PŘEMOŽENI ARAMEJCŮ (SYRSKÝCH)

5. motivační uvedení do příběhu:

Motivace pro mladší a střední školní věk

Zkusili jste někdy svému spolužákovi, který se choval nepřátelsky, nabídnout pomoc? Nebo se vám to zdálo jako „blbost“, která není na místě a o kterou se nemá cenu pokoušet?

 

Motivace pro starší školní věk

Stalo se vám, že jste něco provedli a místo očekávaného trestu vám bylo odpuštěno? Poznali jste odpuštění z lásky. Je takové milosrdenství slabost, nebo ve vás vzbudilo vděčnost a vy jste pak byli poslušnější?

 

6. osnovy vyprávění:

a) poznámka a osnova pro mladší školní věk:

můžete užít BD, úloha č. 74 Prorok Elizeus vítězí nad Syřany (2Kr 6,8-23)

I. Motivace

II. Vleklé boje Aramejců s Izraelci

III. Prorok Elíša maří aramejské válečné plány

IV. Elíša vede vojáky do Samaří

V. Král hostí nepřátele vodou a chlebem

VI. Vojáci jsou propuštěni domů, v Izraelcích již nevidí nepřátele

 

b) poznámka a osnova pro střední školní věk:

Pokuste se využít rozhovoru o tom, zda a jak funguje „realita odpuštění“. Na ten pak můžete navázat příběhem, který právě pro takovou perspektivu chce otevřít oči.

I. Motivace

II. Aramejští násilníci pustoší izraelskou zemi

III. Elíša znemožňuje nájezdy aramejských

IV. Aramejský král chce odstranit Božího proroka

V. Aramejské vojsko se pokouší zmocnit Elíši

VI. Elíšova modlitba a Hospodinův zásah

VII. Bezmocní Aramejci v Samaří

VIII. Vojáci nejsou pobiti, ale pohoštěni vodou a chlebem

IX. Závaznost společného stolování před Bohem

 

VYPRÁVĚNÍ

 

I. MOTIVACE

Dědeček  přišel do kuchyně: „Neviděl jste někdo moje brejle? Nemůžu je najít.“ Karlík povídá: „Ale dědo, vždyť je máš na nose!“ – To je starý vtip, řeknete si. Možná. I když i mně se nedávno stalo něco podobného. Někdy prostě nejsme schopní vidět něco, co každý druhý vidí na první pohled, i když třeba máme dobrý zrak. – S těmi brýlemi to byla spíš roztržitost. Někdy nám ale brání správně vidět třeba strach, nebo vztek, nebo také únava a beznaděj, nebo povrchnost, nezájem i lehkomyslnost.  A v takové chvíli může „vidět“ lépe i člověk, který má tak nemocné oči, že je slepý.

      

II. VLEKLÉ BOJE ARAMEJCŮ S IZRAELCI

I když si každou chvíli na něco stěžujeme a i když v naší zemi není všechno v pořádku, dá se říci, že se máme většinou dost dobře. Poslední válku zažili už jen vaši dědečkové a babičky a i na to, co se tady dělo před sametovou revolucí, lidé už zapomínají. My známe válku naštěstí už jen z televize a asi si nedokážeme představit, co to je žít mnoho let ve válce. Možná někdo z vás zažil, co je to šikana ve škole. I to může být těžké. Ale válka je ještě mnohem a mnohem horší. To je asi takové, jako kdyby byla povodeň každého půl roku. Neustále mít strach, jaká pohroma přijde zítra, kdo z mých blízkých umře, co zase nepřítel zničí; neznat, co je pocit bezpečí, to člověka změní. Začne se bát. Už se nedokáže radovat nebo se na něco těšit. A neví, jak dál. Ztratí naději.

            Takový člověk pak může být – jak jsme o tom mluvili na začátku – zaslepený strachem, únavou a beznadějí. Potřebuje povzbudit, potřebuje pomoci, aby našel nějaké východisko.

            Dnes si máme povídat o válce Izraelců s Aramejci (se Syrskými). V Izraeli ta válka trvala už hodně dlouho. A lidé už byli zoufalí a ztráceli naději. Neměli co jíst, protože pole byla zničená a nikdo neměl čas zasít obilí a sklidit úrodu, zásoby jim sebrali nepřátelé. Mysleli si, že mír může nastat jedině tak, že pobijí všechny své nepřátele. Až budou všichni nepřátelé mrtví, bude dobře. Ale totéž si mysleli i na druhé straně, a tak válka trvala dál.

