Hlasem veselým
zvučně prozpěvujte
a před Bohem svým,
jenž naší silou,
s myslí veselou
ochotně zpívejte.

Začněte píseň
zvuku veselého,
připojte buben,
žaltář i loutna
i harfa zvučná
ať zní na čest jeho.

Bůh lidu svému
sám to byl přikázal,
izraelskému,
i Josefovi,
v jistotě smlouvy
to za právo vydal,

když seslal rány
na Egypt a z něho
do své ochrany
Izraele vzal,
vysvobozoval
z díla otrockého:

„Když jsi tak volal
ke mně v své těžkosti,
já ti pomáhal,
tebe vyslýchal,
tebe zkušoval,
abys mě poslouchal.

Z bohů falešných
neklaň se žádnému.
Slyš hlas jediný,
v pevném doufání
věř bez přestání
Hospodinu svému.

Neboť jsem tvůj Pán,
Bůh věčný v bytosti,
já tě přived sám
do této země
rozkošné zřejmě,
z egyptských úzkostí.

Tu jen svá ústa
můžeš otevříti,
zkusíš dojista,
jak hojnost všeho
mého dobrého
budeš vždycky míti.

Kdyby lid můj chtěl
poslušnost mi dáti,
kdyby Izrael
chodil v cestách mých,
mnou ukázaných,
nemusel se báti.

Z nepřátel jeho
byl bych já vyvrátil
náhle každého;
sílu své ruky
na protivníky
byl bych já obrátil.

V času pokojném
lid můj mohl žíti
v pokrmu hojném
a všech úzkostí,
běd a těžkostí
cele zbaven býti.“