𝄆 I když se rozcházíme, ty s námi zůstáváš, 𝄇 𝄆 jak nám jsi slíbil zdávna, ó Pane náš. 𝄇

𝄆 Tvůj hlas na naší pouti nás dále provází, 𝄇 𝄆 i víra když se hroutí, on blíž nám zní. 𝄇

𝄆 Tak v síle slova tvého dál každý smíme stát, 𝄇 𝄆 v té síle, která chrání jak pevný hrad. 𝄇

𝄆 Ten hrad, co skrýši skýtá i nám všem bloudícím, 𝄇 𝄆 kde rád každého vítáš a jídáš s ním. 𝄇

Učiň mne, Pane, nástrojem,
ať zářím, ať zářím
tvým pokojem.

Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,
kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,
ať víru rozsévám do pochybností,
ať učím sklíčené budovat mosty.

Ať pokoj přináším, kde zuří hádky,
ať klidnou důvěrou přemáhám zmatky,
kde vládne temnota, ať světlo křesám,
se všemi smutnými ať v tobě plesám.

Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,
víc než být potěšen, chci těšit jiné,
víc než být pochopen, druhé chci chápat,
víc než být milován, chci lásku dávat.

Dnes k svému stolu zve nás Pán,
i kříšník bude uvítán.
Jak vzácné je, když stoluje
dárce spásy s námi.

Snad máme bolest, trápení.
Zde ale radost pramení.
Jak vzácné je, když stoluje
dárce spásy s námi.

I vinu, která tíží nás,
on z našich ramen snímá zas.
Jak vzácné je, když stoluje
dárce spásy s námi.

Co znamená ta hostina?
Že nový věk už začíná.
Jak vzácné je, když stoluje
dárce spásy s námi.

Ty, Kriste, dej nám pokrm svůj
a Duchem svým nás posiluj.

Buď Bohu chvála, dík a čest a pozdravení,
že vzešla nová ratolest na vinném kmeni.
Z milosrdenství Otcova
jsme děti těla Kristova
a putujeme s ním
za Božím královstvím.

Co mluvil Bůh, jsme slyšeli, jen dejme víru
všech nejlepšímu Příteli a Králi míru.
Ta slova v srdci chovejme,
svědectví v činech vydejme
těm, které svěřil nám
do péče Pán Bůh sám.

𝄆 Nás zavolal jsi, Pane, my proto přišli sem, 𝄇 𝄆 že tvými jsme teď hosty, ti děkujem. 𝄇

𝄆 Zde slyšíme tvá slova, je o tvých skutcích řeč, 𝄇 𝄆 kéž otevřeš nám uši a srdce též! 𝄇

𝄆 A soustřeď naši mysl, rač Ducha svého dát, 𝄇 𝄆 ať naučí nás slyšet a poslouchat. 𝄇

Když Bůh v své moci povstane,
dav nepřátel se rozvane
a před ním pryč se sklidí,
tu utekou mu od tváři
zlost pášící a modláři,
i kdo ho nenávidí. Jak větrem dým se rozhání,
tak rozženeš je v žehrání
svou rukou trestající,
a jak se náhle rozplývá
vosk, když jej oheň ohřívá,
tak zhynou bezbožníci.

Tu spravedliví po celý
den před Bohem se veselí,
jej svými slaví zpěvy,
tu budou plesat s radostí
a poskakovat s vděčností,
když Pán se jim sám zjeví.
Nuž, žalmy Bohu zpívejte

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás,
tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas:
Otče, ať jsou jedno, jak ty ve mně,
ať jsou světlem světa, solí země.

Pomáhej, Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc,
pomáhej, Duchu pravdy, poznávat stále víc,
že je Kristus jeden, nerozdělen,
že je hlavou církve a my tělem.

Církev tvá ať se stane domovem lidem všem,
místem, kde jsme si blízcí v Ježíši, bratru svém,
kde se svátek lásky stále světí,
kde se sdílí všechny Boží děti.

𝄆 Až doposud nás provází Pán velkou milostí svou, ://: až doposud k nám přichází vždy s láskou dobrotivou. 𝄇

Svou pevnou rukou vodíval a smutné slovem těšíval,
až doposud pomáhal.

Jak děkovat ti za pomoc, kterou své církvi dáváš,
jak s díkem přijmout velkou moc, když zbloudit nenecháváš,
když zbloudit nenecháváš.
Jak za tvé slovo díky vzdám, když tolikrát ti vyznávám,
že slabost víru zmáhá.

Dnes, Bože, církev nevěrnou pozvedni z její bídy,
upínej víru statečnou k Pánu, jenž církev řídí,