Už svítá jasný bílý den.
Já k Bohu v duchu pokorném
se modlím: tvá se vůle staň!
𝄆 Buď ty má stráž, buď ty můj Pán. 𝄇

Ať na rtech nemám slovo zlé
a srdce záštím prolezlé
ať nezotročí pohled můj.
𝄆 Když marnost láká, při mně stůj. 𝄇

Ať přímost mého jednání
přec tvrdosti se ubrání.
Co tělo chce, to zlom a ztiš.
𝄆 Hlad, žízeň nebuď na obtíž. 𝄇

Až potom slunce zapadne
a tma se vkrade v soumrak dne,
všech břemen svých a strachu prost

Už proroctví Daniele
zvěstuje věci veselé.
Hle, dítě teď porodila
matka, jíž jméno Maria.

Jásot, jásot zní, přišly dnové spásy
a potěšení, svoboda nám vzchází.
Ten předpověděný narodil se z ženy,
Syn tak vytoužený. Nám dán z růže květ!

Pastýřům zní teď zpráva ta
a je to radost úžasná:
Prchá smrt zlá i zákon sám.
Milost a život už jde k nám.

A Pánu, jenž vždy zůstává,
patří čest, chvála oddaná,
v trojici, jenž je jeden Bůh,
Otec i Syn i svatý Duch.

Čekám na to stále,
čekám na to stále,
čekám na to stále,
že uzřím Jeruzalém tak jak Jan.

Jan řek, že město je do čtyř stran,
uzřím Jeruzalém tak jak Jan,
prý až já půjdu z jeho bran,
uzřím Jeruzalém tak jak Jan.

Když Petr kázal v letnic den,
uzřím Jeruzalém tak jak Jan,
byl svatým Duchem osvícen,
uzřím Jeruzalém tak jak Jan.

Uhni se stranou,
ztratíš jen chvíli,
vedlejší cestou
spíš dojdeš k cíli,
proč do zdi hlavou,
proč nejít kolem,
proč manu čekat
nad prázným stolem.

Srdce čisté
stvoř mi, ó Bože
a obnov ve mně ducha přímého.

Opusť vše staré
a zanech snění,
doba je jiná,
všechno se mění,
dnes jenom blázen
pro pravdu hyne,
pravd bylo mnoho,
teď jsou zas jiné.

Proč den si dělat
zbytečně perný,
nezkusit všeho
a proč být věrný,
ber život lehce,
láska je hravá,
oddej se chvilce,