Deset programů pro začínající mládež (Firmkurs)

 Otištěno v časopise pro mládež Bratrstvo 2007 jako vyjímatelná příloha.

 

„Firmkurs“ je program připravený pro vznikající mládeže. (Ale například v našem sboru mládež už fungovala léta, a přesto i úvodní kapitoly z této řady byly pro nás napínavé a zábavné.)

Firmkurs v sobě má několik rovin. Nejdříve se pokusíme (ještě více) poznat jeden druhého, budeme mluvit o tom, jací jsme, co nás baví, … Potom budeme společně přemýšlet o Bohu a nakonec o církvi.

V dnešním čísle nabízíme několik variant programů. Není nutné procházet všemi nabídnutými možnostmi. Lze je samozřejmě místně upravovat.

Je dobré, aby byl někdo odpovědný za vedení „lekce“. Je třeba také předem stanovit zásady práce ve skupině (vše se říká do skupiny, vyhnout se filozování a teologizování – mluvit osobně, nepouštět se do polemik, nebát se ticha, snažit se, aby mluvili všichni – dělat „kolečka“ (je nutné citlivé vedení)).

Lekce jsou připravovány na cca 30minut, ale je na moudrosti a citlivosti vedení, aby rozhodlo, kdy už je dobré skončit.

 

Program I. - seznámení



Symbol, který o mně vypráví

Pomůcky: každý účastník si přinese něco, co o něm něco vypovídá



Přineste s sebou na setkání nějaký předmět, který vám „leží na srdci“, něco vás říká. Může to být CD, soška, nebo suvenýr z nějaké cesty, obrázek pro vás důležité osoby nebo něco z vašeho pokoje.

Často je totiž těžké – něco o sobě přímo říkat. Skrze předmět, symbol mohou lidé dát o sobě něco vědět, aniž by měli pocit, „že se svlékají“.

Důležité ale je, aby lidé o sobě říkali jen to, co chtějí, a aby to bylo pozitivně přijímáno.

V kruhu tedy každý představuje svůj předmět a vypráví, co pro něj znamená.

Jiná možnost: členové skupiny hádají, co by předmět mohl pro dotyčného znamenat. Je v tom víc humoru, ale trvá to déle.



Dětská fotka

Pomůcky: fotka z dětství

Sebepoznání. Cesta do obrazů dětství



Přineste obrazy, fotky z dětství a v anonymitě je rozložte po stole. Nejprve se pokuste ve skupině identifikovat jednotlivé fotografie a potom každý ke své fotografii poví něco osobního (o situaci, příběh, pocit, …)



Rodinná úsloví

Zásady, mravní ponaučení, etické hodnoty, fráze nebo průpovídky, které se doma říkaly, nosí každý hluboko pod svou kůží. Může k nim mít značně ambivalentní vztah, může s nimi i zápasit. Přesto je to pro něj hodně důležité.



Jaké heslo v rodině se říkalo? Jaké vám utkvělo v hlavě (nemuselo se říkat doslovně)?

Které vás provokovalo? Přistihli jste se, že nějaké užíváte taky? Je mezi nimi takové, že vám připadá: tohle nám rodiče chtěli sdělit, předat nejvíc (nebo nechtěli, a stejně předali).



- Uvidíš, jak daleko se dostaneš, když…

- To by mi rodiče nedovolili

- Co jsme pro tebe udělali a ty…

- Co si o nás lidé pomyslí

- Chceme jen tvé nejlepší

- Jako slušná dívka v tomhle nemůžeš chodit

- Na to jsi ještě moc mladý

- Víš, že jsme tu vždycky pro tebe

- Za nás – to býval jiný pořádek

- Všechno má své hranice

- Pohovořme si tom v klidu

- Ztiš tu muziku

- No, co bylo ve škole?

- Kdyby se to dověděl tvůj otec

- Udělej, co chceš

- Jak to vypadáš

- Ty jsi a zůstaneš naše dítě

- Hlavní věc, že tě máme rádi

- Jsem na tebe pyšný

- Dobře jsi to udělal

- Musíš jednat vždycky správně

- Nikam se necpi

- S poctivostí nejdál dojdeš



Obrázek zvířátka

Pomůcky: papíry, tužky



Každý namaluje obrázek svého oblíbeného zvířete. Obrázky opět anonymně dejte na hromadu na stůl. Pokuste se pro každý obrázek určit autora.

