Vesele zpívejme,
Boha Otce chvalme,
neb nám Syna svého
jednorozeného
dal na vykoupení,
vzdejme mu chválení.

Čtverý Kristův příchod
známe z písma jistot:
první v těle jeho,
druhý v duch věrného
a třetí při smrti,
v čtvrtém má souditi.

Proč nejprve přišel,
když z svých nebes vyšel,
ráčil nám povědět:
by sebe dal v oběť,
mzdu na vykoupení
za mnohé k spasení.

Dále též vyznal sám:
„Hle, příklad dal jsem vám,
kterak jsem já činil
a zákon naplnil,
taktéž i vy čiňte,

Rosu dejte, ó nebesa!
Tak otcové volali,
aby Mesiáš radost nesa
přišel k nim, srdečně žádali.

I přišel k mnohé žádosti
v osobě ponížené
a svlažil deštěm spravednosti
srdce všech věřících zemdlené.

Rosu dejte, ó nebesa!
I my také volejme,
aby Kristus Pán, pomoc nesa,
přišel k nám, srdečně žádejme.

Neboť od bíd, jež neseme
na tomto bídném světě,
čím dále tím již více schneme
jako kvítí od horka v létě.

Rosu dejte, ó nebesa!
Přijď, ó Pane Ježíši,

Boha Otce všichni chvalme
a díky jemu vzdávejme
z daru převelmi drahého,
Syna jednorozeného,

jehož z veliké milosti
k naší mnohé potřebnosti
dal pro naše vykoupení,
a tak k věčnému spasení.

Skrze něj sliby naplnil,
z hříchů a smrti vymanil,
kázal o něm zvěstovati,
bychom jej mohli poznati,

řka: „Rcete dceři Siónské
z jistoty řeči prorocké,
církvi i každičké duši,
ať se v něm cele utěší.

Aj, Král tvůj béře se k tobě

Těš se, dcerko Siónská,
ty církvi křesťanská,
vzkřikni hlasem vesele,
vítej Spasitele,
plesej mu s radostí,
chval jej s milostí,
neboť pro tebe přišel
ten nebeský posel, /Pán tvůj přežádoucí.

Zapomeň svých úzkostí,
jichž máš zde v hojnosti,
pro hříchy potlačená
a smrtí sevřená,
neb Bůh tvůj pro tebe
sestoupil z nebe.
On tebe svou milostí
ze všeho vyprostí,
důvěřuj mu cele.

Král tvůj přišel již k tobě
v své božské osobě,
aby tebe potěšil
a také obdařil.

Všichni věrní křesťané,
veselme se nyní,
pamatujme společně
Kristova vtělení,
v němž milost svrchovaná
nám jest prokázána
od Boha předobrého,
laskavého Pána.

On sám se již slitoval
nad všechněmi námi,
když viděl, že zlý ďábel
panuje nad námi.
Pro Adama prvního
v hřích jsme uvedeni,
proto nový zaslíben
Adam k spomožení.

Co Bůh zdávna uložil
v své přetajné radě,
to již zjevně naplnil,
když poslal ku Panně
Gabriela anděla
z nebeské výsosti,
aby jí oznamoval
noviny radosti.

Těš se z Krista Krále, dcerko Siónská,
Boha se bojící duše všecka,
že se přibral chudý v ponížení,
maje v sobě hojné zbohacení.

Rek udatný a ze všech nejsilnější,
k chudým, bídným nejlítostivější,
které sebou hojně zbohacuje,
sám se o ně mocně zasazuje.

Skloňte se jemu všech hor vysokosti,
moci, moudrosti, také svatosti,
pozdvihněte se, vy ponížení,
hrůzou soudů Božích předěšení,

neboť jemu Bůh nad vámi soud svůj dal
i všecku spravednost svou odevzdal.
S každým chce milostně naložiti,

Vítej, Jezu Kriste,
z nebes vysokosti,
vítej z Panny čisté,
předrahý náš hosti!
Od Otce jsi vyšel,
spasiti nás přišel,
těšíme se tobě,
pějíce v té době:
Vítej, Králi náš!

Navštívils nás bídné
sluhy ve vězení,
nesa z lásky divné
z bíd nám vyproštění.
S nebeským bohatstvím
přišels k nám chudičkým,
bys nás obdaroval,
sebou zbohacoval.
Vítej, Králi náš!

Král jsa předůstojný,
Bůh náš všemohoucí,
stolec maje věčný
i korunu skvoucí,
k nám ses v lásce sblížil,

Aj, čas vzácný přišel,
v němž Pán slávy vyšel
k spasení lidskému,
ke cti lidu svému,
k jeho potěšení
a hříchů zproštění.

Toto jsou ti dnové,
o nichž prorokové
od dávna pravili,
lidem oznámili:
Dnové vykoupení
a světa spasení.

V nich nesluší spáti,
ale vzhůru vstáti,
Bohu děkovati
a jej milovati,
jenž nám té milosti
dal dočkat s radostí.

Noc bludů odešla,
záře víry vzešla,
sluší k ní prozříti,
ze sna procítiti,
v světle tom choditi,