Kdo ochrany Nejvyššího
v skrýši jeho užívá,
ten v stínu všemohoucího
bezpečně odpočívá.
Proto i já říkám Pánu
v každý čas s dověrností:
Tys hradem mým, tys mou schránou,
já na tobě mám dosti.

On mě z osidla lstivého
lidských ošemetností
i z pokušení každého
vytrhne svou mocností.
Nadto mě jistě chce ukrýt
pod brky křídla svého,
jak pavézu vždy budu mít
pravdu všech slibů jeho.

Proto přístrachu nočního
nebudu se už lekat
a ve dne létajícího
šípu se už obávat,
ni jaké morové rány
nečekaně hubící,
ni zhouby na všechny strany
žádného nešetřící.

Kdybych po boku svém tisíc
náhle viděl poklesnout,
po pravici své stokrát víc,
mne nemá to zasáhnout:
A tu já, cele zachován,
očima svýma spatřím,
jakou může odplatu Pán
dávat bezbožným a zlým.

Poněvadž Boha samého,
mé věrné útočiště,
zvolils za ochránce svého
vždycky na každém místě,
nestihne tebe nic zlého,
ani se nepřiblíží
pád žádný ke stánku tvému
a nic ti neublíží.

On andělům přikáže svým,
aby tě ostříhali
a chránili před pádem zlým,
na rukou nosívali.
Ty lva i hada pošlapeš.
„Já, Bůh, tě vždy vyslyším,
vysvobodím ze soužení,
oslavím a vyvýším.“