Haleluja, haleluja,
haleluja.

Tři z žen šly s bázní úsvitem,
tam stál muž v rouchu zářivém.
Proč ptát se dál jen po mrtvém?
Haleluja.

„Mou zprávu smíte hlásat všem,
od skály kámen odvalen,
Pán z kříže stal se vítězem.“
Haleluja.

Kdo z vás tu stísněn zůstal stát,
má dál teď jít a zvěstovat:
Všem Pán chce život darovat.
Haleluja.

Ostří jarních stébel zemi proráží,
jako úsvit rána temno prozáří.
Tam, v smrti stínu, zrnka tiše spí,
jaro Boží lásky život obnoví.

Do hrobu jsme kladli tělo zmučené,
Boží zrno vzácné, s pláčem pohřbené.
Tam, v místě temném, určený čas spí,
jaro Boží lásky život obnoví.

Tři dny pohřben v zemi konec znamená,
on však z hrobu povstal, Spasitel, náš Pán.
Ze smrti stínu na svět vychází,
jaro Boží lásky život obnoví.

Když nám duši svírá bolest, strach a žal,
dej nám svého Ducha, navštiv, Pane, nás.

Dnes oslav, celá země, Kristovo vzkříšení,
ať radost z toho divu náš život promění!
Vždyť on, ten slavný Vítěz, i za nás bojoval
a podíl na vzkříšení nám z milosti své dal.

Dnes oslav, celá země, Kristovo vzkříšení,
ať radost z toho divu náš život promění!
Ty, Pane, vzbuď v nás touhu jít stále za tebou,
ať blízkost tvá se stává nám pevnou oporou.

Dnes oslav, celá země, Kristovo vzkříšení,
ať radost z toho divu náš život promění!
Co nyní vidí víra jen v matných obrysech,

Buď Bohu všechna chvála, čest a požehnání,
že uslyšet jsme mohli zvěst o zmrtvýchvstání.
V úsvitu ještě ztemnělé velikonoční neděle
hrob životu je dán, když vyšel z něj náš Pán.

A od té chvíle život ten už nepřestává.
I ve tmách vzchází každý den Otcova sláva.
Hle, vzkvétá znovu planý fík
a vždycky nový učedník
se k církvi přidává,
když Krista vyznává.

Království Boží víc a víc k nám všem se blíží.
Když on vstal z mrtvých, pak už nic nám neublíží.
Jen jemu důvěru dejme

Nuž pojďte a Bohu plesejte,
jméno jeho vyvyšujte,
radostně žalmy mu zpívejte,
čest jeho vždy rozšiřujte.
Rcete Bohu: Jak jsi přehrozný
ve všem, co činí ruka tvá,
že nepřítel tobě odporný
tvou čest a slávu poznává.

Před důstojnou tvou velebností
se všichni lidé sklánějí,
tvému pak jménu s uctivostí
chvály a žalmy zpívají.
Pojďte a vizte skutky Páně,
sluší vám na ně mysliti,
v nich mocnou správu svou náramně
zřejmě lidem chtěl zjeviti.

On ráčil moře rozděliti
i řeku divnou mocí svou,

Tvůj kříž mi září v temnotách,
tvé dílo, jež jsi dokonal,
své srdce kladu na tvůj práh
a nemám nic, co bych ti dal.

Pod křížem leží viny mé
i svět, kterýs tak miloval,
že v oběť lásky nezměrné
jsi všechno Otci odevzdal.

Když nemám nic, co bych ti dal,
než život láskou chudobný,
mé srdce zvedni v písni chval,
buď věrnou láskou přítomný.

Když v zahradě Getsemane
s Otcem svým rozmlouval,
škodný rádce, Jidáš zrádce,
o Mistra se smlouval.

Mistra prodal – nelitoval
Učitele svého –
a smluveným políbením
zradil nevinného.

Byl vladaři Pilátovi
k odsouzení vydán.
Jakou křivdu ve svém lidu
trpěl nebeský Pán!

Tak ztrýzněný, zbičovaný,
vydán k posmívání.
Všech králů Král korunován
potupně byl trním.

S křížem vyšel, k místu přišel,
kde měl smrt podstoupit,
k vůli Otce chtěl do konce

Za císaře Augusta říše římské
přišla zpráva veliká, v lidská srdce proniká:
Narodil se Ježíš.

Matka jeho Marie dítě milé
ve stáji porodila, do jeslí položila,
krásné, přespanilé.

Na obloze veliká hvězda svítí,
pastýři přicházejí, králové se klanějí,
radost v srdci cítí.

Slyš andělskou muziku, jak se činí,
trubky, housle, tympány, sláva Pánu nad pány,
my zpíváme s nimi.

Že nám k spasení byl dán, dobře víme,
na zemi ho vítáme, písničku mu zpíváme,
více neumíme.