Čas radosti, veselosti, světu nastal nyní,
neb Bůh věčný, nekonečný narodil se z Panny.
V městečku Betlémě,
v jesličkách na slámě
𝄆 leží malé pacholátko na zimě. 𝄇

To jsme všichni lidé hříšní radostně čekali,
co andělé dnes vesele nám jsou zvěstovali.
A protož plesejme,
všichni se radujme, 𝄆 pacholátku, nemluvňátku zpívejme. 𝄇

Spasiteli, kvítku milý, Pane náš Ježíši,
z čisté Panny narozený, poklade nejdražší!
Králi náš, Pane náš,

Tak Bůh tento svět miloval,
že nám k spasení daroval
to, což měl nejmilejšího,
𝄆 chvalme lásku Nejvyššího. 𝄇

Syna jednorozeného
poslal k nám z trůnu věčného,
aby nám byl spasitelem,
𝄆 služby hříchu zprostitelem. 𝄇

Co k našemu vykoupení
bylo v Božím uložení
zavřeno hned od věčnosti,
𝄆 stalo se v času plnosti. 𝄇

Ó jak nás Bůh zamiloval,
že lidem k štěstí daroval
Syna jednorozeného!
𝄆 Ó věřme srdečně v něho! 𝄇

Radu, pomoc, potěšení,

Jdu klanět se ti k jeslím sám,
můj Pane, Dárce žití,
a nesu ti, cos daroval,
číms naplnil mé bytí:
své srdce, duši, tělo, krev,
svou mysl, sílu, ducha, zpěv,
vším ctím tě, děkuji ti.

Dřív, nežli jsem se narodil,
tys pro mne přišel dávno
a za svéhos mě prohlásil,
než mi co bylo známo.
Když já jsem ještě nedýchal,
už dávnos za mnou, Pane, stál
a myslils na mé blaho.

Když jsem byl spoután v temnosti,
tvé světlo zazářilo,
mně ubohému v hojnosti
mír, pokoj připravilo.

Aj, růže rozvila se
ze kmene krásného,
jak zdávna čekala se,
z druhu převzácného.
Ten kvítek spanilý
uprostřed noci chladné
my lidé spatřili.

Růžičku tu, již míním
a o níž prorok děl,
složila nám i jiným
Maria v plének běl.
Jak Páně slíbil hlas,
zrodila dítko to nám
v půlnoční téměř čas.

To kvítečko podivné
má libé vůně dech
a jasem svým předivné
nám září v temnostech.
Bůh, člověk též pravý,
pomáhá z bídy zlé nám,
hřích i smrt odpraví.

Přicházím z nebe samého
s poselstvím od Boha svého,
přerozkošné mé noviny
rozveselí lidské syny.

Narodil se z čisté panny
Spasitel vám, Kristus zvaný,
ctí a slávou v nebi, v zemi
vyvýšený nade všemi.

Král nad králi, Pán nad pány,
Bůh na věky požehnaný,
přišel lid svůj vykoupiti,
ztracený ráj navrátiti.

Radujte se, ku pomoci
přichází sám Bůh váš s mocí,
v své nízkosti v tomto čase
lidem ve všem podobá se.

Za znamení jesle mějte,
na děťátko tam se ptejte,

Ježíše Krista slavíme,
věříme mu a víme,
že zrozen z ženy pro nás žil
a Bůh se k nám v něm přiblížil.
Kyrieleis.

V tom, který byl jak jeden z nás,
slyšeli jsme Boží hlas
a narozený v jesličkách
přemohl lidský hřích a strach.
Kyrieleis.

Ten, pro nějž vesmír s hvězdami
i se zemí a s námi
nabývá smysl před Bohem,
se zrodil v chlévě ubohém.
Kyrieleis.

Jak září světlo do noci,
tak chtěl lidem pomoci.
Pro něho proto celý svět