Zpracováním obrázku můžete začít. Ptejte se pak dětí, jak to, co si sami zavinily, přijaly. Na to lze navázat vyprávěním o tom, jak to přijal David. Obrázek lze jistě dotvořit i po výkladu, kdy budete s dětmi mluvit o tom, zda se také někdy ocitly v podobné situaci jako David.

Děti si mohou skládanku složit na začátku a vy jim potom svým vyprávěním „vysvětlíte“ její smysl. Při výkladu jí budete svoje vyprávění ilustrovat. Začnete prostřední scénou ( oba krajní díly přehnuté dozadu ). Pak k ní ukážete Nátanovo podobenství. Při Davidově rozhořčení sklapnete prostřední scénu tak, aby David ukazoval na boháče s pečení. A když Nátan odhalí smysl svého podobenství, roztáhnete skládanku, aby rozhořčený David ukazoval zase na sebe v prostřední scéně.

Úkol na obrázku předpokládá znalost příběhu. Děti ho tedy mohou dokreslit až po výkladu. Můžete jim přitom ještě přečíst Davidův žalozpěv ( 2.S 1,19 – 27 ) a mluvit o tom, co je na něm zvláštního.
Starší děti můžete také nechat pracovat samostatně. Rozdejte jim bible a obrázky, aby si příběh sami přečetly a podle něj obrázek dokreslily.

Obrázek použijte až po vyprávění, kdy bude jasné, že se David musel k Saulovi přiblížit nepozorovaně, tj. nesměl o žádný „krápník“ zavadit. Jeho zpracování uveďte tak, že si nyní na Davida v jeskyni děti zahrají. Můžete to udělat i jako soutěž: kdo z dětí se k Saulovi dostane první, aniž by se čarou dotkl nějakého „krápníku“ ( Spěch je namístě, Saul přece nečůral věčně. ). Obrázek může být inspirací pro skutečnou hru: Po místnosti rozestavte hustě židle a další předměty tak, aby nebylo snadné se přes ně dostat na druhou stranu.

Děti mohou puzzle vystříhat a sestavit na začátku. O obrázku, který sestaví si potom můžete povídat ( Co představuje? Co tedy skutečné přátelství znamená? ). Vaše vyprávění pak dětem obrázek osvětlí. Lze také postupovat obráceně: nejdřív budete příběh vyprávět a děti budou s obrázkem pracovat až potom. Sestavené puzzle jim váš výklad znovu připomenou. Nechte pak děti, aby řekly, o kterou scénu se jedná a kdo tedy na obrázku je.

Do obrázku mají děti vlastně kreslit to, o čem asi budete společně mluvit při motivačním uvedení ( vojenská přehlídky, silnější kluk „vejtaha“, skinhead, diktátor, hrdina z akčních filmů…). Mohou to udělat v jeho rámci. Na to, zda někoho, jako byl Goliáš, znají nebo se s ním dokonce setkaly, se ovšem dětí můžete ptát také po vyprávění a rozhovor může do dotvoření obrázku vyústit.

Obrázek můžete použít po motivačním rozhovoru ( nebo přímo jako motivaci ). Vyzvěte děti, aby si sami tiply, kdo by se ze skupiny na obrázku hodil na krále a kdo ne nebo koho asi Samuel za krále vybere a koho asi nevybere. Ptejte se jich na důvod jejich volby. Do Samuele a rozdílu mezi naším a božím pohledem se potom budou moct lépe vžít. Výklad pro ně bude zároveň vyřešením jejich hádanky.

Úkol na obrázku předpokládá, že děti už vyprávění slyšely. Použijte ho tedy po výkladu. Řešení necituje bibli doslova. Může být podnětem k rozhovoru, kdy ještě Boha jenom využíváme. Lze také společně hovořit o nesprávných řešeních, které obrázek nabízí.

Obrázek asi využijete spíš po vyprávění jako podnět k domýšlení jeho významu. O tom, co děti do obrázku dokreslí, společně mluvte a ptejte se, zda to, víc odpovídá tomu, před čím Samuel lid varoval, nebo tomu, jak jednal Saul.

Obrázek můžete opět použít jak na úvod, tak na závěr výkladu. O tom, na co lidé pověrčivě spoléhají můžete nejdřív společně mluvit. Děti potom to, na co přijdete, nakreslí do truhly. Ptejte se jich pak, jestli je napadne, proč to kreslí zrovna do té truhly. Výkladem jim to můžete vysvětlit – pověrčivě lze spoléhat i na boží slovo, i na věci skutečně svaté. Na závěr můžete mluvit o tom, zda by nyní do truhly ještě něco domalovaly.