Kriste, Synu jediný
Otce nebeského,
z lásky jeho zrozený
dle slova svatého,
tvá hvězda zazářila,
temnou noc proměnila
jasem světla svého.

Sám člověkem se stáváš,
nám jsi potěšením,
čas milosti otvíráš
křížem vykoupený.
Svou smrtís život vrátil
každému, kdo již ztratil
naději spasení.

Ať milost poznat smíme,
v lásce zůstáváme,
dál ochotně sloužíme,
víru zachováme.
Tvá blízkost ať nás chrání,
provázej požehnáním
vše, co konat máme.

Ať chválí Boha křesťané,
vždyť Syna svého dal
a v Kristu s námi přebývá
náš Spasitel, náš Král,
náš Spasitel, náš Král.

Od svého Otce přišel k nám
a lidský úděl vzal,
do světa zlého vešel sám
jak chudé dítě – Král,
jak chudé dítě – Král.

On zvítězil nad každým zlem,
když v ponížení žil,
nám sloužil celým životem,
a tak nás zachránil,
a tak nás zachránil.

A jeho sláva nebeská
nám brány otvírá,
zní dolů píseň andělská
a pokoj prostírá,

Ačkoliv podstatou rovný byl Bohu,
slávy se úplně bez výhrad vzdal.
Sám sebe ponížil v podobě sluhy,
z nezměrné lásky se člověkem stal.

Poslušně na sebe vzal trpký úděl,
podstoupil místo nás potupný kříž
opuštěn Otcem a přáteli svými.
Kdo a kdy dokázal sklonit se níž?

Proto ho nade vše povýšil Otec,
slavné a veliké jméno mu dal,
aby svá kolena před tímto jménem
v pokoře skláněli chuďas i král.

Kořte se před Bohem, nebe i země!
Ať mocný chvalozpěv zní ze všech stran

Když soumrak zháší světlo, noc se blíží,
ruch všedních dnů se ve tmě rozplývá,
𝄆 čím dál tím víc jen k tobě, Pane, vzhlížím,
mých jistot zrádných kvapem ubývá. 𝄇

Nebýt tvých ran, svět byl by jenom zdání,
voňavý kouř, co s větrem uplývá,
𝄆 nebýt tvých ran a tvého zmrtvýchvstání,
byl by náš den jen jízda bláznivá. 𝄇

Měls, Pane, sílu nenechat se zalknout /tím hořkým proudem zvyku, strachu, lží,
𝄆 záblesk tvé slávy prosvítil tmu matnou
a dal nám příslib, výhled nadějný. 𝄇

Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh všemohoucí!
On buď naší písní stále slavně zvyšován!
Budiž Bohu Otci čest i chvála vroucí,
jenž s Duchem, Synem jeden Bůh a Pán.

Svatý, svatý, svatý, před tebou se sklání
všichni tvoji věrní v slávě, tam, kde trůn svůj máš.
S andělskými sbory ctí tě bez přestání,
jenž věčně tentýž v lásce zůstáváš.

Svatý, svatý, svatý, nám však blízký stále,
ač nám naše hříchy brání uzřít slávu tvou.
Kdo je rovný tobě? Vládneš dokonale
v síle své lásky zemí veškerou.

Noc odchází a svítá den,
ó Pane náš, buď pochválen,
buď tobě dík, ty Otče náš,
že až posud nás v péči máš.

Buď blízký nám i v tomto dni,
vždyť nejsme víc než pocestní,
svou věrnou mocí při nás stůj,
před každým zlým nás ochraňuj.

Svou mocnou rukou vládni nám,
ať zřejmé je, kdo je náš Pán,
a věrohodné jméno tvé
ať svými činy světíme.

Svým požehnáním v tento den
i nám buď věrně přítomen,
ty laskavý jsi, Otče náš,
co nám je třeba, dobře znáš.

Pro Syna tvého, Ježíše,

Hned zrána vzdej díky v písničce chval,
to on, Otec tvůj, ti dnešní den dal.
On dává ti vše, co máš, jen z lásky své
a milost svou dopřává každého dne.

Když smutek tě svírá, cítíš se sám,
věř, že i v té chvíli blízko je Pán.
On v lásce své přivede k lidem tě blíž,
kde snadněji překonáš samoty tíž.

Když odvahu ztrácíš životem jít,
když nevíš, jak dál a kde sílu vzít,
když pochybnost ovládne myšlení tvé,
tak v modlitbě přiznej se k slabosti své.

Díky Bohu vzdejme,
Králi nebeskému,
kterýž nás dobrotivě dochoval
k jitru dnešnímu.

Budiž z toho chvála,
čest, moc, síla, sláva,
všemohoucí Pane Bože věčný,
od nás vzdávána.

Račiž i v tento den
nám býti přítomen,
ode všeho zlého nás chrániti,
nebs toho mocen.

Tak abychom byli
k tvé cti, chvále živi,
k prospěchu bližním a nám k spasení
až do skonání.

Po smrti pak časné
dej království věčné,
kdež bychom tebe hodně chválili
na věky. Amen.

Z tvé ruky, Pane můj,
co dáváš, chci vzít.
Ty líp nežli já víš, co mi prospívá,
co přebývá a schází.
Z tvé ruky, Pane můj,
co dáváš, chci vzít.
Ty líp než já víš, co vede k tobě blíž.
Haleluja.

Stůj při mně, když se zdá,
že krátí se den.
Ty líp nežli já víš, kdy se rozdnívá,
kdy začít má tvé ráno.
Stůj při mně, když se zdá,
že krátí se den.
A půjdu­‑li tmou, ty uchop ruku mou.
Haleluja.