Práci s obrázkem je asi lepší zařadit až po výkladu. Požádejte děti, aby podle vašeho vyprávění vybraly možnosti, ze kterých udělají okolo sboru hradbu proti „dravým vlkům“. Mohou to udělat různě – kolečka vystřihnou a nalepí, vybrané vybarví a stejně vybarví i hradbu, vybrané možnosti spojí s kolečky v hradbě, do koleček v hradbě přepíší vybrané možnosti. Výsledky porovnejte, o případných neshodách mluvte. Zpracování vám dá zpětnou vazbu o tom, co z vašeho výkladu děti slyšely, a také šanci uvést věci na pravou míru.

Práci s obrázkem lze zařadit jak před vyprávění biblického příběhu tak po něm. V obou případech má propojit biblický příběh s prožitkem, zkušeností dětí. Na vás je, zda chcete ze zkušenosti dětí vyjít nebo se na ní na závěr rozvzpomínat, aby děti poznaly, že biblický příběh odhaluje něco, co sami prožívají. Poselství epizody, jak mu rozumím, vynikne, když zmíníte, že Pavel mohl na chlapcův pád reagovat také jinak, například: „Vidíte, tak to je, když někdo v kostele nedává pozor! Vidíte, jak to dopadá, když někdo při bohoslužbách spí! ( Pán Bůh ho potrestal.

Práci s obrázkem lze zařadit jak před vyprávění biblického příběhu tak po něm. Pokud se rozhodnete pro první možnost, začněte rozhovorem o tom, zda je možné s náboženstvím a s vírou nějak obchodovat. Příklady ať potom děti nakreslí do stánku na obrázku. Vyprávěním jim potom osvětlíte, jaký má ten stánek význam. Pokud se rozhodnete pro druhou možnost, půjde spíš o aplikaci poselství biblického příběhu. Děti můžete povzbudit, aby vymýšlely, jak by takový stánek asi vypadal dnes.

Děti mohou buď typovat předem, která z „bublin ( výroků )“ patří k víře a která k pověře ( každou skupinu vybarví jinou pastelkou ), nebo je mohou roztřídit až po vašem vyprávění podle toho, jak je pochopily. Lze také udělat obojí. V tom případě bude lepší, když si na začátku bubliny a postavy vystřihnou. Před vyprávěním si výroky, které podle nich patří k víře, přiloží k postavě Pavla a ty, co typují jako pověrečné, přiloží k postavě syna Skévy. Po vyprávění se jich zeptejte, jestli by něco na své prvotní volbě změnily.

Obrázek může dobře splnit funkci „motivačního uvedení“. Děti mají na obrázku vybrat a vybarvit, co považují za zločin. Společně si ukažte, co kdo vybral a ptejte se proč. Můžete se také ptát, proč je důležité rozlišovat mezi tím, co zločin je a co není. Starší děti přitom můžete upozornit, že dnes pod tlakem náboženského extrémismu roste tendence opustit myšlenku nábožensky neutrálního státu. Na to můžete vyprávět, jaký význam měl nábožensky neutrální soudce pro prvotní křesťany.

S obrázkem je tentokrát lepší pracovat až po vyprávění. Není to ale jediná možnost – svůj výklad můžete také přerušit ve chvíli, kdy má Pavel reagovat na rouhání židů v Korintě s tím, že Pavlovu odpověď mají děti v obrázku nalézt.

Opět je možné prací s obrázkem začít nebo do ní svůj výklad vyústit: Na začátku prostě děti požádáte, aby na levou polovinu obrázku namalovaly sebe. Zeptejte se jich potom, zda by přišly na to, proč měly nakreslit sebe pod nápis neznámému Bohu a na druhé straně jsou ty sochy, symboly a chrámy. Nevím, zda děti na něco přijdou, ale vy odpovědi hned nehodnoťte ani neodpovídejte, ale vyprávějte jim o Pavlově kázání v Aténách s tím, že jim to vyprávění snad napoví. Po vyprávění se jich zeptejte stejně, jestli by na to teď už přišly.

K doplnění obrázku je tentokrát třeba, aby děti příběh znaly. Práci s ním tedy zařaďte až po vašem výkladu. ( Popřípadě je možné, aby děti měly obrázek před sebou při vašem vyprávění a dokreslovaly si jej průběžně při něm. ) Dokreslení obrázku je tentokrát trochu náročnější, můžete o něm tedy nejprve s dětmi společně hovořit. Nejdřív se ptejte, co vedlo ke srocení v Tesalonice a čím tam protestující dav argumentoval ( žárlivost, závist, konkurence; všude pobuřují, porušují zákony… ). Podle rozhovoru doplňte transparenty tesalonických. Potom se ptejte, proč byli v Beroji židé přístupnější.

Obrázek nabízí dvě možnosti použití:

Prací s obrázkem lze začít nebo ji zařadit až po vyprávění příběhu.