V motivačním uvedení můžete s dětmi mluvit o tom, zda se bojí strašidel a nadpřirozených bytostí. Jednu z nich mají na obrázku. Mohou vypracovat první úkol. Při vyprávění o Gedeónovi jim potom můžete ukázat, jak důležité je poznat prázdnotu domnělých bůžků a strašidel a umět si z nich dělat legraci.
Po vyprávění mohou děti sami kreslit „bůžka-maškaru“, mohou ji také vyrobit z různých předmětů a posléze tohoto strašáka představit dospělým ve shromáždění.
Při kreslení nebo vyrábění „bůžka-strašáka“ mluvte se staršími dětmi o tom, co dneska takové mocné strašáky pro lidi tvoří.

Nakreslení úkolu z obrázku a rozhovor o něm může sloužit jako motivační uvedení do příběhu nebo jako jeho dotažení, při kterém si děti uvědomí jeho souvislost s jejich situací.

Jedny puzzle si můžete předem podle biblických textů ( k službě Bohu nejde: msta, pohanské-pověrečné zvyky…; a jde: poskytnutí azylu, připomínání toho, co pro nás Bůh udělal…) připravit sami a začít hodinu tím, že si je s dětmi zahrajete.
Starší děti si mohou texty v bibli sami přečíst a puzzle si samostatně připravit ( domalovat, vystříhnout ). Pak je můžete dát ode všech dětí dohromady a společně „roztřídit“.
Mladší děti si je mohou dokreslit podle vašeho vyprávění.

S obrázkem lze postupovat jako u předchozí úlohy: Začnete rozhovorem o důsledcích našeho jednání pro druhé a příběh vyprávíte jako osvětlení této zkušenosti.
Obrázek lze použít také po vyprávění jako domýšlení poselství příběhu do konkrétních situací.

Hodinu můžete začít rozhovorem o tom, co dětem připadá zlé a přitom nepřekonatelné. Při rozhovoru si to mohou hned nakreslit do obrázku. Potom se jich ptejte, zda vědí, proč to kreslily zrovna do hradeb Jericha. Společně pak můžete dát dohromady příběh o pádu Jericha a přitom zdůraznit, že to, co se jevilo nepřekonatelné padlo a jak a proč to padlo.
Obrázek lze opět zvětšit a dotvářet při rozhovoru společně. Velký obrázek je možné opět přinést do shromáždění a děti ho mohou pro dospělé stručně okomentovat.

Opět můžete buď od práce s obrázkem vyprávění začít nebo jej zpracovat na závěr. V prvním případě vyzvete děti, aby do truhly napsaly přikázání, která si pamatují, a potom se jich ptejte, jakou roli asi v obrázku mají. Jako její osvětlení pak dětem příběh vyprávějte. Poté mohou obrázek dodělat ( vystřihnout okraj vln na pravé straně, omalovat a přehnout tak, aby se vody zavíraly a otevíraly ). V druhém případě poslouží obrázek na závěr jako opakování poselství příběhu.

Obrázek s dětmi použijte po vyprávění.
Připravte si na hodinu z časopisů nebo novin obrázky představitelů jiných náboženství ( arabů-muslimů, dalajlámy aj. ) nebo si s sebou přineste alespoň knížku o jiných náboženstvích, podle níž by si jej děti mohly nakreslit.
Obrázek také můžete dát dětem jako „domácí úkol“, aby si představitele jiného náboženství vyhledaly sami.

Děti mohou nejdříve namalovat úkol na levé polovině obrázku. Potom jim vyprávějte příběh o závěru Mojžíšova života. Na závěr se ptejte, v čem se od jejich obrázku biblické vyprávění liší a zda umožňuje to, co nakreslily.
Po vyprávění si děti mohou vybarvit pravou polovinu obrázku, která místo oslav osoby naznačuje předání kontinuity. Můžete se jich ptát, co vyjadřuje.

Obrázek je určen spíš pro dotvoření po vyprávění, aby při něm děti domýšlely zlou a dobrou sílu slova v běžném životě.
Můžete také společně vytvořit velký obrázek na nástěnce: Baláma a Baláka vybarvěte, vystřihněte a přišpendlete každého na jednu stranu nástěnky. Z čistých papírů si vystřihněte velké „bubliny“. Každé dítě může nejvýraznější nápad ze svého obrázku přepsat na velkou „bublinu“ a přišpendlit jí k postavě, ke které patří.

Od zpracování obrázku můžete vyjít. Rozhovor o znameních, který navozuje, poslouží jako motivace pro vyprávění příběhu.
Také je možné, aby děti zpracovávaly obrázek po vyprávění. Pak jim můžete ukázat souvislost některých znamení ( viz. Jan 3,14 ) a mluvit o rozdílu mezi pověrou a významem symbolu pro víru.