Můj Pane, píseň vděčnosti
ti zpívat hotov jsem
a svědčit o tvé dobroty
bohatství velikém.

Vím, že jsi pramen milosti,
všech darů studnice,
z níž váží pro nás v hojnosti
tvá štědrá pravice.

Co jsme my, Pane, v světě všem?
Co je i život náš?
Zda vše, co svým zde jmenujem,
ty sám nám nedáváš?

Když duši svírá trápení,
náš strach sám dobře znáš,
svou mocnou rukou proměníš
v naději žal i pláč.

Ó vzchop se, duše, k chválení
a zvučně prozpěvuj.

Já volám k tobě, Pane můj,
ó vyslýchej mé vzdechy,
vždy milostivě při mně stůj,
ať nejsem bez útěchy.
Po pravé víře žízeň mám,
dej mi ji v každé době
ke cti sobě,
ať bližním pomáhám
a vzdávám chválu tobě.

A více žádám, Pane náš,
ty mi to můžeš dáti:
kéž v moci své mne vždycky máš,
když budou se mi smáti.
Již nyní naději mi dej,
že půjdu z dočasnosti
do věčnosti,
a tak mi požehnej,
ať na tobě mám dosti.

Za rozkoš ani radosti
ať koupiti se nedám,

Tys na mne myslil dřív, než slunce zasvítilo,
dřív, než stačilo zem svou září osvětlit,
než povstal tento svět, než vůbec něco bylo,
než mohl jsem tě velebit a konat dobré dílo.
Už tehdy, Pane, měls mě rád, už tehdy měls mě rád.

Tys na mě myslil zvlášť, když posílals k nám Syna.
On nesl těžký kříž a na něm dokonal.
To aby duše má jím byla zachráněna.
V něm bída našich hříchů, vin je láskou přemožena.
Tak máš mě, Pane, stále rád, tak máš mě stále rád.

Tys na mne myslil též, když sestoupil Duch míru

Až potud nám pomáhal
Hospodin z milosti,
pročež k nebes výšinám
hleďme s důvěrností,
odkud pomoc přichází
nám vždy v pravé době,
tam, kde duše nachází
nové síly v mdlobě.

Potud není zkrácena
ruka Hospodina,
a když z lásky k spasení
dal nám svého Syna,
kterak s ním by neměl nám,
čeho třeba, dáti,
k nám co Otec laskavý
k dítkám svým se znáti?

Pomáhal nám Hospodin,
pomůže i dále,
pročež v něj jen skládejme
doufání své stále!
Ví Pán, čeho potřebí,