Uzdravení u rybníka Bethesda... Já a Bůh

Otištěno z časopisu Bratrstvo 6/2007

Obsah: naděje, otevřenost pro Boží slovo

Pomůcky: lístky pro rozdělení do dvou skupin

a čepice na losování

Postup: Předem připravíme lístky s nápisem

„A“, „B“ odpovídající počtu hráčů

( lze použít klasické hrací karty, účastníci

se rozdělí na černé a červené). Program

začneme přečtením textu. Na něj navazuje

diskusní hra. Hráči se rozdělí do dvou

skupin. Skupina A (červení) bude argumentovat

negativně, B (černí) pozitivně. Při

dalším tématu si role vymění. Přednesete

otázku a dáte skupině minutu na poradu.

Potom skupiny střídavě předkládají argumenty.

Skupina, jíž argumenty vydrží déle,

získává bod. Pokud skupiny argumentují

obě až do konce časového limitu (cca

5 minut na otázku), získávají bod obě. Po

zkončení hry přečtěte úvahu. Místo hry lze

využít otázky k textu.

Otázky k diskusi: Co je pozitivní/negativní

v životě tohoto dlouhodobě nemocného?

Co pozitivního/negativního přináší

změna do života? Co pozitivního/negativního

v odvaze zkusit něco prospěšného,

leč riskantního? Co je pozitivní/negativní

na pravidlech?

Otázky k textu: Jaký je vztah dlouhodobě

nemocného k jeho nemoci? Jak se většinou

takový člověk cítí? Proč se Ježíš ptá,

zda chce být muž uzdraven? Odpovídá mu

muž na otázku? Chce být muž uzdraven?

Proč se okolí zlobí nad uzdravením? Myslíte

také určitým zajetým způsobem? Zažili

jste někdy, že vám někdo/něco otevřel

nové obzory/nové úhly pohledu?

Úvaha: Chceš bý t zdráv? Otázka zní

absurdně. Kdo by nechtěl? 38 let, to je

příliš dlouhá doba. Člověk si pomalu zvykne

na svou nemoc a bezmoc. Na pohrdání.

Na výdělek z žebrání. Na zhoršování stavu.

Proč ještě na něco čekat? To by nebyl optimismus,

ale hloupost. A najednou otázka:

Chceš být zdráv? Opravdu chceš? Po těch

letech, za která sis zvykl tahle žít. Ve společnosti

pohrdaných s jejich životním stylem.

Uvědom si, jaká by to byla radikální

změna. V okamžiku se staneš plnoprávným

členem společnosti. Krom radosti z uzdravení

ti to přinese i povinnosti. A nový start

z ničeho. V tvém věku. Jsi připraven na tak

velkou změnu?

Muž vysvětluje. Ale ano, chce opravdu

do rybníka, ale nemá nikoho, kdo by ho

tam odnesl. Není tu jen pro žebrotu. Je jen

sám a bez pomoci. Zdravý ale opravdu

chce být. Je otevřen pro změnu. Nevzdal

se. Stále ještě doufá v uzdravení. Možná

vy byste mě tam mohl odnést?! Abych

byl konečně zdráv. Uzdravení ale přichází

z jiné strany a zcela jinak, než si to

muž celá léta představoval. Ne z rybníka,

ne ponořením do vody. Od neznámého

muže a kdo ví jak. Muž neví, kdo ho uzdravuje.

Není uzdraven na základě víry v Boha

nebo Ježíšovu autoritu. Nevysmívá se

Ježíši: „Co to plácáš, chyť mě a odnes do

rybníka.“ Zkusí vstát. Odváží se nesmyslného,

protože doufá. Dostává nečekané.

Ta otevřenost pro nové dění a proměnu

života až překvapuje. Ale je vlastně logičtější

než vzdát se a zavrtat na své pozici.

Nevíme, kdy odkud, skrze koho potkáváme

dění proměňující náš život. Důvěra

a otevřenost novým věcem. Odvaha zkusit.

Přinesly změnu a nový život. Pro nemocného

byl Ježíš člověk, jakých viděl tisíce

za ta léta své nemoci. Neví, že právě skrze

tohoto člověka se setkává s Bohem.

Ani my toto většinou nepoznáváme. Většinou

si ani neuvědomujeme, že setkávání

s Bohem není nutně mystický zážitek.

Nedělní záležitost, spoutaná s modlitbou

nebo liturgií. Přichází - podle nás - nečekaně.

