Přicházím z nebe samého
s poselstvím od Boha svého,
přerozkošné mé noviny
rozveselí lidské syny.

Narodil se z čisté panny
Spasitel vám, Kristus zvaný,
ctí a slávou v nebi, v zemi
vyvýšený nade všemi.

Král nad králi, Pán nad pány,
Bůh na věky požehnaný,
přišel lid svůj vykoupiti,
ztracený ráj navrátiti.

Radujte se, ku pomoci
přichází sám Bůh váš s mocí,
v své nízkosti v tomto čase
lidem ve všem podobá se.

Za znamení jesle mějte,
na děťátko tam se ptejte,

Ježíše Krista slavíme,
věříme mu a víme,
že zrozen z ženy pro nás žil
a Bůh se k nám v něm přiblížil.
Kyrieleis.

V tom, který byl jak jeden z nás,
slyšeli jsme Boží hlas
a narozený v jesličkách
přemohl lidský hřích a strach.
Kyrieleis.

Ten, pro nějž vesmír s hvězdami
i se zemí a s námi
nabývá smysl před Bohem,
se zrodil v chlévě ubohém.
Kyrieleis.

Jak září světlo do noci,
tak chtěl lidem pomoci.
Pro něho proto celý svět

Chvalme Spasitele svého,
jenž od Otce nebeského
z milosti nám na svět poslán,
by byl náš milostivý Pán.

V světě pro nás se ponížil,
velice pracemi ztížil
hned od svého narození
až do trpkého skončení.

Anděl z nebeského sboru
hlubokou jeho pokoru
pastýřům bdícím zvěstoval,
k jeho jeslím ukazoval.

Pastýři se dočekali,
tě viděli, věčný Králi,
aby byli svědky tvými
jako proroci před nimi.

Kriste, rač nám uděliti,
kdož tě žádáme viděti,
bychom víru živou měli,
zrakem tím na tě hleděli.

Jakož o tom proroci
svatí zvěstovali,
Duchem svatým pohnuti,
viděti žádali
Krista Pána vtělení
v život Panny čisté,
toho jsme se dočkali
v tomto čase jistě.

Ano, andělům v nebi
bylo jest předivné
jeho svaté vtělení
a velmi neznámé.
Od věků neslýchána
milost tak přehojná,
aby přenejvyšší Pán
vzal nízkost člověka.

K tomu v světě pracoval,
chudý život veda,
modle se k Bohu Otci,
až krev z něho tekla.
Tak se nízce opovrh,
člověče, pro tebe.
Ach, dej mu celé srdce,

Slunce z hvězdy již vyšlo,
radujte se, lidé,
a na tento svět přišlo
pro naše spasení,
aby se naplnilo
drahé zaslíbení.

Proroctví se splnilo
zdávna ohlášené,
proroky Duchem svatým
nám předpověděné,
Bůh že pošle z výsosti
k nám Immanuele.

Panna má poroditi
světa Spasitele,
on má vysvoboditi
lid od nepřítele.
Život z života vyšel,
by nám milost našel.

Předivné narození
pro naše spasení,
dobrovolné zmaření,
přílišné snížení
k lidskému pokolení
pro jich zvelebení,

Zvěstujem vám radost převelmi velikou:
porodila Panna čistotou panenskou
Krále nebeského.
Chvalme s nebešťany Pána andělského.

Slunéčko i hvězdy plesání své mají,
radost vyznávají z toho narození,
i všecko stvoření,
majíc již naději svého vykoupení.

Patřme na děťátko ležící v jesličkách,
utěšené, krásné, obvinuté v plenkách,
jemužto nebeští
čest, chválu vzdávají kůrové andělští.

Rodička Maria, Panna ta přečistá,
již nám porodila Pána Jezu Krista.
On nás v rozkoš rajskou

Otce nebeského
pochvalme z milosti,
neb nám Syna svého
poslal z vysokosti,
v božství sobě rovného
a velmi milého,
kterýž se v Panně vtělil,
když se čas naplnil,
potom se narodil.

Jehož narození
ve velké nízkosti
řídkým zde na světě
bylo jest v známosti.
Žádali prorokové,
mnozí i králové,
chtíce viděti v těle
věrných Spasitele,
nebeského Krále.

Všichni ho žádali,
nemnozí poznali,
ale kdož přijali,
místo v srdci dali.
Moc takou z něho vzali,

Kristus, Boží Syn,
opustil Otcův klín,
zrodil se z čisté Panny,
aby přived hříšné ku pokání.

Žádost proroků,
touženou od věků,
splnil Otec kajícím,
když dává v slávě spásy žíti s ním.

Tak nejdražší nám
nebeský dar seslán,
z milosti Boha Pána,
kterým je ďábelská moc svázána.

Mnozí králové,
mnozí prorokové
viděti ho žádali,
chudí pastýři ho uvítali.

Tím těš se každý
věrný, jemuž navždy
dopřál sám Bůh ho poznat
a drahý tento dar zamilovat.

Boží milost v něm
již navštívila zem: