Svou spásnou mocí, Otče náš,
vln divý neklid krotíváš
a přívaly vod bouřících
ty držíš v pevných hranicích.
Rač chránit ty, kdo v bouřích jsou,
na moři rukou laskavou.

Vždyť, Pane, ty jsi slovem svým
dal ztichnout větrům bouřlivým,
po hřbetech vln jsi kráčíval,
na loďce v bouři klidně spal.
Rač chránit ty, kdo v bouřích jsou,
na moři rukou laskavou.

Nad bouřemi a pustinou
ses vznášel, Duchu svatý. Tmou
zaplálo světlo života,
tak zjevena tvá dobrota.
Rač chránit ty, kdo v bouřích jsou,

Kriste, neustále hledáš každého, kdo po tobě touží a domnívá se, že je ti vzdálen.

Připrav nás, prosíme, abychom v každý čas dokázali položit svého ducha do tvých rukou.

Protože tys nás už nalezl, zatímco my tě ještě hledáme.

Ať je naše modlitba sebeubožejší, vyslýcháš nás daleko víc, než můžeme tušit a uvěřit.

Mou cestu v rukou máš,
jdu s důvěrou,
neselže láska tvá,
jdu s důvěrou.
Ať se třeba hory zřítí do moře,
jdu s důvěrou,
ať i hvězdy padají a svět kolem se hroutí.
Když cestu nevidím,
jdu s důvěrou,
vedeš mě slovem svým,
jdu s důvěrou.
I když musím projít temným údolím,
jdu s důvěrou,
vím, že zase postavíš mě pevně na své skále.
𝄆 Každý den
novou milost
z tvých dlaní smím si brát.
Jako strom
ve tvém chrámu v pevných zdech tvé věrné lásky úkryt mám. 𝄇

Můj Bůh je můj štít, je mou písní.
Já vím, on mi odpoví a mocí svého jména
vysvobodí.
Chci žít ve stínu křídel tvých,
spěchám do stínu křídel tvých,
smím žít ve stínu křídel tvých.
Teď smím jít v pokoji dál, vím, že jsi mi blízko,
haleluja.

Vše řídí Bůh,
Bůh Otec, Syn
a svatý Duch.
I nad mým životem
se ve své lásce sklání,
jak matka v pevných dlaních
když drží dítě své.

Svou milostí
mne, Pane můj,
dál opatruj
a z hříchů vyprosti.
Uč na každý den znova
se držet tvého slova,
tě chválit s radostí.

Nechť časů zlých se nelekáš,
svízel a žal když nésti máš:
Ježíš je sám tvá mocná stráž.

Proč zlému chtěl bys ustoupit
a sobě sám jen hledat klid?
Vždyť Ježíš tvůj je pevný štít.

Když pro zlý hřích tvé úpění
kajícně vstříc nebesům zní,
hle, Ježíš tvé je smíření.

Ač prosby mé jsou chatrné,
důvěra má se nepohne,
vždyť Ježíš sám podpírá mne.

Byť celý svět proti mně stál,
po boku mém stojí můj Král,
jenž srdce mé se sebou spjal.

Proč vládnout měl by lidem hřích,
jímž jsme se provinili?
Proč, když chci dle tvé vůle žít,
sám toho nedocílím?
Buď sláva Kristu, že nám dal
svou spásu, když na sebe vzal,
nač člověk nemá síly.

Svůj úděl, štěstí, starosti
si člověk nevybírá.
Smím žít jen dík tvé milosti
a podpírá mě víra.
I bližním přát chci lásku tvou:
když na tebe se spolehnou,
naděje neumírá.

Jsou dny, kdy nevím kudy kam
a samota mě tíží.
Tvé slovo, když mu naslouchám,
mé plány značně kříží.
V tvé lásce do mých nesnází

Z měst a vesnic, hor i nížin,
zblízka nebo zdaleka,
zvědaví, snad skeptičtí jsou,
váhaví, však rádi jdou,
Krista Pána následují,
slovem svým k nim promlouvá,
učedníky stávají se,
zprávu o něm nesou dál.

𝄆 Pozváni jsme dnes k svátku víry.
Pozváni jsme dnes k svátku víry. 𝄇

A tak přišli v celých houfech,
děti v rukou přinesli,
s nemocnými, se starými,
slepí, chromí s nimi jsou.
Z rozcestí, ulic i koutů
je jich zástup ze všech stran.

Kde je opravdová láska,
tam přebývá Bůh.

Spojila nás v jedno láska Krista Pána.
Jásejme a hledejme jen v něm svou radost!
Boha živého se bojme, milujme ho!
Upřímně se navzájem vždy mějme rádi!

Tvoříme-li tedy jedno společenství,
varujme se všeho, co nás vnitřně dělí!
Nechme nerozumných hádek, nechme sporů,
ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi.

Kéž pak jednou s blaženými patřit smíme
ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu,
v dokonalé radosti nad pomyšlení

Zpíváme Lásku, svobodu všem dá,
jak vítr vane, s ohněm zazáří,
zem objímá, jak pramen vyvěrá:
V nás, Lásko všemocná, ať stále zníš!

Zpíváme Lásku, co zisk nehledá
a touží sloužit, ztrát se nebojí,
obnovení v péči své nalézá:
V nás, Lásko laskavá, ať stále zníš!

Zpíváme Lásku, strach ji nezdolá,
dál bude svá i hněvu navzdory
a vytrvá přes všechno běsnění:
V nás, Lásko odvážná, ať stále zníš!

Zpíváme Lásku, dál jde, nesečká,
než najde cestu, pramen, domov svůj,