Pracovní obrázek je možné zapojit do samotného výkladu: Rozdejte dětem obrázky. Mladším dětem vyprávějte o rozhovoru cestou do Getsemane a vyzvěte je přitom, aby si do obrázku doplnily, co říkal Petr a co Ježíš. Starší děti si mohou oddíl „Rozhovor cestou do Getsemane“ samy v bibli najít a podle něj si text doplnit. Poté pokračujte o tom, jak se Ježíš v zahradě modlil a zeptejte se dětí, proč asi Ježíš chtěl, aby se i učedníci modlili, před jakým pokušením je chtěl uchránit a co bylo na jeho modlitbě důležité.

Obrázek je lepší nechat děti dokreslit až po vašem výkladu, kdy bude zřejmé, že se jedná o Večeři Páně. O tom, co děti nakreslí si potom společně povídejte. Ptejte se přitom dětí, proč tam ty které lidi nakreslily; jestli je to podobné jako při té poslední večeři; jestli při ní byli s Ježíšem jenom vzorní učedníci; jestli tam byli jenom ti, kdo plně rozuměli tomu, co se děje; atd. a koho by tam tedy ještě mohly nakreslit. Děti také nemusí postavy okolo stolu kreslit, mohou je třeba vystříhat z časopisů nebo z okopírovaných fotografií ze sborových akcí.

Děti mají do horní části volných ploch po stranách vinného kmene napsat nebo namalovat, co dostaly a co umějí. Do dolní části pak, jaký užitek z toho mají a jaký úkol z toho plyne. Zpracování tohoto úkolu může buď sloužit jako motivační uvedení nebo být inspirací pro domýšlení poselství příběhu do situace dětí. Pokud obrázek použijete k motivaci, při vyprávění můžete navázat na to, že i vinaři v podobenství něco dostali a měli z toho užitek, ale chtěli ho jen pro sebe a odmítli to, k čemu je ten svěřený dar zavazoval.

Opět máte dvojí možnost: buď prací na obrázku s dětmi začnete nebo obrázek použijete v závěru vašeho setkání. U první možnosti pak při vyprávění osvětlíte, jaký význam má, že ke chvalozpěvu vede právě cesta od kola, a jak to, že od chvalozpěvu vede zase k poprasku u kostela. U druhé možnosti si děti při zpracování obrázku ( hledání správného řešení ) zopakují hlavní linii vyprávění. Mluvte s dětmi i o alternativách, ke kterým cesta na obrázku nevede. Ptejte se jich, co asi představují. Teprve v kontrastu s nimi asi vynikne význam správné možnosti.

Děti mohou nakreslit do obrázku toho, na kom jim záleží a kdo stojí o jejich dobré jednání na začátku. Příběh o Zacheovi jim pak budete vyprávět jako vysvětlení, proč je na obrázku chlápek na stromě, a vyplyne z něho, jakou cenu pro děti ty, které nakreslily, mají a kdo k nim vždycky ( i když si na nikoho takového nevzpomněly ) patří. Děti mohou obrázek také dokreslovat až po vyprávění. Při tom si mohou uvědomovat, jak i ony Zacheovu roli znají.

Než budete vyprávět o farizeovi a celníkovi, nechte děti, aby doplnily samy za sebe větu v bublině na obrázku. Potom jim můžete říct, co ten obrázek vlastně znázorňuje, tedy vykládat podobenství. Než se dostanete k Ježíšovu dovětku ( verš 14 ), zeptejte se, kdo z těch dvou asi se svojí bublinou může „prolézt“ dveřmi, aby se přidal ke společenství s Ježíšem.

Je asi lepší zpracovávat obrázek s dětmi až po vyprávění. Poté, co děti vepíšou do paprsků svoje důvody k vděčnosti a společně si je navzájem přečtete, zeptejte se jich, zda je jim zřejmá souvislost mezi jejich úkolem a vyprávěním; jak zachránila vděčná víra uzdraveného Samařana ( uzdravení byli přece všichni ) a jak může zachránit je v případech, za které děkují.

Pokud budete dětem vyprávět všechna tři podobenství z 15. kapitoly Lukášova evangelia, je lepší, aby děti hledali ztracenou ovečku až po vašem výkladu. Je ovšem také možné obrázkem začít. Řekněte dětem, aby si představily, že jsou pastýři, kterým se jedna ovečka ze stáda ztratila, a rozdejte jim obrázky, aby se jí pokusily na nich najít. Budou asi soutěžit, kdo ji najde první. Zeptejte se jich pak, zda měly radost, že ji našly. Na to navažte, že právě o téhle radosti Ježíš mluví a ukazuje ji těm, kdo se z nalezených radovat neuměli.

Svůj výběr toho, co je pro ně radost a co povinnost, mohou děti vyznačit tak, že si podle něho vybarví kroužky dvěma různými pastelkami. Tento úkol je může na začátku do napětí podobenství uvést ( Než začnete vyprávět, ptejte se jich, u čeho spíš namítají, že mají mnoho jiných důležitých věcí na práci. Zda u toho, co označily jako radost, nebo u toho, co vybraly jako povinnost. ), stejně tak může ovšem dětem pomoci při domýšlení významu podobenství na závěr.

Dotváření obrázku můžete zapojit do vašeho vyprávění. Začněte tím, že Ježíš, aby přiblížil, jak je to s Boží vládou, používal podobenství – přirovnával ji k různým situacím a věcem. Jednou ji také přirovnal k hořčičnému zrnu. Zeptejte se dětí, proč asi právě k němu. Co tím asi chtěl ukázat? Dejte jim pak obrázky, aby je dokreslily, že jim ten úkol napoví. Až budou hotovy, ptejte se, zda už na to přišly a co to asi může konkrétně znamenat. Popřípadě je k tomu můžete otázkami vést: Co vám vyšlo? U čeho to začalo? Jaký je strom? Co poskytuje ptákům? A jaké je proti tomu to zrnko?…