Každý potom řekne, proč si dané zvíře za sebe vybral.



Program II. - jak se vidím já a jak mě vidí druzí

 

  Profil osobnosti

Pomůcky: připravené šablony pro vyplnění profilů - kruhy rozdělené přímkami tak, aby na každkém vrcholu přímky byla jedna charakteristika; pastelky různých barev

Počet osob: maximálně 10 osob (v případě velkých mládeží se rozdělte na 2-3 skupinky, pokud jste hodně sourodá mládež, můžete hrát i ve větším počtu, ale vyžaduje to silné vedení, aby se všichni poslouchali)

Cíl hry: Tato hra je pokusem zprůhlednit profil zúčastněných, uvědomit si jejich silné stránky, vlastnosti, jejich působení na druhé a tak odstranit kus cizosti, který je mezi lidmi. Cílem hry je ocenit sám sebe v 16 oblastech a nechat se v nich také ocenit druhými.

Popis hry: Rozdejte každému účastníkovi šablony pro vyplnění „profilů“ (podle počtu účastníků,) Každý vyplňuje „profil“ každého zúčastněného včetně sebe (v případě skupinky o 10 lidech každý vyplní 10 profilů).

V každém „profilu“ je 16 charakteristik (jsou to: samostatný, pohotový, roztržitý, spolehlivý, technický, sportovní, smířlivý, kreativní, empatický, extrovertní, zajímá se o víru, zajímá se o druhé, smysl pro komunitu, smysl pro humor, dobře se vyrovnává s problémy), které u ostatních hodnotíme. „Profil“ vyplňujeme jako škálu, minimální hodnota 0 (uprostřed kruhu), maximální hodnota 10 (na kraji kruhu). U každého účastníka tak označíme na škále bodem, nakolik mu daná vlastnost odpovídá (podle našeho osobního názoru). Takto vyplníme všechny vlastnosti ve všech profilech.

Pro přehlednost můžeme spojit hodnoty jednotlivých kategorií hodnocení. Vznikne „mapa“ – „hvězdice“.

Vybere se osoba, která začne – všichni jí řeknou, jak vyplnili její „profil“ a nakonec ona ukáže, jak vidí sama sebe. Takto se pokračuje dál. Všichni se vyjádří. V kruhu se potom mohou říci reakce na to, jak mě „vidí“ ten, v dalším „kole“ zase ten druhý… Porovnávat s vlastní mapou. Co mě překvapilo?

Přínos hry: Mohou se posouvat naše vlastní hodnocení. To, co nám ostatní říkají, není jen pravda o nás. Je to jen „jak mě vidí“ ten druhý. To, jak mě vidí, říká také něco o něm samotném!

Na co dát pozor: mohla se objevit hořkost… Musíme ji nyní nechat odplavat, pustit… od-pustit.



Tip: Můžete si hru zahrát na začátku a na konci pobytu. Změnilo se něco?

 

Program III. -  moje životní zkušenosti (mapa mého života)

 

 Pomůcky: psací potřeby, nůžky, provázek, papír (A4, dle možnosti balicí), časopisy.



Počet osob: hra je určena pro 12-15 osob. Je lépe, když je skupina menší a soustředěnější, v případě velkých mládeží (30 osob) se rozdělte na více menších skupin.



Cíl hry: Všichni žijeme v různorodých vztazích. Naši životní cestu doprovází negativní i pozitivní zkušenosti, pocit nesenosti i ohroženosti. Každý se pokusí svůj život (ve všech vztazích) vyjádřit kreativně v „koláži“ vytvořením „mapy života“ (mapy „mého království“). Pak svou mapu představuje ostatním.



Postup: Rozdejte si psací potřeby, nůžky, papíry, časopisy, případně další pomůcky. Na papír (alespoň velikosti A4 nebo využijte kusy balícího/flipchartového papíru) každý kreslí svou mapu. Kreslení můžete kombinovat s lepením vytrhaných či vystříhaných častí časopisu apod. Na mapě můžete vyjádřit co vám dělá radost, čeho se bojíte, k čemu se rádi vracíte, že vyhledáváte klidná místa, ... .



