Uzdravení u rybníka Bethesda... Já a Bůh

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 6/2007
 
Obsah: naděje, otevřenost pro Boží slovo
Pomůcky: lístky pro rozdělení do dvou skupin
a čepice na losování
Postup: Předem připravíme lístky s nápisem
„A“, „B“ odpovídající počtu hráčů
( lze použít klasické hrací karty, účastníci
se rozdělí na černé a červené). Program
začneme přečtením textu. Na něj navazuje
diskusní hra. Hráči se rozdělí do dvou
skupin. Skupina A (červení) bude argumentovat
negativně, B (černí) pozitivně. Při
dalším tématu si role vymění. Přednesete
otázku a dáte skupině minutu na poradu.
Potom skupiny střídavě předkládají argumenty.
Skupina, jíž argumenty vydrží déle,
získává bod. Pokud skupiny argumentují
obě až do konce časového limitu (cca
5 minut na otázku), získávají bod obě. Po
zkončení hry přečtěte úvahu. Místo hry lze
využít otázky k textu.
Otázky k diskusi: Co je pozitivní/negativní
v životě tohoto dlouhodobě nemocného?
Co pozitivního/negativního přináší
změna do života? Co pozitivního/negativního
v odvaze zkusit něco prospěšného,
leč riskantního? Co je pozitivní/negativní
na pravidlech?
Otázky k textu: Jaký je vztah dlouhodobě
nemocného k jeho nemoci? Jak se většinou
takový člověk cítí? Proč se Ježíš ptá,
zda chce být muž uzdraven? Odpovídá mu
muž na otázku? Chce být muž uzdraven?
Proč se okolí zlobí nad uzdravením? Myslíte
také určitým zajetým způsobem? Zažili
jste někdy, že vám někdo/něco otevřel
nové obzory/nové úhly pohledu?
Úvaha: Chceš bý t zdráv? Otázka zní
absurdně. Kdo by nechtěl? 38 let, to je
příliš dlouhá doba. Člověk si pomalu zvykne
na svou nemoc a bezmoc. Na pohrdání.
Na výdělek z žebrání. Na zhoršování stavu.
Proč ještě na něco čekat? To by nebyl optimismus,
ale hloupost. A najednou otázka:
Chceš být zdráv? Opravdu chceš? Po těch
letech, za která sis zvykl tahle žít. Ve společnosti
pohrdaných s jejich životním stylem.
Uvědom si, jaká by to byla radikální
změna. V okamžiku se staneš plnoprávným
členem společnosti. Krom radosti z uzdravení
ti to přinese i povinnosti. A nový start
z ničeho. V tvém věku. Jsi připraven na tak
velkou změnu?
Muž vysvětluje. Ale ano, chce opravdu
do rybníka, ale nemá nikoho, kdo by ho
tam odnesl. Není tu jen pro žebrotu. Je jen
sám a bez pomoci. Zdravý ale opravdu
chce být. Je otevřen pro změnu. Nevzdal
se. Stále ještě doufá v uzdravení. Možná
vy byste mě tam mohl odnést?! Abych
byl konečně zdráv. Uzdravení ale přichází
z jiné strany a zcela jinak, než si to
muž celá léta představoval. Ne z rybníka,
ne ponořením do vody. Od neznámého
muže a kdo ví jak. Muž neví, kdo ho uzdravuje.
Není uzdraven na základě víry v Boha
nebo Ježíšovu autoritu. Nevysmívá se
Ježíši: „Co to plácáš, chyť mě a odnes do
rybníka.“ Zkusí vstát. Odváží se nesmyslného,
protože doufá. Dostává nečekané.
Ta otevřenost pro nové dění a proměnu
života až překvapuje. Ale je vlastně logičtější
než vzdát se a zavrtat na své pozici.
Nevíme, kdy odkud, skrze koho potkáváme
dění proměňující náš život. Důvěra
a otevřenost novým věcem. Odvaha zkusit.
Přinesly změnu a nový život. Pro nemocného
byl Ježíš člověk, jakých viděl tisíce
za ta léta své nemoci. Neví, že právě skrze
tohoto člověka se setkává s Bohem.
Ani my toto většinou nepoznáváme. Většinou
si ani neuvědomujeme, že setkávání
s Bohem není nutně mystický zážitek.
Nedělní záležitost, spoutaná s modlitbou
nebo liturgií. Přichází - podle nás - nečekaně.
Překvapivé, neočekávané, kříží naše
plány, představy. Tak nečekaně, že se muž
ani nestihne zeptat, kdo ho uzdravil.
Odpověď „Ano, chci“ může znamenat mimo
radost, problémy, nutnost učit se nové
věci, nové cesty, způsoby přemýšlení.
A ne všichni jsou připraveni změnu přijmout.
Okolí také nemusí být připraveno.
Pro spořádané věřící v příběhu je uzdravení
trnem v oku, protože porušuje pravidla.
Děje se, kdy nemá. Tím pravidla zpochybňuje.
V sobotu se má odpočívat, už
celá staletí! Nevidí právě uzdraveného člověka.
Tu radost a naději, která z události
srší. Vidí jen, že ten člověk porušuje pravidla.
Udivuje mě, že okolí se vůbec nediví
nad zázrakem, nejásá, nebojí se Ježíše.
Nic. Jde mu jen a jen o pravidla - sobota
a nerouhání se. Uzdravení vůbec neberou
v potaz. Uzdravení vyvolá skandál vlastně
jen kvůli nevhodné době. Je to jako když
někdo úspěšně vede klub pro děti z ulice
a lidé ze sousedství volají na policii, že je
klub příliš hlučný. Druzí jsou jim jedno. Vidí
jen svůj klid, klid svého srovnaného, nalinkovaného
světa.
Ježíšův argument jen přilévá olej do ohně.
K porušování soboty se přidává rouhání.
„Bůh pracuje neustále, proto i já uzdravuji,
když je třeba.“ Tohle sdělení počestní věřící
neslyší. Slyší jen: „Bůh je můj Otec“,
rouhání. Slyšet výběrově. Slyšet, jen to,
co chápu. To není správná cesta, ale je
to lehčí cesta.
Modlitba: Pane, dej ať se nenechám spoutat
a oslepit našimi zákonitostmi tak, že se
nedokážu dívat na věci z jiného úhlu. Dej,
ať otevírám své oči a srdce pro nové. Chci
se nechávát překvapit. Děkuju, že to s námi
nevzdáváš. Amen
Medková, Marie
 
