závaznosti toho, co Ježíš učí a co od nás požaduje. A teď jde o to, jestli my považujeme Kázání na hoře za projev Boží vůle /jako Desatero/ a jestli chceme tuto Boží vůli svými životy naplňovat. Zkusme o tom do příště přemýšlet, ale nemusíme být smutní, když nám to nepůjde, protože blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské…