Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí,
nejsme sami sví, ale jenom tvoji.
Přijď a z rukou svých, které dobře chrání,
dávej požehnání pro smutek i smích.

Tvoje bohatství každému se dává,
v lásce štědrý být, v tom je pravá sláva.
Chléb ať lidem všem
rádi rozdáváme,
příchozí i známé stejně milujem.

Pokoj daruj nám, který všechno mění.
Země plná je tvého zaslíbení.
Zbavme bědné pout,
veďme v beznaději.
Ti, kdo s pláčem sejí, s písní budou žnout.

Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí,

Z přetěžkého kříže, který nesl Pán,
strom života stal se, plody obtěžkán.

Kyrie eleison, v prach se vracíme:
všechny z hrobu svoláš k trůnu slávy své.

Na cestě tam k němu v zaslíbenou zem
prosme, ať nás chrání Pán svým pokojem.

Dnem i nocí na nás všechno žaluje –
přece smíme slyšet: Dokonáno je!

Díky, že dal nám Pán v světle spočinout.
Přísná jeho milost, milostivý soud.

Až nad samu propast tlačí tíha vin –
přece smíme slyšet: Já ti odpustím.

Tak málo přímých cest je, když víra schází nám,
jen vzácně zní zvěst jasná: Dnes kráčí s vámi Pán!
Svůj cíl zas hledáme, jsme čekáním znaveni,
smutek a trápení jen tichý hlas promění.

Tak málo přímých cest bez darů, bez vděčnosti,
před křížem váhá svět, dál klaní se marnosti.
Jak málo ztišení nás provází každý den.
Kdo z nás jak ztracený syn smí být zas nalezen?

Tak málo přímých cest, když chcem jít bez pokání,
bez touhy dát se vést tou rukou, co zachrání.
Když chvála s radostí k tvým krokům se připojí,

Soudce všeho světa, Bože,
před trůnem tvým nepomůže
žádnému krása, moc jeho,
byť měl slávu světa všeho.

Jediné může pomoci
uniknout pekla zlé moci,
být v srdci pokorný, tichý,
své vyznávat Bohu hříchy.

Kdo se před tváří tvou sklání,
smí doufat v tvé smilování,
v lásce že hříšné přijímáš,
svým slovem duši těšit znáš.

Slituj se, Pane, nade mnou,
dávej mi duši pokornou,
ať tvoje milost, láska tvá
v mém srdci navždy zůstává.