Na Siónu se čest ti dává,
ó Bože, Pane náš,
tam tobě lid tvůj chválu vzdává,
že hříšné přijímáš.
Tam k tobě budou přicházeti
i jiní odevšad,
tys hotov prosby vyslyšeti,
v své lásce k nim se znát.

Vin našich hrozné rozhojnění,
jež se nás zmocňuje,
i všechna naše přestoupení
tvá milost shlazuje.
Je blažen, koho vyvoluješ
a k sobě přivádíš,
též v chrámu svém jej posazuješ,
svým dobrým provázíš.

V tvém domě budem nasyceni
vším dobrým v hojnosti,

Kriste, Synu jediný
Otce nebeského,
z lásky jeho zrozený
dle slova svatého,
tvá hvězda zazářila,
temnou noc proměnila
jasem světla svého.

Sám člověkem se stáváš,
nám jsi potěšením,
čas milosti otvíráš
křížem vykoupený.
Svou smrtís život vrátil
každému, kdo již ztratil
naději spasení.

Ať milost poznat smíme,
v lásce zůstáváme,
dál ochotně sloužíme,
víru zachováme.
Tvá blízkost ať nás chrání,
provázej požehnáním
vše, co konat máme.

Ať chválí Boha křesťané,
vždyť Syna svého dal
a v Kristu s námi přebývá
náš Spasitel, náš Král,
náš Spasitel, náš Král.

Od svého Otce přišel k nám
a lidský úděl vzal,
do světa zlého vešel sám
jak chudé dítě – Král,
jak chudé dítě – Král.

On zvítězil nad každým zlem,
když v ponížení žil,
nám sloužil celým životem,
a tak nás zachránil,
a tak nás zachránil.

A jeho sláva nebeská
nám brány otvírá,
zní dolů píseň andělská
a pokoj prostírá,

Ačkoliv podstatou rovný byl Bohu,
slávy se úplně bez výhrad vzdal.
Sám sebe ponížil v podobě sluhy,
z nezměrné lásky se člověkem stal.

Poslušně na sebe vzal trpký úděl,
podstoupil místo nás potupný kříž
opuštěn Otcem a přáteli svými.
Kdo a kdy dokázal sklonit se níž?

Proto ho nade vše povýšil Otec,
slavné a veliké jméno mu dal,
aby svá kolena před tímto jménem
v pokoře skláněli chuďas i král.

Kořte se před Bohem, nebe i země!
Ať mocný chvalozpěv zní ze všech stran

Když soumrak zháší světlo, noc se blíží,
ruch všedních dnů se ve tmě rozplývá,
𝄆 čím dál tím víc jen k tobě, Pane, vzhlížím,
mých jistot zrádných kvapem ubývá. 𝄇

Nebýt tvých ran, svět byl by jenom zdání,
voňavý kouř, co s větrem uplývá,
𝄆 nebýt tvých ran a tvého zmrtvýchvstání,
byl by náš den jen jízda bláznivá. 𝄇

Měls, Pane, sílu nenechat se zalknout /tím hořkým proudem zvyku, strachu, lží,
𝄆 záblesk tvé slávy prosvítil tmu matnou
a dal nám příslib, výhled nadějný. 𝄇

Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh všemohoucí!
On buď naší písní stále slavně zvyšován!
Budiž Bohu Otci čest i chvála vroucí,
jenž s Duchem, Synem jeden Bůh a Pán.

Svatý, svatý, svatý, před tebou se sklání
všichni tvoji věrní v slávě, tam, kde trůn svůj máš.
S andělskými sbory ctí tě bez přestání,
jenž věčně tentýž v lásce zůstáváš.

Svatý, svatý, svatý, nám však blízký stále,
ač nám naše hříchy brání uzřít slávu tvou.
Kdo je rovný tobě? Vládneš dokonale
v síle své lásky zemí veškerou.