Aby nás Pán Bůh miloval, miloval,
hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal.
𝄆 Nic nežádáme,
jenom to samé,
aby nás Pán Bůh miloval, miloval. 𝄇

Aby nás Pán Bůh potěšil, potěšil,
všeho dobrého naštědřil, naštědřil.
𝄆 Nic nežádáme,
jenom to samé,
aby nás Pán Bůh potěšil, potěšil. 𝄇

Pěj haleluja Pánu vstříc, pěj celou duší svou
a zvyšuj Boha víc a víc vždy písní radostnou.
On z milosti tvé hříchy smyl,
bys Otce, Syna, Ducha ctil
a jednou v světle věčnosti jej chválil s vděčností.

Tam neustane chválení se všemi anděly,
za tvoje, Pane, spasení, za věčnou neděli.
Svou krví jsi nás vykoupil,
by každý z nás tvým knězem byl.
Ty pro nás život svůj jsi dal, nechť zní ti píseň chval.

Ty jsi, Pane, v každém chrámě,
mezi námi domov máš,
věříme a vyznáváme,
že jsi Bůh a bratr náš.
Jako ty jsi jedno v Otci,
kéž my všichni jedno jsme,
sjednoť naše společenství
v živém těle církve své.

Nejen chlebem člověk žije,
živ nás, Pane, slovem svým:
mrtvé křísí, uzdravuje,
zjasní v duši každý stín.
Chceme vyjít za tvým hlasem,
slovo v život uvádět,
aby každý tvor byl spasen,
celé lidstvo, celý svět.

Láska tvoje do krajnosti
rozdává se bratřím svým,
vlévá milost za milostí,

Bože, jsme tak různí, ale před tebou stejní, navzájem si rovni.

Pomoz nám přijímat se navzájem, jako ty jsi přijal nás.

Pomoz nám cítit se bezpečně, a přitom být připraveni posunout se jinam, než kde jsme byli.

Pomoz nám nechtít mít pravdu, vždyť ona má nás.

𝄆 Mír na zemi daruj nám!
Mír daruj nám!
Mír daruj nám!
Mír daruj nám! 𝄇

Nový den svítá, jak v první ráno,
s písničkou ptačí, jak v první den.
Děkuji, Pane, za nové ráno,
které jsi stvořil jen svým slovem.

Louky na stráních třpytí se rosou
stejně jak tenkrát, jak v první den.
Děkuji, Pane, za tuto chvíli,
za plnost darů, za dílo tvé.

To pro mne svítí, pro mne den vstává
stejně jak tenkrát v zahradě tvé.
Za oblouk duhy děkuji, Pane,
za každé ráno, za světlo tvé.

Jen Bohu patří zem,
on svěřil ji nám všem, zde domov máme.
Již odlož strachy své,
věř zprávě radostné, jež pouta láme.

Čas užij ze všech sil,
ten, jenž svět vytvořil, naději dává.
Duch svatý ve zlých dnech
nám vleje nový dech. Buď Bohu sláva.

Jdi směle k lidem blíž,
ten, který nesl kříž, dál zve nás k lásce.
Proto se k službě měj
a pravdu druhým přej! Proč stál bys v dálce?

Tak neztrať svou chuť žít
a s jasnou zprávou jít, když tma se šíří.
Uprostřed našich vin

Zpívejme píseň naděje
bratrům a sestrám plačícím.
Ať se vám srdce nechvěje!
Těší nás Ježíš, Boží Syn.

On každou ztrátu mění v zisk,
i propast hrobu prozáří,
on v každé nouzi jde nám vstříc
a vrací úsměv do tváří.

Dík, že ti můžem odevzdat
člověka, jehož milujem,
jen ty mu můžeš život dát
a plnost lásky v nebi svém.

Ať božská tvoje dobrota
i ve smrti ho občerství,
puklý zvon jeho života
přetaví ve zvon vítězství.

Pomoz nám, Pane, ve smrti
říci ti ano poslední,

Ježíši, světlo života,
potěšení všeho světa,
na zemi nejsem nežli host,
uděl, ať jsem hříchů svých prost.

Mám před sebou prázdnou cestu
k tvému nebeskému městu.
Tam je má vlast zaslíbená,
krví tvojí vysloužená.

Tvé svaté bolestné rány
jsou mé duše jisté schrány,
v nichž by se skryla holubice
a nebála se vichřice.

Když mně smrtí tuhne srdce,
budiž slovo tvé má svíce.
A když nakloním své hlavy,
přej mi, Kriste, věčné slávy.

Tvůj kříž berla k putování,
tvůj kříž mé odpočívání.

V náruč Boží, zpět do země,
tělo jak sémě vkládejme,
vděčné ať zazní zpívání
o naději zmrtvýchvstání.

Zem lidská těla zrodila,
moc Boží ducha vzbudila,
duch k Bohu se zas obrací,
však těla v prach se navrací.

Na věky tam nezůstanou,
v den soudu z hrobů povstanou,
až hlas polnice andělské
svolá k trůnu syny lidské.

Vstávají z prachu zmaření,
milostí Boží spaseni,
osvíceni jeho slávou,
v ní nový život naleznou.

Těšme se tím i v tento den,