Pane, ty jsi hoden chvály,
chci ti zpívat ze všech sil.
Tebe za mne rány pálí,
za to, co já zavinil.
Z duše mizí stará tíž,
když se ke mně přiblížíš;
lidskou křižovaný zlostí
po mně toužíš v mé nízkosti.

Uzdrav mě, ó Dárce zdraví,
když jsem sláb a v trápení.
Bolest zaplaš, pokoj pravý
dej co jisté znamení,
že nemusím s novým dnem
zůstat starým Adamem.
Tvá krev, která pro mne tekla,
z každého mě vyrve pekla.

Vtiskni mi své lásky dílo
do srdce i do mysli,
aby stále vzácné bylo,
na co nevděk nemyslí.
Tys největší, co jen znám,
bez tebe je všechno klam.
U tvých nohou vidím znova,
kde je láska opravdová.

Vírou držet se tě, Pane,
to je nejlepší, co znám,
milost tvá ať se mi stane,
k tobě ruce pozvedám.
K tobě, který z kříže teď,
dáváš i mně odpověď:
 „Znám tvé žaly, v pokoji jdi.
Tvoje hříchy odpouštím ti.“