Stůj při mně, stůj, když na zem padá stín.
Když houstnou tmy, buď, Pane, strážcem mým.
Když klame svět a selže přítel můj,
záštito bezmocných, ty při mně stůj!

Je život pták, jenž rychle mizí v dál.
Na radost pláč – a slávu střídá žal
a chřadne vše, kam sahá obzor můj.
Ty, jenž se neměníš, i při mně stůj!

Ne záblesk jen a slůvko prchavé,
já toužím víc: po přítomnosti tvé.
Smět s tebou žít a učedník být tvůj,
ty věčně přítomný, vždy při mně stůj!

Přijď v lásce své, ne jako mocný král,
a zdraví dej, kde žal i slzy vzal,
a srdce měj pro tichý povzdech můj:
příteli hříšníků, i při mně stůj!

Tys v mládí mém dal úsměv očím mým,
já jsem ti splácel pouhým vzdorem svým.
Když jsem se ztrácel, tys byl věrně můj.
I při mém skončení ty při mně stůj!