Stůj při mně, stůj, když na zem padá stín.
Když houstnou tmy, buď, Pane, strážcem mým.
Když klame svět a selže přítel můj,
záštito bezmocných, ty při mně stůj!

Je život pták, jenž rychle mizí v dál.
Na radost pláč – a slávu střídá žal
a chřadne vše, kam sahá obzor můj.
Ty, jenž se neměníš, i při mně stůj!

Ne záblesk jen a slůvko prchavé,
já toužím víc: po přítomnosti tvé.
Smět s tebou žít a učedník být tvůj,
ty věčně přítomný, vždy při mně stůj!

Hospodin ráčí sám pastýř můj býti,
nebudu v ničem nedostatku míti.
On na pastvinách pase mne rozkošných,
uvodí včasně k pramenům vod živých.
Pro jméno své mou duši občerstvuje,
po stezkách přímých šťastně provozuje.

Byť se mi jednou dostalo i jíti
údolím stínu hrůzyplné smrti,
tys, Pane, se mnou, nebojím se zlého,
z berly těším se, též i z prutu tvého.
Ty sám mne sytíš hojně při svém stole,
když na to hledí moji nepřátelé.

Ty olejem mou hlavu pomazuješ,
i kalich můj sám štědře naplňuješ.

Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.

Že jsi ráčil z milosti
zdraví dáti stálosti
tento dnešní celý den,
budiž z toho veleben.

Práci denní vykonavše
a k noci se přiblíživše,
obraťme své zření vzhůru
k nebeského Krále trůnu,

vděčně jemu děkujíce,
že jeho svatá pravice
duše i těla našeho
chránila mocně od zlého.

Síly v pracích přidávala,
boje vésti pomáhala,
přivedla v dobrém svědomí
až dne toho do skončení.

Znajíce své ubohosti,
žádejme jeho milosti,
nedostatků doplnění
i vin našich odpuštění.

Odežeň noční přeludy,
nedopouštěj hříchy, bludy,
dej svatě odpočívati,
zjitra s potěšením vstáti.