Podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka
EZ225
Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Že jsi ráčil z milosti
zdraví dáti stálosti
tento dnešní celý den,
budiž z toho veleben.
Práci denní vykonavše a k noci se přiblíživše
EZ224
Práci denní vykonavše
a k noci se přiblíživše,
obraťme své zření vzhůru
k nebeského Krále trůnu,
vděčně jemu děkujíce,
že jeho svatá pravice
duše i těla našeho
chránila mocně od zlého.
Síly v pracích přidávala,
boje vésti pomáhala,
přivedla v dobrém svědomí
až dne toho do skončení.
Znajíce své ubohosti,
žádejme jeho milosti,
nedostatků doplnění
i vin našich odpuštění.
Odežeň noční přeludy,
nedopouštěj hříchy, bludy,
dej svatě odpočívati,
zjitra s potěšením vstáti.
Když ráno slunce vzchází nad hory červánků
EZ221
Když ráno slunce vzchází nad hory červánků,
do modra doprovází je píseň skřivánků.
A všechno kolem zpívá též a díky Tvůrci vzdává,
i rosa, která spává ve vůni heřmánku.
Svou líbezností chválí jej květů na tisíc,
i pramen, který v dáli jde mořské vlně vstříc.
On dává v moudrém řádu žít svým dětem bez přestání,
sám žehná jim a chrání vždy dílo rukou svých.
Však nejvíc Pán Bůh péči má o nás laskavou
a chrání, vede, léčí přesvatou rukou svou.
A jako slunce, pták i květ jej krásou svojí chválí,
Ó náš milý Bože, povstali jsme z lože
EZ220
Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme
a při tom se rádi máme.
Hory, doly, stráně, nebesa i zem, zvučte ke cti
EZ219
Hory, doly, stráně, nebesa i zem,
𝄆 zvučte ke cti Páně hlučným ohlasem. 𝄇
Jasným písně zvukem všichni, kde kdo jest,
𝄆 vděčným srdce tlukem Pánu vzdejme čest. 𝄇
Cokoli jen v světě máme dobrého,
𝄆 v zimě jako v létě, vše jest od něho. 𝄇
On se nám hned z jitra libě ozývá,
𝄆 včera, dnes i zítra láskou oplývá. 𝄇
On nám dozajista také tento den
𝄆 pro Ježíše Krista bude přítomen. 𝄇
Když pak se přiblíží večerní k nám stín,
Synu Otce nebeského, v rovné cti a slávě jeho
EZ218
Synu Otce nebeského,
v rovné cti a slávě jeho,
světlo z světla pravdivého,
Bože z Boha jediného.
Aj, již odchází noc tmavá,
záře denní zasvítává,
nebe, zemi osvěcuje,
od světla tmu odděluje.
Ó by též tma neznámosti,
jež se dosud v srdcích hostí,
ustoupila světlu z nebe
a my jasně znali tebe!
Vzejdiž, slunce nejjasnější,
vrať den světu spanilejší,
zaplaš noc temností škodných,
rozptyl stíny bludů svodných.
Tobě, Kriste, budiž chvála
s Bohem Otcem neustálá,