Nejdůležitější zkušenosti mohou být vyjádřeny jako:

- hranice (Jak jsou tvarované? Jsou pevné?)

- řeky (něco přináší, odnáší)

- města

- ulice (spojují – co s čím?)

- louky, lesy (mám neprobádané oblasti)

- elektrárny (to mi dodává energii)

Co se nachází v centru (centru našeho království)?: hrad, tvrz, dům, panelák…

Tip: městům, řekám můžete dávat i jména!



Program IV. - Láska - co pro mě znamená

Pomůcky: psací potřeby, prázdné proužky papíru, kartičky s citáty



Počet osob: hra je určena pro 12-15 osob (je lépe, když je skupina menší a soustředěnější, v případě velkých mládeží (30osob) je lépe skupinu rozdělit na dvě menší



Cíl hry: Budeme mluvit o lásce. O tom, co pro nás znamená. Budeme poznávat jeden druhého.



Popis hry:

Hru můžeme rozdělit na dvě části: v první části každý na lísteček napíše „vlastní definici lásky“. V druhé části mládežnici dostanou lístečky s citáty slavných autorů o lásce.

1) Rozdejte prázdné papírky, tužky. Nechte chvíli ticha (rozmýšlejte téma). Na lístečky každý napíše, co pro něho znamená láska. Stačí jedno slovo nebo přirovnání nebo obraz. V kruhu každý mluví o své definici.

2) Na stůl vyložte kartičky s citáty slavných autorů. Každý si rozmyslí 1-2 citáty, které jsou mu nejbližší. V kruhu se potom mluví o jednotlivých citátech. Komu se které líbily? Které se líbily nejvíce? Které iritovaly? Proč?



- láska je dítětem svobody (Fromm)

- láska je marnost a sobectví od začátku do konce (Byron)

- kdo miluje svého psa, musí milovat i jeho blechy (mudrosloví Bantu)

- miluj a dělej, co chceš (Augustin)

- láska je trpělivost, sex netrpělivost (Segal)

- když dojdou peníze, zemře i láska (japonské přísloví)

- kdo miluje svého muže, nevezme si ho (studentka, 20 let)

- láska znamená odpouštět i to, co je neprominutelné (Chesterton)

- lásku předchází prosba (přísloví)

- milující žena je otrokyně, která svému muži nasazuje okovy (Shaw)

- když se lidé milují, pak zůstávají jeden pro druhého stále mladí (Ernst)

- to nejvzácnější na lásce je vzájemná důvěra (Grosse)

- milovat někoho znamená připustit, že s ním zestárnu (Camus)

- láska je jediná cesta, na které i hloupí se dostanou k jisté velikosti (Balzac)

- láska znamená přijímat druhého takového, jaký je (Grove)

- láska nespočívá v tom – hledět upřeně na druhého, ale v tom – dívat se společně dopředu (Exupery)

- většina lidí potřebuje víc lásky, než si zaslouží (Ebner-Eschenbach)

- pírko může obrousit křemen, když je vedeno rukou lásky (Hoffmannsthal)

- moc nelze dosáhnout věděním, k dokonalosti se ale dostáváme jen láskou (Tagore)



Tip: První část je těžká, můžete použít jen druhou část.

Tip2: Můžete si ke kartičkám najít další citáty o lásce!

 

Program V. - Co je pro nás důležité v partnerství?

Pomůcky: tužka; pracovní list s tvrzeními o svobodě, důvěře, schopnosti přizpůsobit se, …



Počet osob: libovolná velikost skupiny



Cíl hry: Partnerství má různé aspekty – svobodu, bezpečí, věrnost, toleranci, důvěru…

V této „lekci“ jde o to – aby se tyto aspekty dostaly k řeči. Budeme mluvit o tom, jak moc jsou pro nás jednotlivé aspekty partnerství důležité.



Popis hry:

Každý nejprve zaujme svůj postoj. Ze tří možností z pracovního listu vybere tu, která je mu nejbližší a tu zakroužkuje.

