Zní, zní zní hlas temný, tichý,
zní, zní zní v poušti volání.
Zní, zní zní: zvažte své hříchy,
ještě pozdě není, je čas pokání.

Už se zvedá vítr, plevy rozežene,
vítr soudce, který sklizeň provívá.
Sekera se zatne do suchého kmene,
žárem sálá výheň, výheň ohnivá.

Už se zvedá vítr, který zrno čistí,
žeň hospodáře čeká, sýpky nachystal,
běda všechněm, kteří jsou si sebou jistí,
běda tomu domu, co na písku stál.

Znám tisíc jmen,
jediný z nich je svatý. Ó!

Čas tvůj k nám se vrátí,
já znám, znám to jméno svatý,
čas tvůj k nám se vrátí,
jdu s jménem tvým.
Čas tvůj k nám se vrátí,
já znám, znám to jméno svatý,
čas tvůj k nám se vrátí,
jdu s jménem tvým.

Kde vládnou jména lidí,
tam znám, znám to jméno svatý,
kde vůlí zlou se řídí,
jdu s jménem tvým.

Kde žal a pláč jen zbejvá,
tam znám, znám to jméno svatý,
kde bázeň víru skrejvá,
jdu s jménem tvým.