Ženeme se sami v sobě moudří,
před tvou tváří neumíme stát,
odedávna pohrdáme bouří,
neumíme milost přijímat.

Tvá láska dopadá na neúrodnou zemi,
prosíme, otevři jí cestu mezi všemi.

Ó Pane, smiluj se, my taky nejsme jiní,
vždyť nikdo neslyší, když řekneš, že jsme vinni.

Jen těžko přijímá, kdo neví, jak se dává,
když lásku nabízíš, je ticho, to se stává.

Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá,
zůstaň s námi, den se nachýlil.
Zůstaň s námi, už se připozdívá,
zůstaň s námi, když ubývá sil.

Nad bázlivou duší a nad slabým tělem
slituj se, Pane, lačným chléb svůj dej,
u svého stolu teď buď nám hostitelem
a v prázdný kalich nové víno vlej.

Otevírej oči, které nevidí tě,
nevidí pravdu, znají jenom klam.
Důvěru probuď v nás, jakou mívá dítě,
promluv k nám, Pane, řekni: „Pokoj vám.“

Do svých ran vlož ruce skleslé pochybností,