 

III. PROROK ELÍŠA KAZÍ PLÁNY NEPŘÁTEL

A přece Izraelcům svitla naděje. Ve městě Dótan žil Boží prorok Elíša. V bibli je někdy místo slova prorok použito slovo vidoucí. To znamená, že není zaslepený strachem, ale důvěřuje Hospodinu, a proto „vidí“ trochu dál nežli ostatní lidé. Tenhle prorok Elíša radil izraelskému králi. Měl důvěru v Hospodina, a proto dokázal uhodnout,  jaké plány má nepřítel. Tak se stalo, že Izraelci byli na nepřítele všude dobře připraveni: věděli, kudy nepřátelské vojsko potáhne a kde se chce utábořit.

 

IV. ARAMEJSKÝ KRÁL CHCE ODSTRANIT ELÍŠU

Aramejský král měl hroznou zlost. Mezi svými lidmi má určitě zrádce. Protože jinak to není možné. Kdyby to bylo jednou, dvakrát – mohla by to být náhoda, ale tohle se stalo víckrát.

Svolal své lidi a řekl jim: „Proč mi rovnou neřeknete, kdo donáší izraelskému králi? Kdykoliv se někde utábořím se svým vojskem, už tam čekají zvědové izraelského krále.“ Ale jeden z aramejských generálů odpověděl: „Nikdo tě nezrazuje. To má všechno na svědomí Elíša. Je to prorok a ten prozradí izraelskému králi všechno, co řekneš. I to, co vyslovíš úplně potichu ve své ložnici!“ Aramejský král poručil: „Zjistěte, kde ten prorok je, a zajmeme ho.“ Vyzvědači vyrazili na průzkum a brzy přišli královi vyřídit: Elíša je ve městě Dótan.

Aramejský král tam vyslal po zuby ozbrojené vojsko, nejen pěchotu, měli i koně a vozy. Když byla noc, obklíčili město. Ráno na obyvatele města čekalo překvapení – kolem dokola  aramejští vojáci. Elíšův sluha vstal brzo ráno, aby přinesl vodu a rozdělal oheň. Vyjde ven a propána! Vojáci! Běží zpátky a polekaně se ptá Elíši: „Co budeme dělat?“ Má hrozný strach. Elíša se nebojí, věří Pánu Bohu. A modlí se, aby i jeho sluha přestal být zaslepený strachem a viděl, že není důvod se bát. V bibli je napsáno, že Hospodin skutečně otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů kolem Elíši. Toto „Boží vojsko“ bylo mnohem větší než to aramejské. Ale nebojovalo se, jak byste možná očekávali (zvlášť vy, kteří rádi sledujete akční filmy v televizi).

 

V. ELÍŠA VEDE VOJSKO DO SAMAŘÍ

Všichni ve městě Dótan vědí, pro koho si vojáci přišli. Elíša by se měl rychle někam schovat.  Ale Elíša udělá úplně něco jiného. Skoro to zní jako vtip. Nevíte, zda se tomu smát jako podařenému žertu, anebo obdivovat Elíšovu odvahu. Šel k vojákům a řekl jim: „Koho hledáte? Ale to jdete špatně. Pojďte, já vám ukážu správnou cestu. Já vás dovedu k tomu prorokovi, kterého hledáte.“

Nikoho z vojáků nenapadlo, že by někdo mohl mít takovou odvahu. Ale nebyla to jenom odvaha. Tak jako Bůh otevřel oči Elíšovu služebníku, aby viděl, tak Bůh zavřel oči aramejských vojáků, aby neviděli. Nebyli slepí, jenom neviděli správně. A tak se nechali od Elíši vést. Ani ve snu je nenapadlo, že je vodí za nos sám Elíša. A ten je vedl do Samaří,  izraelskému králi přímo před práh. Tam jim to došlo. Najednou prohlédli. A viděli, že je zle, že jsou přímo uprostřed nepřátel. Nemělo smysl se bránit. Připravovali se na smrt.

