Králi nebeský,
k tobě lid křesťanský
volá vždy bez přestání:
Smiluj se, ach prosíme, nad námi.

Když pak sem přijdeš,
souditi nás budeš
podle své spravednosti,
neodlučuj nás od své milosti

v ten přehrozný den,
v němž smutný svět všechen
má před tvým trůnem státi
a ze všech skutků svých počet dáti.

Tu spravedlivé,
v dobrém pracovité,
utěšíš velmi mile,
řekneš jim: „Pokoj vám této chvíle.

Kdo jste věřili
a mnou se měřili
v činění spravednosti,
dovedu vás do věčné radosti.

Kristus má v rukou celý svět,
vše musí k svému cíli spět,
spíš zůstalo by slunce stát,
než on by přestal kralovat.

A není v světě kraj či lid,
jenž neměl by jej velebit.
I nemluvňátka řečí svou
ať oběť chval mu přinesou.

Pod panstvím jeho nový řád:
Zde všichni volni, žádný jat,
tu znavenému přán je klid
a lačný má co jíst a pít.

Nuž, všechno tvorstvo, chval jej, chval!
On hoden toho – slávy Král.
Otevřel cestu do nebes.
Svůj chvalozpěv mu, země, nes!

Aj, Pán kraluje, božskou čest maje,
sám soud podstoupil, křížem trestán byl,
snášel trápení, hněv, pohrdání,
již sedí při Otci po jeho pravici.

Kriste Ježíši, Králi nejvyšší,
jehož má jméno každé koleno
poklonou ctíti a velebiti,
dej, ať i my věčně ctíme tě srdečně.

Vstoupils na nebe, prosíme tebe:
táhni nás vzhůru k andělských kůrů
jak účastnosti, tak i radosti,
odpusť hříchy naše, potři satanáše.

Jsa na pravici opatrující
nebe i zemi, Pán nade všemi,
veď, chraň, živ, těš nás a tak mocně spas.

Když nastal den čtyřicátý
a Pán měl být v nebe vzatý,
rozkázal učedníkům svým
na horu jít a řekl jim:
Haleluja!

„Dána jest mi moc nejvyšší,
na nebi i na zemi vší,
budete o tom svědčiti,
Duch můj bude vás učiti.
Haleluja!

S ním jdouce, kažte každému
odpuštění vin v mém jménu,
národy učte a křtěte,
království mé shromážděte.
Haleluja!

Vše, co jste u mne slýchali,
učte, by zachovávali.
Já nikdy neopustím vás,
Ducha svého pošlu na vás.“
Haleluja!

Chvalme všichni Krále nebeského,
který vstoupil v radost Otce svého,
by byl Pánem stvoření všeho.

Vždyť v panství jeho je naše sláva,
mocná jeho v nebi, v zemi správa
věřícím potěšení dává.

Dí: „Doufejte, zvítězil jsem já již,
nebojte se, byť bylo ještě tíž,
ve vás též přec zvítězí můj kříž.

Aj, k Otci vstupuji přemilému,
k Bohu svému a také vašemu,
na vás pro mne vždy laskavému.

Chci pak, moji apoštolé milí,
byste k národům poslové byli,
tím dovedli vůli mou k cíli.

Přemohl Ježíš smrti noc,
z hrobu vstal na úsvitu.
Jeho je sláva, čest i moc
a on nám kráčí na pomoc,
na pomoc svému lidu.

To jitro velikonoční
smíš chválit v každém místě.
Vždyť všude, kde se shromáždí
ve jménu jeho dva neb tři,
je s námi zcela jistě.

Tak s církví svou se setkává
ve svátostech a Slovu.
Každému, kdo jej poznává,
v pokorné víře vyznává,
svůj život dává znovu.

Ježíši věrný, zůstaň již
i s námi, když den hasne.
Ať nad hroby, jež všude zříš,

V nás srdce hořelo,
když přišel Pán
a smutku temná noc
byla ta tam.

Tma změnila se v jas,
když slovem svým
zas radost navrátil
zarmouceným.

Vše, co nás trýznilo,
ten krutý žal
ze srdcí ustoupil,
když při nás stál.

Nám smysl ukázal
utrpení,
že smrtí cesta jde
ke vzkříšení.

Ten slávu uvidí,
kdo snížen byl,
vždyť ponížením svým
Pán zvítězil.

Když jsme se blížili
již k Emauzům,
hosta jsme pozvali
v náš chudý dům.

V nás srdce hořelo,
když cizinec