Děti mohou buď typovat předem, která z „bublin ( výroků )“ patří k víře a která k pověře ( každou skupinu vybarví jinou pastelkou ), nebo je mohou roztřídit až po vašem vyprávění podle toho, jak je pochopily. Lze také udělat obojí. V tom případě bude lepší, když si na začátku bubliny a postavy vystřihnou. Před vyprávěním si výroky, které podle nich patří k víře, přiloží k postavě Pavla a ty, co typují jako pověrečné, přiloží k postavě syna Skévy. Po vyprávění se jich zeptejte, jestli by něco na své prvotní volbě změnily.

Obrázek může dobře splnit funkci „motivačního uvedení“. Děti mají na obrázku vybrat a vybarvit, co považují za zločin. Společně si ukažte, co kdo vybral a ptejte se proč. Můžete se také ptát, proč je důležité rozlišovat mezi tím, co zločin je a co není. Starší děti přitom můžete upozornit, že dnes pod tlakem náboženského extrémismu roste tendence opustit myšlenku nábožensky neutrálního státu. Na to můžete vyprávět, jaký význam měl nábožensky neutrální soudce pro prvotní křesťany.

S obrázkem je tentokrát lepší pracovat až po vyprávění. Není to ale jediná možnost – svůj výklad můžete také přerušit ve chvíli, kdy má Pavel reagovat na rouhání židů v Korintě s tím, že Pavlovu odpověď mají děti v obrázku nalézt.

Opět je možné prací s obrázkem začít nebo do ní svůj výklad vyústit: Na začátku prostě děti požádáte, aby na levou polovinu obrázku namalovaly sebe. Zeptejte se jich potom, zda by přišly na to, proč měly nakreslit sebe pod nápis neznámému Bohu a na druhé straně jsou ty sochy, symboly a chrámy. Nevím, zda děti na něco přijdou, ale vy odpovědi hned nehodnoťte ani neodpovídejte, ale vyprávějte jim o Pavlově kázání v Aténách s tím, že jim to vyprávění snad napoví. Po vyprávění se jich zeptejte stejně, jestli by na to teď už přišly.

K doplnění obrázku je tentokrát třeba, aby děti příběh znaly. Práci s ním tedy zařaďte až po vašem výkladu. ( Popřípadě je možné, aby děti měly obrázek před sebou při vašem vyprávění a dokreslovaly si jej průběžně při něm. ) Dokreslení obrázku je tentokrát trochu náročnější, můžete o něm tedy nejprve s dětmi společně hovořit. Nejdřív se ptejte, co vedlo ke srocení v Tesalonice a čím tam protestující dav argumentoval ( žárlivost, závist, konkurence; všude pobuřují, porušují zákony… ). Podle rozhovoru doplňte transparenty tesalonických. Potom se ptejte, proč byli v Beroji židé přístupnější.

Obrázek nabízí dvě možnosti použití:

Prací s obrázkem lze začít nebo ji zařadit až po vyprávění příběhu.

Pro dokreslení obrázku je třeba, aby děti příběh znaly. Hodí se tedy, zařadit práci s ním až po výkladu. O kresbách dětí potom společně mluvte. Přemýšlejte nad tím, zda je děti pojaly pouze zeměpisně-historicky, nebo zda se v jejich kresbách objevuje nějaká aplikace ( touha být jenom mezi svými a držet se známého prostředí, popřípadě pracovat jen pro stávající sbory versus přijmout povolání, aby člověk vyslyšel i nouzi za jejich hranicemi ). Případně můžete děti vyzvat k tomu, aby na čistý papír namalovaly, kam by asi Bůh nedovolil jít nám a kam nás naopak vede.

Zpracování obrázku může plnit roli motivačního uvedení i zpětné vazby, která ukáže, zda byl váš výklad srozumitelný a poskytne vám možnost jej upřesnit a doplnit.
Když budou děti zpracovávat obrázek na začátku ( tj. vystříhají si postavy a kartičky a sestaví si je podle zadání na stole – zatím je nenalepují ), vyjádří tak svoji představu o tom, co vede k dohodě. Vy jim potom můžete vyprávět, jak usilovali první křesťané o dohodu a po vyprávění můžete srovnávat, zda je stejné nebo rozdílné to, co vybraly děti, a jak jednali apoštolé.

Obrázek můžete použít v rámci motivačního uvedení. Mluvte s dětmi o tom, koho lidé oslavují a zbožňují ( herci, zpěváci, sportovci, politici, faráře… - Můžete k tomu mít vystíhané fotografie z časopisů. ) a nechte je, aby někoho takového do obrázku dokreslily. Potom jim vyprávějte, že se něco takového stalo i apoštolům a jak na to reagovali. Jejich reakci můžete názorně ukázat obrázkem, který si předem složíte. Děti to pak mohou udělat na závěr také.