Překvapivé, neočekávané, kříží naše

plány, představy. Tak nečekaně, že se muž

ani nestihne zeptat, kdo ho uzdravil.

Odpověď „Ano, chci“ může znamenat mimo

radost, problémy, nutnost učit se nové

věci, nové cesty, způsoby přemýšlení.

A ne všichni jsou připraveni změnu přijmout.

Okolí také nemusí být připraveno.

Pro spořádané věřící v příběhu je uzdravení

trnem v oku, protože porušuje pravidla.

Děje se, kdy nemá. Tím pravidla zpochybňuje.

V sobotu se má odpočívat, už

celá staletí! Nevidí právě uzdraveného člověka.

Tu radost a naději, která z události

srší. Vidí jen, že ten člověk porušuje pravidla.

Udivuje mě, že okolí se vůbec nediví

nad zázrakem, nejásá, nebojí se Ježíše.

Nic. Jde mu jen a jen o pravidla - sobota

a nerouhání se. Uzdravení vůbec neberou

v potaz. Uzdravení vyvolá skandál vlastně

jen kvůli nevhodné době. Je to jako když

někdo úspěšně vede klub pro děti z ulice

a lidé ze sousedství volají na policii, že je

klub příliš hlučný. Druzí jsou jim jedno. Vidí

jen svůj klid, klid svého srovnaného, nalinkovaného

světa.

Ježíšův argument jen přilévá olej do ohně.

K porušování soboty se přidává rouhání.

„Bůh pracuje neustále, proto i já uzdravuji,

když je třeba.“ Tohle sdělení počestní věřící

neslyší. Slyší jen: „Bůh je můj Otec“,

rouhání. Slyšet výběrově. Slyšet, jen to,

co chápu. To není správná cesta, ale je

to lehčí cesta.

Modlitba: Pane, dej ať se nenechám spoutat

a oslepit našimi zákonitostmi tak, že se

nedokážu dívat na věci z jiného úhlu. Dej,

ať otevírám své oči a srdce pro nové. Chci

se nechávát překvapit. Děkuju, že to s námi

nevzdáváš. Amen

Medková, Marie

Já a Bůh

„Kroužím kolem Boha, kolem prastaré věže,

a kroužím tak celá staletí;

a ještě nevím: jsem sokol, bouře nebo píseň“

Rilke

Pomůcky: tužky, papírová kolečka (1 kus

pro každého), zelené a červené obdélníčky

(po 3 kusech na osobu)

Počet osob: libovolná velikost skupiny

Cíl: V citátu Rilke mluví o našem úsilí najít

střed v našem životě, přiblížit se tomu

středu.

Jsou doby, kdy cítíme intenzivně blízkost

Boží. Jsou doby, kdy se nám Bůh zdá vzdálený.

Cílem tohoto „cvičení“ je tuto myšlenku

sledovat a ptát se současně, co nás od Boha

vzdaluje, co nás přibližuje.

Popis hry:

Hra má dvě části. V první části budeme

mluvit o tom, jak jsme vzdáleni od Boha,

v druhé o tom, co nás od něho vzdaluje

a co nás dostává k němu.

1) Potřebujeme velkou plochu. Na jednu

stěnu umístíme lístek „Bůh“. Každý dostane

lístek ( papírový kruh). Napíše na něj

svoje jméno a má úkol někam umístit svůj

lístek, aby to odpovídalo jeho pocitu (jak

to má s Bohem, jak daleko od něj, jak orientovaný).

Lze se přitom orientovat oproti

druhým nebo podle vlastního pocitu… Čeká

se na všechny, až to udělají…

2) Pak každý dostane tři červené kartičky

a tři zelené.

Na zelené se napíše, co by bylo důvodem,

abychom se Bohu dostali blíž. Na červenou,

co nás drží dál od Boha. Kartičky položíme

ke svému jménu. Každý přečte, co

má napsáno na svých kartičkách.

V běhu hry lze lístek posunout dál nebo

blíž.

Upozornění: Pro mnoho účastníků to bude

asi těžké. Bude potřeba dodat jim odvahu,

aby se o to pokusili. Důležité je, aby v první

části každý byl „sám pro sebe“ a až v druhém

kroku se vyslovuje k druhým. Každý

se musí dostat ke slovu.

Tip: Lze mluvit o pocitech, které měli

účastníci během hry.

Co ti bylo těžké, co ti připadlo snadné?

Co tě vedlo dát svůj lístek tam, kde je?

Co tě napadlo při čtení karet?

Chcete si navzájem něco říci?

Junová, Miriam