Ej, v onen dávný čas,
ej, v onen dávný čas Ježíš, Spasitel náš

stoupil na lodičku,
stoupil na lodičku, bral se přes vodičku.

Ej, bouře veliká,
ej, bouře veliká, strach, hrůza všeliká,

velké vlny byly,
velké vlny byly, lodi přikrývaly.

Pán spal na podušce,
Pán spal na podušce v konci na lodičce.

Volali na něho,
volali na něho učedníci jeho:

Spomožiž nám, Pane,
spomožiž nám, Pane, ať nezahyneme.

Pročež se bojíte,
pročež se bojíte, snad malé víry jste?

Pán Ježíš tiše vstal,

Jen projít suchou pouští,
snad nás Bůh jenom zkouší,
ze slibu víra pramení,
výhledy nové otevírá,
takhle roste víra.

Šalom!
Šalom!
Bůh je s námi!
Nejsme sami!

Než zazněl ten hlas shůry,
měl každý masa fůry,
a kdo je nyní hladový,
na biče drábů zapomíná,
víra pohasíná.

Co když se Mojžíš mýlí,
nedojdem nikdy k cíli.
Snadno nás něco nalomí,
dík, Pane, že nás napomínáš,
víru podepíráš.

Měl by si každý vzpomenout,
když v mracích duhu vidí,
𝄆 že za Noého přišel soud:
Bůh ztrestal vzpurné lidi. 𝄇

Když Pán Bůh viděl, co zlého
je v lidském pokolení,
𝄆 že nikdo kromě Noého
v něm spravedlivý není, 𝄇

že zlovůle a násilí
teď celou zemí vládne,
𝄆 že všichni všechno zkazili
a nikde lásky žádné, 𝄇

tu rozhodl se vyhladit
vod přívalem vše živé,
𝄆 jen Noé směl si koráb sbít
a čelit vodě divé. 𝄇

I v trestu je Bůh milostiv,

Pán říká: Já jsem první i poslední,
já jsem počátkem i koncem všeho.
Kdo žízní, dám mu napít vody živé,
v prameni mém může ztišit žízeň.
Kdo chce, ten smí se u mne zdarma napít.
Já s vámi jsem.

Zvítězil, haleluja,
lev z pokolení Juda,
kořen Davidův.
A je mu otevřena
kniha, nám uzamčená
sedmi pečeťmi.

{y}I{/y}
On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,

{y}II{/y}
neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný;

{y}I{/y}
jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

{y}II{/y}
On předchází všechno, všechno v něm spočívá,

{y}I{/y}
on jest hlavou těla, totiž církve.

{y}II{/y}
On je počátek, prvorozený z mrtvých, takže je to on, jenž má prvenství ve všem.

{y}I{/y}

{y}I{/y}
Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,

{y}II{/y}
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.

{y}I{/y}
A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

{y}II{/y}
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,

{y}I{/y}
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí –

{y}II{/y}

{y}I+II{/y}
V něm je náš pokoj,

{y}I{/y}
on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.

{y}II{/y}
Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.

{y}I{/y}
Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.

{y}II{/y}
Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.

{y}I{/y}

Požehnal nám Bůh v Kristu Pánu Ježíši
požehnáním z Ducha svého
v mnohých darech nebeských.

Už před stvořením si nás Otec vyvolil
za své děti, bychom před ním
žili v lásce pospolu.

Z této milosti v milovaném Synu svém
vykoupil nás jeho krví
ze všech hříchů a všech vin.

Ve své dobrotě odkryl nám i konec dnů,
kdy vše v Kristu dojde cíle
a k poznání věcí všech.

Oslaven buď Bůh také v našich životech,
neboť dal nám ve svém Synu
najít pravou naději.