Ženeme se sami v sobě moudří,
před tvou tváří neumíme stát,
odedávna pohrdáme bouří,
neumíme milost přijímat.

Tvá láska dopadá na neúrodnou zemi,
prosíme, otevři jí cestu mezi všemi.

Ó Pane, smiluj se, my taky nejsme jiní,
vždyť nikdo neslyší, když řekneš, že jsme vinni.

Jen těžko přijímá, kdo neví, jak se dává,
když lásku nabízíš, je ticho, to se stává.