NÁVRAT ZE ZAJETÍ A STAVBA CHRÁMU

5. motivační uvedení do příběhu:

Otázka pro mladší školní věk:

Víte, kdo je to zajatec? Na co každý zajatec nejvíc čeká?

Motivace umožní podtrhnout propuštění Izraele jako znamení Boží věrnosti a událost, podle vnějších znaků chatrnou, přece vidět jako významnou událost jednoho z "nových počátků" příběhu vyvoleného lidu.

 

Otázka pro střední a starší školní věk:

Na které panovníky vzpomínají čeští evangelíci s vděčností?

Připomeňte Rudolfa II. či Josefa II. - ač to nebyli vyznáním protestanti, přece jejich edikty umožnily evangelíkům rovnoprávný či alespoň tolerovaný život. Nepotřebujeme protekci, ale ty, kdo umožní svobodný život. Takto biblické podání připomíná Kýra - i když to žádný přesvědčený uctívač Hospodina nebyl. Vděčnost v podání není konformismem, ale vděčností víry za uvolnění poměrů.

 

6. osnovy vyprávění:

a) poznámky a osnova pro mladší školní věk:

I. Motivace

II. Perský král propouští Izrael ze zajetí

III. Stavba chrámu a úklady nepřátel

IV. Proroci povzbuzují k dokončení stavby chrámu

V. Obnovené dílo vrcholí slavností beránka - bohoslužbou

VI. Ezdráš předčítá lidu zákon (Neh 8)

 

b) poznámky a osnova pro starší školní věk:

I. Motivační otázka

II. Jeremjášovo proroctví se naplňuje - Kýros propouští Izrael

III. Na začátku všeho je bohoslužba

IV. Důvody i úskalí odmítnutí spolupráce s neizraelskými

V. Udavačství nepřátel přerušuje obnovu chrámu (Ezd 4)

VI. Proroci vyzývají k odporu a k další práci

VII. Obnovené dílo završuje slavnost beránka

VIII. Ezdráš předčítá lidu zákon (Neh 8)

 

VYPRÁVĚNÍ

 

I. MOTIVACE

Víte, kdo to je zajatec? A dokážete si představit, že byste byli takovými zajatci? Že by vás někdo na každém kroku hlídal a vy byste ho museli na slovo poslouchat? Dokážete si představit, že byste - jako zajatci - nemohli dělat, co byste si přáli? Že byste nemohli jít, kam byste chtěli? Po čem byste v takové chvíli ze všeho nejvíc asi toužili?

 

II. PERSKÝ KRÁL PROPOUŠTÍ IZRAEL NA SVOBODU

Po prohraných válkách, kdy jejich země zpustla a jeruzalémský chrám byl pobořen, byli Izraelci odvedeni do babylónské země. Stali se z nich zajatci, kteří museli poslouchat a dělat, co jim jejich věznitelé nařídili. Došlo k tomu proto, že Izraelci opustili Hospodina a přestali mu důvěřovat. Babylónské zajetí trvalo mnoho desítek let. V té době daleko od domova Izraelci pochopili, že prohraná válka i následné zajetí jsou Božím soudem nad jejich nevěrou. Bylo jim to líto, činili pokání a v modlitbách volali k Bohu.

            Hospodin na svůj vyvolený lid ani tenkrát nezapomněl. Zůstal mu věrný. Rozhodl se ho zachránit. Stalo se tak v době, když babylónskou říši přemohli Peršané. Nový král Kýros prohlásil, že Izraelce propustí na svobodu. „Kdokoli z vás se může vydat zpět do své země,“ znělo královo nařízení. A nezůstalo jen u toho. Král také povolil, že v Jeruzalémě smí Izraelci postavit svému Bohu nový chrám. Na důkaz toho, že své rozhodnutí myslí opravdu vážně, daroval král Kýros Izraelcům zlaté a stříbrné nádoby, které byly kdysi z původního chrámu ukradeny a odvezeny do Babylóna. Tak skončila doba dlouhého zajetí.

            Hospodin svému lidu připravil nový exodus. Jako byli kdysi dávno vysvobozeni z Egypta, tak vycházeli na svobodu i nyní z Babylóna.