 

VI. KONEC, KTERÝ NIKDO NEČEKAL

Izraelský král vyšel ven a byl překvapen i na rozpacích. Co má dělat? Jak se má rozhodnout?  V tehdejší době žádné Ženevské konvence neplatily a zajatce čekala buď smrt, nebo otroctví. Izraelský král váhal. Byli to nepřátelé, zasluhovali smrt. Kdyby je přemohl v bitvě, tak by se na nic neptal, ale takhle nevěděl, co má dělat. Když mu je Elíša přivedl až k domu, možná mu to připadalo trochu nepatřičné rozhodovat sám o jejich osudu. A proto se proroka ptá: „Mám je pobít?“ Ale Elíša nesouhlasil: „Copak jsi je přemohl v bitvě, abys měl právo je zabít?“ Teď se ale izraelský král divil ještě víc. Copak je nějaká další možnost?  Co s nimi tedy máme udělat? Elíša řekl: „Dej jim chléb a vodu a pak je propusť.“

To bylo překvapení! Ti zajatí vojáci byli jistě po té cestě hladoví a žízniví, ale možná měli i své zásoby a s tím hladem to nemuselo být tak zlé. Ale tohle bylo něco víc než obyčejné jídlo. Možná si pamatujete z jiných úloh, že v Izraeli platila zvláštní pravidla týkající se jídla. Izraelci si nesedli ke společnému jídlu s pohany anebo s nepřáteli. S někým pojíst – to bylo jako u indiánů vykouřit dýmku míru nebo málem uzavřít bratrství. To byla vlastně přátelská smlouva. Jako když si podáte ruce a plácnete si. Při jídle se odkládaly zbraně, člověk byl při jídle zranitelný a tak si nesedl k jídlu s nikým, komu nedůvěřoval. Připravit stůl nepřátelským vojákům, to bylo to poslední, co by asi krále a jeho družinu napadlo.

Avšak izraelský král Elíšu poslechl. Dal připravit hostinu, nakrmil nepřátele a pak jim dovolil jít domů. Aramejští vojáci tohle opravdu nečekali. Už se loučili se životem, a teď se vracejí domů. Jak to bude dál? Tihle lidé už do války proti Izraeli nepůjdou. Už nemají důvod válčit. Už jsou přece přátelé. A možná, že se i trochu styděli. Prožili úžasnou věc – směli pocítit na vlastní kůži, jak je Bůh Izraelců jiný nežli všechno, co až doposud znali, jak je milosrdný.

 

VII.  NEPŘÁTELSTVÍ LZE ZRUŠIT JEDINĚ MILOSRDENSTVÍM

Někteří z vás si možná říkají: Hezká pohádka, jenže ve skutečnosti je to jinak. Copak dneska nepřítele odradí, když mu uvaříme kafe? Jistě, některého nepřítele neodradí ani dobrá vůle na druhé straně. Jenže mnohem častěji právě ta dobrá vůle na obou stranách chybí. Nabídnout přátelství nepříteli je moc těžké a ne vždycky to vyjde, ale měli bychom o této možnosti alespoň uvažovat. Někdy stačí sebrat sílu a udělat první krok.

Tento příběh se ocitl v bibli proto, že je velmi důležitý. Ta válka s Aramejci nebyla v Izraeli poslední a tak si lidé, když jim bylo těžko a neviděli žádné východisko, měli připomínat, jak Hospodin skrze Elíšu usmířil Izrael s nepřáteli. A – jakkoli je to těžké – tento příběh říká i nám, že jiné řešení, nežli odpuštění a  smíření, neexistuje. 

 

MODLITBA

Pane Bože, otevírej nám oči, když jsme zaslepení, abychom dokázali najít to správné řešení i v bezvýchodné situaci.  A dávej nám sílu a odvahu, abychom dokázali být milosrdní ke svým nepřátelům. Amen.

 

podněty pro rozhovor:

- znáte legendy z českých dějin? Které z nich obsahují vyprávění o smíření, spravedlnosti, odpuštění?

- víte, čím se liší prorok Elíša od špionů? Snaží se špioni o nápravu nepřátel, nebo o jejich likvidaci?

- slyšeli jste někdy výraz „slepá nenávist“? Co to znamená? Jak ještě může být člověk „zaslepený“, ačkoli má zrak v pořádku?

- víte, že někteří lidé mohou dočasně oslepnout při úrazu nebo nervovém přetížení?

- kde jinde v Bibli čteme o milování nepřátel?

- připomeňte dětem, že i docela obyčejná pochvala, pohlazení, blízkost rodičů, aj. má „zázračnou moc“.

- je moudré nepříteli odpustit a být k němu milosrdný? Je to recept pro každou situaci?

- myslíte, že stačí dobrá vůle, nabídnutá ruka, aby nepřátelství pominulo? Nebo se dá nepřítel zastavit jen hrozbou, zbraní?

- víte, kde se ve světě bojuje – válčí? Které země jednají o míru či příměří? Víte, že je i naše země zastoupena v mezinárodních jednotkách, které usilují o mír ve válčících zemích?