Když soumrak zháší světlo, noc se blíží,
ruch všedních dnů se ve tmě rozplývá,
𝄆 čím dál tím víc jen k tobě, Pane, vzhlížím,
mých jistot zrádných kvapem ubývá. 𝄇

Nebýt tvých ran, svět byl by jenom zdání,
voňavý kouř, co s větrem uplývá,
𝄆 nebýt tvých ran a tvého zmrtvýchvstání,
byl by náš den jen jízda bláznivá. 𝄇

Měls, Pane, sílu nenechat se zalknout /tím hořkým proudem zvyku, strachu, lží,
𝄆 záblesk tvé slávy prosvítil tmu matnou
a dal nám příslib, výhled nadějný. 𝄇

Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh všemohoucí!
On buď naší písní stále slavně zvyšován!
Budiž Bohu Otci čest i chvála vroucí,
jenž s Duchem, Synem jeden Bůh a Pán.

Svatý, svatý, svatý, před tebou se sklání
všichni tvoji věrní v slávě, tam, kde trůn svůj máš.
S andělskými sbory ctí tě bez přestání,
jenž věčně tentýž v lásce zůstáváš.

Svatý, svatý, svatý, nám však blízký stále,
ač nám naše hříchy brání uzřít slávu tvou.
Kdo je rovný tobě? Vládneš dokonale
v síle své lásky zemí veškerou.

Noc odchází a svítá den,
ó Pane náš, buď pochválen,
buď tobě dík, ty Otče náš,
že až posud nás v péči máš.

Buď blízký nám i v tomto dni,
vždyť nejsme víc než pocestní,
svou věrnou mocí při nás stůj,
před každým zlým nás ochraňuj.

Svou mocnou rukou vládni nám,
ať zřejmé je, kdo je náš Pán,
a věrohodné jméno tvé
ať svými činy světíme.

Svým požehnáním v tento den
i nám buď věrně přítomen,
ty laskavý jsi, Otče náš,
co nám je třeba, dobře znáš.

Pro Syna tvého, Ježíše,

Hned zrána vzdej díky v písničce chval,
to on, Otec tvůj, ti dnešní den dal.
On dává ti vše, co máš, jen z lásky své
a milost svou dopřává každého dne.

Když smutek tě svírá, cítíš se sám,
věř, že i v té chvíli blízko je Pán.
On v lásce své přivede k lidem tě blíž,
kde snadněji překonáš samoty tíž.

Když odvahu ztrácíš životem jít,
když nevíš, jak dál a kde sílu vzít,
když pochybnost ovládne myšlení tvé,
tak v modlitbě přiznej se k slabosti své.

Díky Bohu vzdejme,
Králi nebeskému,
kterýž nás dobrotivě dochoval
k jitru dnešnímu.

Budiž z toho chvála,
čest, moc, síla, sláva,
všemohoucí Pane Bože věčný,
od nás vzdávána.

Račiž i v tento den
nám býti přítomen,
ode všeho zlého nás chrániti,
nebs toho mocen.

Tak abychom byli
k tvé cti, chvále živi,
k prospěchu bližním a nám k spasení
až do skonání.

Po smrti pak časné
dej království věčné,
kdež bychom tebe hodně chválili
na věky. Amen.

Z tvé ruky, Pane můj,
co dáváš, chci vzít.
Ty líp nežli já víš, co mi prospívá,
co přebývá a schází.
Z tvé ruky, Pane můj,
co dáváš, chci vzít.
Ty líp než já víš, co vede k tobě blíž.
Haleluja.

Stůj při mně, když se zdá,
že krátí se den.
Ty líp nežli já víš, kdy se rozdnívá,
kdy začít má tvé ráno.
Stůj při mně, když se zdá,
že krátí se den.
A půjdu­‑li tmou, ty uchop ruku mou.
Haleluja.

Tvá, Pane, láska nám sílu dává,
je jako číše vody studené.
Má sílu těšit smutnou duši
a zvednout tělo zemdlené.

Tvá milost, Pane, je nekonečná,
své odpuštění nám všem dáváš zas!
Tvým darem je i milý úsměv
těch, kteří žijí vedle nás.

Ve víře dáváš nám poznat, Pane,
že nejsme sami – s námi přebýváš.
Svým pokojem a požehnáním
bohatým činíš život náš.

Tvé svaté slovo nás moudře vede
a učí cestě, po níž třeba jít.
Jen odvahu mít spolehnout se
a podle tvého slova žít.

S námi je Bůh náš, slyšte, národy,
ze studně jeho navažte si vody,
pravdy a síly, kterou znavenému
dává Pán věrný tvoru slabému.

On doutnající knot neuhasí
a nalomenou třtinu nedolomí.
Pán milosrdný budiž chválen věčně,
veleben v slávě své nekonečné.

Na stezce soudů tvých tě čekáme,
jméno tvé slavit dychtivě toužíme,
po tobě prahne duše hledající,
po tobě volá ve dne i v noci.