Já a Bůh
„Kroužím kolem Boha, kolem prastaré věže,
a kroužím tak celá staletí;
a ještě nevím: jsem sokol, bouře nebo píseň“
Rilke
Pomůcky: tužky, papírová kolečka (1 kus
pro každého), zelené a červené obdélníčky
(po 3 kusech na osobu)
Počet osob: libovolná velikost skupiny
Cíl: V citátu Rilke mluví o našem úsilí najít
střed v našem životě, přiblížit se tomu
středu.
Jsou doby, kdy cítíme intenzivně blízkost
Boží. Jsou doby, kdy se nám Bůh zdá vzdálený.
Cílem tohoto „cvičení“ je tuto myšlenku
sledovat a ptát se současně, co nás od Boha
vzdaluje, co nás přibližuje.
Popis hry:
Hra má dvě části. V první části budeme
mluvit o tom, jak jsme vzdáleni od Boha,
v druhé o tom, co nás od něho vzdaluje
a co nás dostává k němu.
1) Potřebujeme velkou plochu. Na jednu
stěnu umístíme lístek „Bůh“. Každý dostane
lístek ( papírový kruh). Napíše na něj
svoje jméno a má úkol někam umístit svůj
lístek, aby to odpovídalo jeho pocitu (jak
to má s Bohem, jak daleko od něj, jak orientovaný).
Lze se přitom orientovat oproti
druhým nebo podle vlastního pocitu… Čeká
se na všechny, až to udělají…
2) Pak každý dostane tři červené kartičky
a tři zelené.
Na zelené se napíše, co by bylo důvodem,
abychom se Bohu dostali blíž. Na červenou,
co nás drží dál od Boha. Kartičky položíme
ke svému jménu. Každý přečte, co
má napsáno na svých kartičkách.
V běhu hry lze lístek posunout dál nebo
blíž.
Upozornění: Pro mnoho účastníků to bude
asi těžké. Bude potřeba dodat jim odvahu,
aby se o to pokusili. Důležité je, aby v první
části každý byl „sám pro sebe“ a až v druhém
kroku se vyslovuje k druhým. Každý
se musí dostat ke slovu.
Tip: Lze mluvit o pocitech, které měli
účastníci během hry.
Co ti bylo těžké, co ti připadlo snadné?
Co tě vedlo dát svůj lístek tam, kde je?
Co tě napadlo při čtení karet?
Chcete si navzájem něco říci?
Junová, Miriam
Biblický odkaz: 
Jan 5,1–18
Přiložený soubor: 
Autor: 
Medková, Marie
Autor: 
Junová, Miriam
Rok vzniku: 
2007