Potom své odpovědi zpřístupní pro skupinu. Budeme mluvit o každé trojici tvrzení zvlášť. Někdo začne a po řadě v kruhu každý řekne svůj názor (co zaškrtl a případně proč). Tímto způsobem proběhne 10 „koleček“.

Může dojít k napínavému rozhovoru!



Upozornění: Aby rozhovor mohl být opravdu zajímavý a napínavý, je potřebí nechtít se dostat ke „konečnému řešení“.



Pracovní list: viz příloha

- SVOBODA A OTEVŘENOST jsou pro partnerský vztah velmi důležité

- partnerský vztah musí garantovat svobodu

- partnerský vztah musí prostředkovat především bezpečí



- DŮVĚRA je bezpodmínečným předpokladem partnerského vztahu

- Důvěra má své hranice

- Darovat důvěru je moc velké riziko



- SCHOPNOST PŘIZPŮSOBIT SE je důležitý požadavek na oba partnery

- Každý má zůstat takový, jaký je

- Přizpůsobení je znamení slabochů



- ROVNOPRÁVNOST je základ partnerského vztahu

- Je rozdíl mezi rolí muže a rolí ženy i co se týče vedení

- Schopnější partner by měl převzít vedení



- VĚRNOST není pro partnerství bezpodmínečně důležitá

- Partneři by si měli věrnost slíbit

- Bez věrnosti není partnerství možné



- Mít SPOLEČNÉ ZÁJMY není nutné

- Když je příliš mnoho společných zájmů, zůstává málo prostoru pro osobitost partnerů

- Partneři by měli mít co nejvíc společných zájmů



- TOLERANCI lze čekat v partnerství jen omezeně

- Jeden musí přijmout druhého tak, jak je

- Člověk by se měl pokusit partnera vychovávat



- CHARAKTER A VZHLED partnera jsou stejně důležité

- Charakterové vlastnosti jsou rozhodující

- Vzhled je nejdůležitější



- PŘESVĚDČENÍ (náboženská, politická, kulturní…) mohou být docela rozdílná

- Přesvědčení partnerů by měly být stejné

- Předsvědčení druhého nehraje žádnou roli



- MATERIÁLNÍ STRÁNKA není pro partnerství důležitá

- Partnerství by s sebou nemělo přinášet materiální ztráty

- Člověk se musí umět zříci materiálních výhod.

 

Program VI. - Já a Bůh

  „Kroužím kolem Boha, kolem prastaré věže, a kroužím tak celá staletí;

a ještě nevím: jsem sokol, bouře nebo píseň“ Rilke



Pomůcky: tužky, papírová kolečka (1 kus pro každého), zelené a červené obdélníčky (po 3 kusech na osobu)

Počet osob: libovolná velikost skupiny



Cíl: V citátu Rilke mluví o našem úsilí najít střed v našem životě, přiblížit se tomu středu.

Jsou doby, kdy cítíme intenzivně blízkost Boží. Jsou doby, kdy se nám Bůh zdá vzdálený.

Cílem tohoto „cvičení“ je tuto myšlenku sledovat a ptát se současně, co nás od Boha vzdaluje, co nás přibližuje.



Popis hry:

Hra má dvě části. V první části budeme mluvit o tom, jak jsme vzdáleni od Boha, v druhé o tom, co nás od něho vzdaluje a co nás dostává k němu.

1) Potřebujeme velkou plochu. Na jednu stěnu umístíme lístek „Bůh“. Každý dostane lístek ( papírový kruh). Napíše na něj svoje jméno a má úkol někam umístit svůj lístek, aby to odpovídalo jeho pocitu (jak to má s Bohem, jak daleko od něj, jak orientovaný). Lze se přitom orientovat oproti druhým nebo podle vlastního pocitu… Čeká se na všechny, až to udělají…

2) Pak každý dostane tři červené kartičky a tři zelené.

Na zelené se napíše, co by bylo důvodem, abychom se Bohu dostali blíž. Na červenou, co nás drží dál od Boha. Kartičky položíme ke svému jménu. Každý přečte, co má napsáno na svých kartičkách.

V běhu hry lze lístek posunout dál nebo blíž.

Upozornění: Pro mnoho účastníků to bude asi těžké. Bude potřeba dodat jim odvahu, aby se o to pokusili. Důležité je, aby v první části každý byl „sám pro sebe“ a až v druhém kroku se vyslovuje k druhým. Každý se musí dostat ke slovu.



