Šel přes potok Cedron k hoře
Kristus v mnohé pokoře,
přešed jej, začal teskniti
a vroucně se modliti,
zvolav: „Otče, uslyš Syna,
jdeť naň těžká hodina.“

Pro nás prvé trpěl v noci
od zlé duchovní moci,
potom světská ruka ve dne
od jitra přes poledne
přeukrutně bičovala
i na kříži rozpjala.

Když jsme tak draze koupeni,
drahou mzdou vyplaceni,
nedávejme místa ďáblu,
raději Kristu Pánu.
Kriste, pro své svaté rány,
ó smiluj se nad námi.

Obrať nás k svému životu,

S důvěrou k tobě volám, Pane.
Smiluj se nade mnou,
ať hanbu nesklidím.
Staň se mou skálou, pevnou tvrzí.
Sám veď mne pro své jméno.
Mé kroky doveď k cíli.

S důvěrou k tobě volám, Pane,
síly mi ubývá,
to pro mou nepravost.
Hyne má duše i mé tělo.
Tupí mne protivníci,
přátelé opouštějí.

S důvěrou k tobě volám, Pane,
ty jsi mou nadějí.
Vyznávám: Tys můj Bůh.
Můj čas je skrytý ve tvých dlaních.
Rozjasni nade mnou tvář
a v milosti své mne spas.

Lásku Syna Božího,
Pána Jezu Krista,
krále, kněze věčného
ctěte, srdce lidská!
Velmi nás zamiloval,
beze vší lítosti
za nás se obětoval
z pouhé své milosti.

Soudce ustanovený,
kněz, král spravednosti,
proroky osvědčený,
plný nevinnosti
soudu ráčil se poddat
Bohem zřízenému,
dobrovolně se vydat
člověku hříšnému.

Ohavnou smrt na se vzal,
svatým Bohem kletou,
velikou pokutu dal
za hřích lidstva: krev svou,
když se na kříž dal přibít;
ač je Pán všech pánů,
nechtěl z kříže sestoupit
pro naši záchranu.

Jezu Kriste, štědrý kněže,
s Otcem, s Duchem jeden Bože,
štědrost tvá jest naše zboží
z tvé milosti.

Ty jsi v světě bydlil s námi,
tvé tělo trpělo rány
za nás, za hříšné křesťany
z tvé milosti.

Tys ráčil v nás přebývati,
chléb vezdejší chtěls náš býti,
chtě nás tudy obživiti
z tvé milosti.

Ó tvá dobroto důstojná,
ó k nám milosti přehojná!
Dáváš nám bohatství mnohá
z své milosti.

Dals krev z těla vycediti,
dáváš v užitku ji píti,

To pastýřům, když na horách hlídali stáda svá,
tam v temné noci stala se k nim řeč ta zázračná:
„Nebojte se,“ anděl dí, „všechněm radost zvěstuji.
Vy do Betléma jděte, tam narodil se Pán!“

Když pospíchali k nemluvňátku, radost vedla je,
až našli děťátko i matku jménem Marie.
Její ruka laskavá do jeslí mu ustlala,
vždyť není jinde místa pro Krále andělů.

Jdem s pastýři teď k jeslím tvým, Ježíši přemilý,
abychom srdcem radostným tě vždycky chválili.
Pro tebe je místa dost, přijď k nám jako vzácný host.

Když se Pán Ježíš narodil, noc hluboká byla,
𝄆 jen jedna hvězda veliká na nebi svítila. 𝄇

To aby všichni poslušní k Betlému trefili,
𝄆 kde v chlévě, v jeslích na slámě spí Ježíš přemilý. 𝄇

Pastýři pásli na horách a aj, tu velký div:
𝄆 uzřeli slávu nebeskou, již neviděli dřív. 𝄇

A Herodesův celý dvůr si klidně při tom spí.
𝄆 To proto, že zpěv andělů slyší jen poslušní. 𝄇

A pastýři i mudrci mu dary přinesli.

V tmách čekáme tvůj, Kriste, jas,
nechť tvoje hvězda vede nás,
když zimní cestou jdem.
Ty rok co rok jsi přicházel,
tys naší bídou s námi šel
ve světě ztrápeném.

Dej poznat ve vánoční dny
víc nežli prázdné, klamné sny,
zjev pravdu, prosíme.
Sám obrať k nám svůj obličej
a radost místo smutku dej,
jejž v sobě nosíme.

Snad bude někdy cesta zlá.
Kdo s tebou jde, ten odolá
a bude vítězem.
Jen dej nám, Pane, pokoj svůj
a na cestě nás posiluj,
když úzkou cestou jdem.

Jak za starých, dávných let
za hvězdou se dali v svět
mužové, jež zdaleka
vedla touha odvěká,
tak my chceme, Pane, jít,
kam nás povede tvůj svit.

Jako oni spěchali,
Krále svého hledali,
aby klekli u jeslí,
dary své mu přinesli,
tak i my ho hledáme,
dary své mu skládáme.

Jako oni v chudou stáj
nesli, co dal světa kraj
nejdražšího v klenotech,
tak my chceme v životech
nejdražší mu skvosty dát,
Pána svého zvyšovat.

Kriste, Pane života,
spravuj nás tvá dobrota,