Bože věrný od věků,
Pane Jezu Kriste,
ty svou milost nesmírnou
zachováš nám jistě.

Skrze tě vše stvořeno,
v nebi i na zemi,
a divně obživeno
i to, co pod zemí,

neb ty jsi Slovo věčné,
Syn Boží jediný,
které postihnout nelze,
Bůh převelmi divný.

Vstoupils k nám na svět z nebe
z lásky Otce svého,
sám jsa spásou i světlem
lidu zbloudilého.

Bez hříchu i poskvrny
člověk ses ukázal,
Spasitel sám jediný,
bys nás vykupoval.

Velebně jsi vyhlášen

Ó Jezu Kriste,
Synu Panny čisté,
vzhlédni na nás,
svou svatou milostí navštěvuj nás,
aby tvé slavné jméno
v nás i církvi tvé vždy bylo
chváleno i velebeno.

Ty jsi vinný kmen,
v tebe kdo je vštípen,
je údem tvým,
obdařen k spáse ovocem hojným;
kdo tvou náruč opustí,
naději svou navždy ztratí,
neodvrátí zahynutí.

Ty jsi nám branou
k nebi otvíranou,
k Otci tvému
jedinou cestou jsi z nás každému;
kdo půjde dál bez tebe,
oklame, sám sebe svede,
nemůže vstoupit do nebe.

Tvá, Bože, je všechna země
a plnost její do všech stran,
celý kruh světa je v tvé dlani,
ti, jimiž svět je obýván.
Na moři založil zem Pán,
nad řeky pevný břeh se sklání.

Kdo vstoupí na Boží horu,
kdo stane v svatém prostoru?
Pouze ten, kdo má srdce čisté,
bez viny své ruce kdo má
a v duši marnost nechová,
bez přísah jedná v pravdě jisté.

Ten od Hospodina přijme,
od Boha, v němž spasení mé,
spravedlnost a požehnání.
To je ten rod hledajících
tvář tvou, tebe milujících

Ó všichni my nyní
znejme dobrodiní,
které Bůh učinil,
jak zdávna zaslíbil.
Zpívejme a chvalme Otce nebeského,
že z veliké milosti seslal Syna svého,

aby svou obětí lid sobě vykoupil,
který již byl mrtvý, když Adam přestoupil
mocného, věčného Pána přikázání.
My však obživeni jsme z jeho utýrání.

Bože na výsosti, rač nám strážcem býti,
v drahé své milosti srdce upevniti,
abychom skutečně vůli tvou činili,
v lásce tvé přebývali, tebou živi byli.

My k tobě voláme, uslyš naše hlasy,

Ježíši, Pane nejvyšší,
nad tě žádný lepší,
uslyš lid svůj žádostivý,
Králi milostivý.

Prosíme, dej v dobrém státi
a tebe hledati,
dokudž máme čas od tebe,
dejž nalézti tebe.

Pozdvihniž očí našich tam,
kde ty přebýváš sám,
ať uzříme, což věříme
a zde nevidíme.

Vzbuď nás, ať vstanem ze spaní,
dejž to svaté bdění,
v němž bychom dočkali tebe,
když sem přijdeš z nebe.

Dej přebývat v blízkosti tvé,
přijímej nás hříšné,
když s důvěrou vykročíme,
veď po cestě přímé.

Už mi oči tíží sen
a já spát jdu unaven.
Buď mou věrnou stráží sám,
𝄆 Otče, proti nočním tmám. 𝄇

Na zlé, co jsem udělal,
nevzpomínej, Pane, dál.
Pro Ježíše, jeho kříž,
𝄆 všechno v dobré obrátíš. 𝄇

A ty, které mám tak rád,
rač mi, Pane, zachovat.
Nad svým světem lítost měj.
𝄆 Všechněm lidem pomáhej. 𝄇

Srdcím nešťastným dej klid,
smutné, ty rač potěšit.
Pane Bože, tvoje moc
𝄆 dej nám všechněm dobrou noc. 𝄇

Večerní když zvony znějí, duše moje, pamatuj,
jak mnohá zas dobrodiní prokázal ti Ježíš tvůj.

Haleluja, k chvále Páně zvučte nebesa i zem,
veleb jej i ty, má duše, pokorným svým ohlasem.

Večerní když rostou stíny, na vlast světla pamatuj,
kde již slunce nezachází, slunce spásy, Ježíš tvůj.

Večerní když sbohem dáváš, na Přítele pamatuj,
jenž je s tebou vždy a všude bez proměny, Ježíš tvůj.

Večerní když hvězda vzplane, na den nový pamatuj,
k němuž brzo povolá tě hvězda jitřní, Ježíš tvůj.