Tip: Lze mluvit o pocitech, které měli účastníci během hry.

Co ti bylo těžké, co ti připadlo snadné?

Co tě vedlo dát svůj lístek tam, kde je?

Co tě napadlo při čtení karet?

Chcete si navzájem něco říci?

 

Program VII. - Obrazy Boha - kdo je to Bůh?

  Jeden král nechal svolat žebráky, kteří byli od narození slepí a nabídl odměnu tomu, kdo z nich nejlépe popíše slona. První žebrák se dotkl slonových nohou a říkal: slon je podobný stromu. Druhý se dotkl jeho chobotu a říkal: slon je jako had. Jiný nahmatal ucho a říkal: slon je jako palmový list…

Žebráci se začali hádat a král se tomu smál.



Pomůcky: Pro každého hráče 55 kartiček s obrazy (charakteristikami) Boha + 4 prázdné kartičky



Cíl hry: Dnes budeme mluvit o tom, co je Bůh. Lidské myšlení je odkázáno na obrazy a pojmy, přesto Bůh je stále větší než tyto obrazy. Pokusíme se najít nové cesty ve vztahu k Bohu a formulovat vlastní představy Boha.

Hra od H. Scherera dává možnost uvědomit si množství obrazů Boha a hledat ty nejdůležitější.



Popis hry:

Každý dostane oněch 55 kartiček s obrazy nebo tituly pro Boha a čtyři prázdné.

Seznámí se s nimi.

1) Na čtyři prázdné napište svoje představy o Bohu

2) Jste na cestě, nést tolik kartiček (představ) je těžké. Které byste dokázali odložit bez špatného svědomí?

3) Potkáte na cestě osobu, s kterou máte na jednom člunu přeplout řeku. Dohodněte se s jednou osobou na 20 stejných kartičkách.

4) Na řece potkáte další člun. Ve čtyřech se musíte dohodnout na 15 kartičkách.

5) Dostanete se na ostrůvek. Tam jsou další dva čluny. V osmi lidech se musíte dohodnout na 10 kartičkách.

6) Dostáváte se k břehu. Dokážete se dohodnout se všemi na 5 kartičkách?

Co jste přitom zažili?

Co vás napadlo, překvapilo?

Bylo těžké se domlouvat, domluvit?



Kartičky:

Pán Pomocník Všemohoucí Bůh Abrahamův Spasitel Svědomí

Pozorovatel Otec Oheň Cíl Otázka mně Duch

Jahve Dobrý pastýř Osvobozující Život Světlo Nejvyšší

Tvůrce Odpuštění Smysl Něžnost Ochránce Milostivý

Cesta Blesk a hromobití Láska Vzdálený Matka Síla

Nepochopitelný Skála Vtělený Hněvivý Přítel Jediný

Já Trpělivý Pevný hrad Moře Slovo Partner

Slunce Blízký Odpověď Nejvyšší princip Ten docela Jiný Trestající

Svatý Bližní Mrtvý Ježíš Kterému neuniknu Tajemství

Štěstí

 

Program VIII. - Jak se chová pravý křesťan aneb Království nebeské v našem životě I.

  Počet osob: Skupina mládeže (neomezeně:)



Cíl: Budeme mluvit o Království nebeském a o jeho místě v našem životě. Jak je to možné – dát „nebi“ místo v našem životě? Máme Království uskutečňovat už nyní, máme žít v následování Krista? Jaký postoj k životu, jaký životní styl je od nás jako od křesťanů žádán?



Postup: Přečtěte si legendu o kejklíři Phamphalonovi. Mluvte spolu o ní (otázky níže).



Poznámka: Je možné natisknout legendu o Phamphalonovi, aby si to lidé mohli číst současně.



