Opět je možné prací s obrázkem začít nebo do ní svůj výklad vyústit: Na začátku prostě děti požádáte, aby na levou polovinu obrázku namalovaly sebe. Zeptejte se jich potom, zda by přišly na to, proč měly nakreslit sebe pod nápis neznámému Bohu a na druhé straně jsou ty sochy, symboly a chrámy. Nevím, zda děti na něco přijdou, ale vy odpovědi hned nehodnoťte ani neodpovídejte, ale vyprávějte jim o Pavlově kázání v Aténách s tím, že jim to vyprávění snad napoví. Po vyprávění se jich zeptejte stejně, jestli by na to teď už přišly. Záměrem obrázku je vyjádřit, že skutečný Bůh je ten, kterého neznáme a proto ho nemůžeme ani nemáme vyrábět, ale svojí důvěrou a jednáním máme naplňovat život, který nám dal podle způsobu Ježíše Krista ( pravým prostorem úcty k Bohu je náš život ).
K tomu také můžete dojít ve svém výkladu a obrázek s dětmi dokreslit na závěr, aby si tak význam vyprávění znázornily.
Nejmenší děti také můžete vyzvat, aby se nakreslily a druhou polovinu obrázku vybarvily. Pak se jich ptejte, která polovina obrázku jim připadá hezčí a bohatší. Možná děti řeknou, že bohatší jsou pestře vybarvené sochy a chrámy. Na to lze dobře navázat výkladem o sebevědomí a posměchu athénských zbožných, kterým Pavlova důvěra připadala nedovzdělaná a chudá. Právě ta ale skutečnému Bohu odpovídá.