Podstatnou částí biblického textu, který je základem pro úlohu, je Debořina píseň. Proto je tentokrát pracovní list výzvou k tomu, abyste se pokusili dopsat písničku o Deboře a Bárakovi na melodii písničky „Michale člun k břehu veď“. Listy lze rozdat hned na začátku, ale písničku je možné dokončovat asi až po něm, kdy děti budou příběh znát.

Pracovní list je tentokrát koncipován jako podklad pro hru: Připravte si lístečky se jmény všech pokolení, mezi která byla rozdělena zaslíbená země. Každé dítě si nejdřív vylosuje jméno (případně jména) svého pokolení. Děti potom můžete rozdělit na dvě stejně velké skupiny.

Děti tentokrát můžete motivovat rozhovorem o tom, zda se dívají na kriminálky a detektivky, jakého detektiva nebo komisaře znají, jestli byly někdy třeba u vyšetřování dopravní nehody a jestli by si takové vyšetřování někdy chtěly zkusit. Uveďte potom práci s listem tak, že si tedy na vyšetřování zahrajete. Rozdejte dětem protokoly. Pokud děti chtějí, mohou si vybrat jména svých oblíbených komisařů.

Práci s obrázkem můžete zapojit do všech fází „hodiny“. V motivační části se dětí můžete ptát, co je podle nich zlé a zdá se jim to nepřekonatelné. To si pak napíší dovnitř hradeb. Při vyprávění se můžete zastavit u uzavření Jericha a vyzvat děti, aby vymýšlely, co napíšou do kamenů hradby.

Pracovní list vychází z výkladových poznámek v Katechetické přípravě, které říkají, „že boží div záchrany „napříč vodou“ se tu vlastně opakuje pro generaci, která jej nezažila na počátku exodu.“ Víra nemůže žít jenom z vyprávění otců, musí udělat vždy znovu vlastní zkušenost. Účelem obrázku je uvědomit si právě tuhle řadu zkušeností.

Obrázkem můžete děti motivovat – hádanka, doufám, probudí jejich zájem. Budou-li protestovat: „Co je to za blbost? Jak na to máme přijít?“, začněte se jich ptát, zda vůbec vědí, kdo to byla Rachab, kde žila a kým byla a vyzvěte je, aby poslouchaly vyprávění, které jim může mnohé napovědět a pomoct při řešení. Pokud ani potom nebudou s to hádanku rozluštit, napovězte jim otázkami: Co asi znamenají tečky nad postavami?

Pro vyprávění o závěru Mojžíšova života je důležité vnímat ho v kontextu celé jeho životní pouti. K jejímu připomenutí (nejlépe na začátku vašeho setkání) slouží seřazení obrázků – kartiček, které mají děti odstřihnout a nalepit ve správném pořadí. Záleží na vás, zda to budou dělat samostatně nebo společně.

Obrázek můžete nejdřív využít k motivačnímu uvedení. Vyzvěte děti, aby do hada napsaly, co si samy zavinily. Pak se ptejte, jaký význam může mít, že to psaly právě do hada (Zlé věci a zlé řeči mohou otrávit jako had. Mohou být stejně nebezpečné. Mohou ohrozit celý život.). Potom můžete vyprávět biblický příběh. Na závěr si můžete přečíst říkanku.

Tentokrát je lepší nechat práci s obrázkem až po vyprávění úlohy. Z hledání Jozua a Káleba můžete udělat soutěž – kdo je najde jako první. Při tom je ovšem třeba dát pozor na to, aby děti nezačínaly odshora. Následně se můžete dětí zeptat, proč asi malíř nakreslil v cíli cest dvoje brýle a proč jsou jiné, když je země před nimi tatáž.

Doplňovat text do comicsu lze opět společně při vyprávění nebo čtení bible, nebo doplňování zadat jako samostatný úkol pro práci s biblí. V tom případě bude možná lepší rozmnožit dětem z 32.kapitoly Exodu pouze část příběhu až k Božímu oslovení Mojžíše. Poté vyzvěte děti, aby ze tří navržených dokončení příběhu vybraly ten, o kterém předpokládají, že je biblický.