Legenda o kejlíři Phamphalonovi

V době císaře Theodosie žil v Cařihradu významný muž jménem Hermius. Všichni lidé si jej vážili, protože byl spravedlivý a zbožný. Měl ale pevné přání žít svaté v následování Krista; přesto stále víc poznával, že v normálním všedním dni to není možné. Tak prosil o propuštění z císařské služby, rozdal majetek chudým a vydal se do pouště, aby stál na sloupu a vedl Bohu se líbící život. Už brzy jej ctili obyvatelé pouště jako svatého, obstarávali jej potravou a on neopustil svůj sloup třicet let. Stále víc měl svět a lidi za Bohem zavržené a zlé. Jedné noci slyšel hlas, který mu uložil: „Jdi do Damašku a najdi muže jménem Phamphalon: Ten se mi líbí, víc než ty!“ Tak se vydal Hermius na cestu. Unaven došel večer do města. Nikdo ho ale nechtěl přijmout, ani lidé, kteří platili za zbožné. Náhodou objevil Phamphalonův domek. On byl kejklířem, který bavil bohaté a nevěstky svými kousky. Hermius si řekl: „To nemůže být ten Phamphalon, který se líbí Bohu. Kejklíř!“ Přesto vnitřní hlas mu řekl, aby vstoupil. Phamphalon se o něj postaral jako o hosta, přenechal mu svůj dům a odešel spát ven. Celou noc Hermius pochyboval. Ráno se dali oba do řeči a Phamphalon pověděl Hermiovi jeden příběh ze svého života. Jeden bohatý Řek mu dal před časem veliký majetek jako odměnu za jeho žerty. Tu Phamphalon uvěřil, že by mohl skončit s opovrhovaným kejklířstvím a někde se v klidu usadit. Přesto sotva když dostal ty peníze, dostal strach. Zamknul dům, nenechával nikoho vstoupit a skrýval své bohatství. Jeho život se docela změnil. Jednoho večera klepala na dveře zahalená postava. Phamphalon nedůvěřivě otevřel. Tu odhalila postava svou tvář a on poznal známou ženu, která se dostala nezaviněně do velkého neštěstí: prodali jejího muže a děti kvůli velkým dluhům jako otroky. Žena prosila Phamphalona, aby jí pomohl, aby mohla vykoupit svou rodinu a aby se nemusela stát nevěstkou. Bez zdráhání jí dal Phamphalon celý majetek, obstaral jí i chybějící peníze a vedl svůj život dál jako chudý kejklíř.

Tu náhle poznal Hermius, že tento muž udělal víc než on, i když zůstal 30 let na sloupu. Vrátil se zpět do pouště a hlídal cizím lidem kozy, protože člověk má sloužit druhým lidem.



Shrnutí a otázky k textu:

Legenda o kejklíři Phamphalonovi ukazuje dva extrémní postoje. Hermius se stáhne ze světa, aby mohl sloužit Bohu, na druhé straně Phamphalon se neliší vnějšně od „dětí tohoto světa“, slouží ale lidem svým životem.



Proč se rozhodl Hermius pro život na sloupu?

Co poznal potkáním s Phamphalonem?

Jak lze žít v následování Krista? Co dělá člověka pravým křesťanem?





Příště: Příště budeme mluvit o tom, jak vypadá „pravý křesťan“. Můžete o tom zatím přemýšlet!

 

Program IX. - Jak vypadá pravý křesťan aneb Království nebeské v našem životě II.

  Počet osob: Skupina mládeže



Cíl: Budeme mluvit o tom, jak se chová „pravý křesťan“.



Pomůcky: kartičky s charakteristikami „pravého křesťana“



Postup: Připomeňte si legendu o Kejklíři Phampalonovi. Kartičky s charakteristikami rozložte po obvodu stolu. Přečtěte je. Potom ať se každý postaví ke kartičce, která podle něho představuje „pravého křesťana“. Vytvoří se skupinky osob, které si vybraly stejnou charakteristiku. Ať v každé skupince mluví krátce o této představě (5min), potom spolu projděte všechny charakteristiky – každý ať představí charakteristiku, kterou si vybral.

Mluvte spolu o tom, proč jste vybrali danou charakteristiku a zda si myslíte, že jste (v ohledu na tuto charakteristiku „pravým křesťanem)



Zopakování příběhu:

Legenda o kejklíři Phamphalonovi ukazuje dva extrémní postoje. Hermius se stáhne ze světa, aby mohl sloužit Bohu, na druhé straně Phamphalon se neliší vnějšně od „dětí tohoto světa“, slouží ale lidem svým životem.