 

III. STAVBA OLTÁŘE A CHRÁMU

Když se Izraelci vrátili do Jeruzaléma, zjistili, že celé město je v troskách. Čekalo je mnoho těžké práce. Čím mají začít? Co je ze všeho nejdůležitější? Co mají udělat jako první? Ze všeho nejdříve obnovili kamenný oltář. Postavili ho na jeho původním místě. A hned nato začali kněží Hospodinu přinášet oběti, jak nařizoval Mojžíšův Zákon.

            Byly to zvláštní bohoslužby. Konaly se pod širým nebem a na troskách starého chrámu. Ale to přece vůbec nevadí. Nejdůležitější teď pro ně bylo oslavovat Hospodina. Kolik jen důvodů pro to měli. A tak Izraelci svému Bohu děkovali: Za to, že na ně nezapomněl. Že je má rád a že jim pomáhá. Že je zachoval naživu. Že je zachránil ze zajetí a daroval jim svobodu. Že je uvedl do země jejich otců. Že mohou nyní stát okolo jeho oltáře.

            Ta podivná bohoslužba ale znamenala ještě něco jiného. Byla počátkem velikého díla obnovy. Návratem ze zajetí se začíná nové období v dějinách Božího lidu. A jistě není lepšího začátku než oslava Hospodinova jména při bohoslužbě. Bude-li On nablízku, bude to to nejlepší, co si mohou přát. Tehdy se Izraelci odhodlaně pustili i do toho největšího úkolu: Položili základy ke stavbě nového Hospodinova chrámu. Byla to slavná chvíle. Kněží hráli na pozouny, cymbály a jiné hudební nástroje. Všichni lidé se radovali a zpívali děkovné písně. Někteří ze starců se ale naopak dali do pláče. Pamatovali si ještě krásu původního chrámu. Ale teď? Jak nepatrné jsou to počátky. Co všechno je ještě čeká...

 

IV. ODMÍTNUTÍ NEIZRAELCŮ A  ÚKLADY NEPŘÁTEL

Po prvotním nadšení se ale dostavily nesnáze. Oč šlo? K Izraelcům přišli lidé, kteří se v jejich zemi usadili v době, když byli Židé v babylónském zajetí. Byli to přistěhovalci z nejrůznějších končin. Přestěhovali se do této země i do okolí Jeruzaléma a bydleli zde už řadu let. Stále měli ale své zvyky i svou víru. O Hospodinu toho mnoho nevěděli a v Mojžíšově zákoně se také nevyznali. Obrátili se na Izraelce s návrhem, že budou Hospodinův chrám stavět s nimi. Ti však jejich žádost odmítli. Věděli dobře, že víra cizích obyvatel je zčásti pohanská a zčásti spojená s všelijakými pověrami. To přece nejde! Nemohou stavět chrám společně s nimi! Víra v Hospodina i bohoslužba v chrámu musí zůstat čisté! Nelze je směšovat s něčím, co by se Hospodinu nelíbilo.

            Tu se jejich sousedé urazili a od té doby byli jejich nepřáteli. Mstili se a vyhrožovali jim. Podpláceli proti nim rádce, aby rušili jejich plány. Nechtěli, aby byl chrám postaven. Dokonce je pomlouvali i u krále. Napsali mu na Izraelce stížnost, ve které si vymýšleli. Král jim ale uvěřil a Židům stavbu zakázal. Tak se každý znaveně vrátil ke svému domu a Hospodinův chrám zůstal nedostavěný po mnoho dalších let.

 

V. PROROCI VYZÝVAJÍ K DALŠÍ PRÁCI

Léta plynula. Izraelci se starali jen o své domy a z Hospodinova domu, ke kterému tehdy s takovým nadšením a slávou pokládali základy, byly stále postaveny jen nepatrné části zdí. Všichni si na to zvykli a už ani neočekávali, že by to mohlo být jinak.

