Když ráno slunce vzchází nad hory červánků,
do modra doprovází je píseň skřivánků.
A všechno kolem zpívá též a díky Tvůrci vzdává,
i rosa, která spává ve vůni heřmánku.

Svou líbezností chválí jej květů na tisíc,
i pramen, který v dáli jde mořské vlně vstříc.
On dává v moudrém řádu žít svým dětem bez přestání,
sám žehná jim a chrání vždy dílo rukou svých.

Však nejvíc Pán Bůh péči má o nás laskavou
a chrání, vede, léčí přesvatou rukou svou.
A jako slunce, pták i květ jej krásou svojí chválí,

Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme
a při tom se rádi máme.

Hory, doly, stráně, nebesa i zem,
𝄆 zvučte ke cti Páně hlučným ohlasem. 𝄇

Jasným písně zvukem všichni, kde kdo jest,
𝄆 vděčným srdce tlukem Pánu vzdejme čest. 𝄇

Cokoli jen v světě máme dobrého,
𝄆 v zimě jako v létě, vše jest od něho. 𝄇

On se nám hned z jitra libě ozývá,
𝄆 včera, dnes i zítra láskou oplývá. 𝄇

On nám dozajista také tento den
𝄆 pro Ježíše Krista bude přítomen. 𝄇

Když pak se přiblíží večerní k nám stín,

Synu Otce nebeského,
v rovné cti a slávě jeho,
světlo z světla pravdivého,
Bože z Boha jediného.

Aj, již odchází noc tmavá,
záře denní zasvítává,
nebe, zemi osvěcuje,
od světla tmu odděluje.

Ó by též tma neznámosti,
jež se dosud v srdcích hostí,
ustoupila světlu z nebe
a my jasně znali tebe!

Vzejdiž, slunce nejjasnější,
vrať den světu spanilejší,
zaplaš noc temností škodných,
rozptyl stíny bludů svodných.

Tobě, Kriste, budiž chvála
s Bohem Otcem neustálá,

Povstali jsme z lože svého,
hledáme království tvého
a v něm svaté spravednosti,
Bože jediný v bytnosti.

Kraluj, nebeský Bože, v nás,
v tento ranní i v jiný čas.
Spravednosti nás vyučuj,
neb jsi Bůh náš a my lid tvůj.

Duchovních darů udílej,
časných věcí neodnímej,
ať jsou nám ony přidány
podle tvého zaslíbení.

Ó dej nám to, Pane milý,
abychom dnes k tvé cti žili,
neb jsi všeho světa Pánem,
jenž živíš své věrné. Amen!

Zlatá když sluneční záře se objeví,
přenáší zemi z nočního snění
v začátek nového Božího dne.
Zemdlené tělo, jež spánek mít smělo,
radostně vstává a díky své vzdává,
vždyť mu zas nový den daroval Pán.

Radostně zpívejme, Pánu tak děkujme
za všechnu milost, lásku a věrnost,
kterou nám den po dni prokazuje.
Boží dar písně nám pomáhá z tísně,
zaplaší úzkost a přemáhá bolest,
dodává odvahy životem jít.

Trápení, bolesti pomáhá unésti –
nad vzdutým mořem, nad lidským hořem