Může být, že padne vše,
že i hradby přepevné
podemelou divé vlny.
Drž se pevně víry té:
kdo jde s Bohem, nepadne,
Bůh své sliby plní.

Může být, že člověk zlý
nad upřímným zvítězí.
Pokaždé se ale stane:
ten, kdo čest a pravdu ctí,
toho oheň nespálí,
v nové síle vstane.

Může být, že celý svět
bude plný křivd a běd,
příliš mnoho na člověka.
Právě tehdy světlem buď,
svého Pána nezarmuť!
Koruna tě čeká.

Také to se může stát,
že všech zkoušek příval snad
den co den se bude množit.

Mocní světa, skloňte se před Pánem mocnějším.
Svému tvůrci vzdejte čest, on vládne nade vším.
Jeho jménu svatému slávu přiznávejte
a v nádheře svatyně jej v bázni vzývejte.

Hrozným hlasem burácí nad mnoha vodami.
Hospodin tak zjevuje svou slávu nad námi.
Když hlas jeho zaduní, i cedry padají,
jak mláďata veselá hory poskakují.

Pevně stojí Boží trůn od věků na věky.
Všechno v chrámu zvěstuje, jak Bůh je veliký.
Svému lidu Hospodin vždy novou sílu dá,
jej v soužení ochrání, pokojem požehná.

Jak příjemné, můj Pane,
přebývat v domě tvém.
Pro zemdlenou mou duši
ty sám jsi příbytkem.
Ve stínu tvém se skryji,
i srdce mé chce vyjít
vstříc Pánu s jásotem.

V tvém chrámě smí si najít
i ptáci přístřeší.
Křik mláďat, pláč a bázeň
tvá blízkost utěší.
Kdo dlouhou pouť chce začít,
kdo ve tvé síle kráčí,
tomu jsi bezpečím.

Je lépe krátkou chvíli
smět zůstat v branách tvých,
než dlouhá léta marná
žít tam, kde vládne hřích.
Vždyť Bůh je štítem v boji,
lékem, co rány hojí,

Důvěřuj se v Pána, ó duše má,
zvečera i zrána on ti pomáhá.
On zná tvou strast,
promění ji v slast,
nový květ okrášlí tvou pozemskou vlast.
On v každé době, on v každý čas
pomoci chce tobě, slyší tvůj hlas.

Důvěřuj se v Pána, ó duše má,
zvečera i zrána on ti pomáhá.
On z žalosti
tvoří radosti,
jím tvoje nabývá blaho stálosti.
Ó Bože věčný, jenž srdce znáš,
přijmi dík srdečný, ty, Otče náš!