Ó dobrořeč, má duše, Bohu svému,
vzdávej čest jménu jeho velebnému
ty, moje srdce, s celou bytostí.
Vždy dobrořeč, má duše, Hospodinu
a nezapomeň slavných jeho činů,
všech darů jeho velké milosti.

Chval Pána, který ze své laskavosti
odpouští tobě všechny nepravosti
a uzdravuje tvoje nemoci.
Od zahynutí tě vysvobozuje
a smilováním tebe korunuje
i v každé mdlobě chce ti pomoci.

Slav Pána, který v štědrosti tvá ústa
vším dobrým sytí, takže povždy vzrůstá
tvá síla jako mladé orlice.

Pánu všichni prozpěvujte,
kdekoli kteří bydlíte,
vstupte před něj s dověrností,
služte mu stále s radostí.

Vězte, že on je sám Bůh náš,
ne my sebe, on stvořil nás;
lidu jeho zvoleného
ovce jsme na pastvách jeho.

Když o tom rozvažujete,
do jeho bran vždy vcházejte,
v chrámě oslavujte jeho,
jej k sobě tak laskavého.

Vzdávejte díky s radostí,
chválu jeho velebnosti,
jeho jméno vyvyšujte,
chvalte, ctěte, vyznávejte,

neboť dobroty je plný,
od věků v ní neproměnný,

Kdo se vzdává cest, kterým vládne hřích,
kdo neřídí se radou bezbožných,
ten, kdo se zříká lží a posmívání,
po Božích řádech ptá se bez přestání,
kdo spravedlnost hledá den co den,
požehnání smí nalézt v díle svém.

S vírou dál jak strom bude pevně stát
a z čerstvých vod vždy novou sílu brát.
Úrodou hojnou sytí hladového,
v žáru se stává stínem znaveného.
Těm, kdo se trápí, chce být útěchou.
Věrným dá Bůh znát cestu bezpečnou.

Bezbožní však svůj život ztrácejí,
když vlastní vůli věří raději.