            V té době ale Hospodin opět zasáhl. Poslal ke svému lidu dva proroky. Jmenovali se Ageus a Zacharjáš. Ti začali Izraelce povzbuzovat, aby se opět pustili do stavby chrámu. Říkali: „Je správné, abyste vy sami bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco chrám Hospodinův je v troskách? Vystupte na horu a opět budujte Hospodinův dům. Pán Bůh bude s vámi!“ Lidé slova proroků poslechli. Na staveništi se znovu začalo pracovat. Jenže za chvíli si toho všimli královští úředníci. Přišli k Izraelcům a ptali se, kdo jim stavbu povolil. Nato jim Židé vyprávěli celou tu dlouhou historii: „Odpradávna tady stával chrám Hospodinův. Ale pro nevěrnost našich otců bylo město i chrám zbořeno a Izraelci odvedeni do babylónského zajetí. Král Kýros nás však propustil na svobodu. A my zde proto stavíme nový chrám.“ Úředníci podali o všem zprávu králi. Tehdy už byl na perském trůnu jiný král, který nevěděl o činech svých předchůdců. Nechal proto vyhledat ve starých zápisech a kronikách, jak tenkrát všechno doopravdy bylo. Nakonec zjistil, že to, co říkali Izraelci, je pravda. Povolil jim proto, aby ve stavbě pokračovali. Izraelci se dali opět do práce a dílo se jim dařilo, jak prorokovali proroci Ageus a Zacharjáš.

 

VI.. OBNOVENÉ DÍLO VRCHOLÍ SLAVNOSTÍ BERÁNKA

Když byla stavba dokončena, konala se velká slavnost posvěcení Božího domu. Při bohoslužbách přinášeli lidé mnoho zvířecích obětí. Všichni se radovali a oslavovali Boha. Tak došlo k tomu, že po mnoha letech mohli Izraelci slavit velikonoční hod beránka. Touto obětí si připomínali vysvobození z egyptského otroctví. Jak to bylo podobné tomu, co sami před nedávnem prožili! Také je Hospodin vysvobodil z babylónského zajetí. Sami na sobě poznali, jakou lásku má Hospodin ke svému lidu. Neponechal je napospas nepřátelům. Už nemusejí sloužit cizím pánům ani jejich bohům. Uvedl je zpět do zaslíbené země, do země jejich otců, kde mohou svobodně uctívat Hospodina. 

 

VII. EZDRÁŠ PŘEDČÍTÁ LIDU ZÁKON

Vysvobození ze zajetí bylo pro Izraelce znamením veliké Boží milosti. Od této chvíle už nechtěli na svého Boha zapomínat. Naopak, chtěli ho ve všem poslouchat, poznávat a žít podle jeho vůle. Proto kněz Ezdráš přinesl knihu Mojžíšova Zákona a celé jedno dopoledne předčítal shromážděnému lidu Boží přikázání. Muži i ženy poslouchali Hospodinovo slovo. Naslouchali i Ezdrášovu výkladu, aby věděli, jak mají žít, aby se to Hospodinu líbilo.  

 

MODLITBA

 

Pane Bože, děkujeme ti, že jsi vysvobozoval a stále znovu vysvobozuješ svůj lid. Také my jsme mnohokrát směli poznat tvou věrnost i moc ve chvílích, kdy jsme se ti vzdálili.  Děkujeme i za to největší vysvobození, vysvobození ze zajetí hříchu, kterého se nám dostalo v Ježíši Kristu. Prosíme, uč nás žít podle tvé vůle. Amen

 

podněty pro rozhovor:

- znáte nějaký dekret, majestát, patent, zákon, který pomohl křesťanským církvím v uskutečňování jejich poslání?

- je nutným předpokladem života církví právní záruka, právní vymezení pole jejich působení?

- mohou se stát bohoslužby impulsem k obnově církví, národa, státu - státních institucí?

- víte, že vznik České republiky byl též spojen se slavnostní ekumenickou bohoslužbou v chrámu sv. Víta na Pražském hradě? Za jakých okolností má taková bohoslužba význam?

- je možné, abychom se společně účastnili nějaké práce s lidmi různých vyznání a přitom si podrželi důrazy a rysy své konfese?

- slyšeli jste někdy o tom, že křesťané spolupracují na nějakém díle také se členy jiných náboženství? Musí to nutně znamenat ztrátu nebo rozmělnění vlastní víry?

- je dobré trvat vždy na svém, ačkoli takový postoj vyvolává nepochopení a nepřátelství? Kdy je takový postoj nutný?

- přečtěte si text písně Farářovo blues (NP 151, S 208) a najděte verše, které nás volají k otevřenosti, jak o ní slyšíme z našeho dnešního příběhu.