Kartička „pravý křesťan“:

Správný křesťan…

- chodí každou neděli do kostela

- nemluví sprostě

- vypadá šťastně

- vypadá vážně

- mluví o Bohu

- neodlišuje se od druhých

- je připraven pomoci

- ztěžuje si život

- vyzařuje vnitřní důvěru

- věří v Boha

- věří lidem

- je jako klauni

- troskotá na realitě

- často si čte v bibli

- často se modlí

- obětuje se pro druhé

- často neví, co chce

- je skromný

- dělají dojem svobody

- miluje radosti života

- miluje své bližní

- má velké štěstí, že může věřit

 

Program X. - Církev

  Počet osob: neomezeně

Cíl: Posledně jsme mluvili o tom, kdo je pravý křesťan a o tom, co dělá křesťana opravdovým křesťanem. Dnes spolu budeme mluvit o církvi – tom, co dělá církev církví, o tom, jaká je, jaká by mohla být

Pomůcky: nakopírujte seznam charakteristik církve na kartičky (viz níže)

Postup:

Nejdříve si přečtěte úvodní zamyšlení o nebi a peklu a o tom, co je církev.

Potom si přečtěte charakteristiky na kartičkách a každý ať je zvlášť oznámkuje.

Nakonec si přečtěte otázky k textu, odpovídejte na ně a mluvte o nich.

Nakonec mluvte o církvi - dle shrnutí.



Úvodní zamyšlení:

Mohli bychom mluvit o „nebi“ a „pekle“ – o tom, co je dobré a špatné.

Nebe je místo, kde je dobře. Kde má převahu dobré… Peklo naopak.

Nebe – a druzí – to se k sobě hodí. Není nebe pro „osamělé“. Přijde na to, jak to máme s druhými lidmi a oni s námi. Tím, jak se k nim chováme a oni k nám – jsme na cestě tam nebo tam…



Církev je místo, kde se zvláštním způsobem „zrcadlí nebe“.

Církev – kyriaké. Pánova. Pánu patřící. Který Pán se myslí? Ježíš Kristus.

U něj se člověk dostával – do „nebe“. A mohl se chovat k druhým tak, že i oni…



Kartička charakteristik o oznámkování:

… jen pro staré lidi

… jen pro ranní ptáčata

… jen pro svatby a pohřby

… místo, kde se člověk může cítit dobře

… spolek pokrytců

… společenství křesťanů

… bezpečné místo

… není tak potřebí, ani pro křesťany ne

… dobrý kontrast ke společnosti

… také je lidská a má své chyby

… významná politická síla

… morální instance

… příliš orientovaná na morálku

… pomocí pro můj život

… místo, kde člověk může být člověkem

… maják ukazující cestu úžinami života

… sociálně pomáhající organizace

… docela zbytečná

… jen nedělní bohoslužby

… dobrá parta lidí

…______________________________

… ______________________________

… ______________________________



známky:

1 – přesně tak, to je přesně i můj názor

2 – to by mohla být pravda

3 – to by snad měla být pravda, ale moc se mi to nezdá

4 – to tak není

5 – to je úplně špatně



Otázky k textu:

Co se v církvi děje? Mluví se o třech základních službách.

Služba slova (svědectví, martyrium)

Bohoslužba (liturgie)

Diakonie (sourozenecká péče jednoho o druhého).



Máte představu, co to znamená?

Služba slova – misie.

Bohoslužba. Liturgie.

Diakonie. Služba druhým.



Kam by patřily bohoslužby? Biblické hodiny? Náboženství? Křest? Svatba? Návštěva v nemocnici?



Shrnutí:

Ale není to tak snadné „zaškatulkovat“. Pořád se děje misie (i když jdete do nemocnice, i při bohoslužbách, kam může přijít někdo, kdo „nevěří“). Pořád se děje služba. Když se při bohoslužbách na někoho usmějete, mluvíte s ním pak…

Kam by patřilo náboženství? Misie. Trochu bohoslužba…



Církev je kousek místa, společenství lidí, v kterém se odráží nebe. Přes Ježíše Krista.

 

Převzato z Firmkurs, příručka pro katechety, 2000, München 2. vydání, autor Bernward bei don Bosco