Již nebe jde k nám,
není však oblohou, tou,
která pomine, s ní celá země.

Již nebe jde k nám,
s mocí v něm povstává Bůh,
tam, kde hroutí se moc světa pánů.

Již nebe jde k nám,
přichází s ním nový den,
ztrácí bolest a strach svoji vládu.

Již nebe jde k nám,
září z něj radost a mír,
Boží světlo tam zříš v lidských tvářích.

Již nebe jde k nám,
otvírá je každá z chvil,
když tvůj život se promění láskou.

Jsi naděje v zlých dnech,
když svět uvadá,
vzdor kamenům všem
ve mně smíš růst.
Buď zrno, jež vzklíčí
a úrodu dá,
buď žencem,
skliď chválu z mých úst.
A když jitro svůj svit rozprostře na tvou zem
a den nový vzejde nám, chtěj ve mně růst.
Kéž jsem v rukou tvých skryt bezpečně před vším zlem.
Sám mne požehnej,
požehnej lid svůj a svou zem.

Jsi vlídnost, když málo
je laskavých dnů,
v čas mrazivý vlož
do mě dech svůj.
Buď jiskra, co žár zas
dá vyhaslým snům,
buď plamen,

Buď mojí nadějí do příštích dnů,
očisti mysl mou od klamných snů.
Buď mi vždy blízko, ať spím či bdím,
ve dne i v noci ty buď světlem mým.

Buď mojí moudrostí a při mně stůj,
patříme k sobě, ty Tvůrce jsi můj.
Přebývej Duchem svým v srdci mém,
ať vím, že navždy tvým dítětem jsem.

Nehledám bohatství a prázdnou čest,
raději nechám se slovem tvým vést.
Ač víra mnohdy sklízí jen smích,
Bože, ty poklad můj jsi v nebesích.

Pane, ty přivedeš mne k vítězství,
nad zlobou nepřátel tvá moc se skví.

Bože, máme starost o budoucnost svou i o budoucnost světa.

Prosíme, dej nám vidět to, co máme řešit právě dnes.

Ty jsi Pán nade vším.

Ty budeš mít poslední slovo nad naším životem i nad celým světem.