Když jsme u vod sedávali
tam u babylónských řek,
harfy do vrb zavěsili,
zmlkly písně, ztichl zpěv.

Strážci se nám posmívali:
„Zpívejte o domovu!“
Mlčeli jsme jako němí,
bez naděje, bez vzdoru.

Kdo jen může v pláči zpívat,
kdo to může po nás chtít?
Naše smutné oči hledí
z dáli k Jeruzalému.

Kdy už nás Bůh vysvobodí?
Přijď a zlom tu temnotu!
Ať se nářek v radost změní,
v novou píseň Siónu.