Ó chvalte laskavého Pána,
den co den k srdci nás vine.
Radostně prozpěvuj hned zrána,
den co den k srdci nás vine.
Árone, Izraeli, zpívej,
den co den k srdci nás vine.
Živ buď, v úzkosti neumírej,
den co den k srdci nás vine.

Ó chvalte laskavého Pána,
svou věrností mne podpírá.
Vzpurným a mocným zvoní hrana,
nepřítel marně dotírá.
Slabý a zrádný člověk bývá,
vratká je pyšných vládců moc.
Víra se jasným okem dívá:
Bůh věrným spěchá na pomoc.

Ó chvalte laskavého Pána,

Chvalte Pána, národové,
chvalte jej, všichni stavové,
neb jeho milosrdenství/ rozšířeno při nás množství,
pravdy jeho neproměnnost
zůstává vždy až na věčnost.

Hlas proseb mých Pán jistě uslyší.
V lásce jej mám, má ústa vždy ho chválí,
vím, že svou tvář k nám lidem vždycky sklání.
Rád chtěl bych žít jen v jeho volání.

Smrt když mě zmáhá, poutá provazy,
úzkost a hrůza pekelná když svírá,
znám už jen bídu, strach a odříkání,
tím víc hlas touhy k Bohu jasně zní.

Ó králi lásky, zachraň život můj,
tys plný práva, pravdy, slitování,
mé vratké krůčky každodenně chráníš,
mír v duši dáš, mám v tobě zastání.

Ač vyčerpání tíží tělo mé,

Hospodine, ne nám dej čest, ne nám,
jen jménu svému, ty jsi pravda sám,
tvá milost je nám drahá.
Proč mají říkat o nás pohané:
Kde jejich Bůh je, zda se zastane?
Proč zasáhnouti váhá?

Na nebi náš je Bůh, tam nejvýše,
a činí vše, co jemu líbí se,
ne jako jejich modly:
Ač stříbrem, zlatem jsou ozdobené,
bez mluvy ústa, zrak bez plamene,
nevidí, do tmy padly.

Neslyší uši, ruce netknou se,
ty lesklé nohy nerozběhnou se
a hrdlo hlasu nemá.
Kdo chce v ně doufat, buď jim podoben!