Tvá, Pane, láska nám sílu dává,
je jako číše vody studené.
Má sílu těšit smutnou duši
a zvednout tělo zemdlené.

Tvá milost, Pane, je nekonečná,
své odpuštění nám všem dáváš zas!
Tvým darem je i milý úsměv
těch, kteří žijí vedle nás.

Ve víře dáváš nám poznat, Pane,
že nejsme sami – s námi přebýváš.
Svým pokojem a požehnáním
bohatým činíš život náš.

Tvé svaté slovo nás moudře vede
a učí cestě, po níž třeba jít.
Jen odvahu mít spolehnout se
a podle tvého slova žít.

S námi je Bůh náš, slyšte, národy,
ze studně jeho navažte si vody,
pravdy a síly, kterou znavenému
dává Pán věrný tvoru slabému.

On doutnající knot neuhasí
a nalomenou třtinu nedolomí.
Pán milosrdný budiž chválen věčně,
veleben v slávě své nekonečné.

Na stezce soudů tvých tě čekáme,
jméno tvé slavit dychtivě toužíme,
po tobě prahne duše hledající,
po tobě volá ve dne i v noci.

Může být, že padne vše,
že i hradby přepevné
podemelou divé vlny.
Drž se pevně víry té:
kdo jde s Bohem, nepadne,
Bůh své sliby plní.

Může být, že člověk zlý
nad upřímným zvítězí.
Pokaždé se ale stane:
ten, kdo čest a pravdu ctí,
toho oheň nespálí,
v nové síle vstane.

Může být, že celý svět
bude plný křivd a běd,
příliš mnoho na člověka.
Právě tehdy světlem buď,
svého Pána nezarmuť!
Koruna tě čeká.

Také to se může stát,
že všech zkoušek příval snad
den co den se bude množit.

Mocní světa, skloňte se před Pánem mocnějším.
Svému tvůrci vzdejte čest, on vládne nade vším.
Jeho jménu svatému slávu přiznávejte
a v nádheře svatyně jej v bázni vzývejte.

Hrozným hlasem burácí nad mnoha vodami.
Hospodin tak zjevuje svou slávu nad námi.
Když hlas jeho zaduní, i cedry padají,
jak mláďata veselá hory poskakují.

Pevně stojí Boží trůn od věků na věky.
Všechno v chrámu zvěstuje, jak Bůh je veliký.
Svému lidu Hospodin vždy novou sílu dá,
jej v soužení ochrání, pokojem požehná.