Úděl Božího lidu

Otištěno z časopisu Bratrstvo 4/2009

  

Est 3

Mordekaj porušil králův příkaz klanět se Hamanovi. Jako žid to dělat nebude. Boží lid je jiný. Je žid. No a co?!

Nastal měsíc Nísan. Všichni židé si připomínají vyjití z Egypta – a najednou v předvečer Hodu beránka je vydán edikt o jejich zničení. Před staletími procházel o noci 14. nísanu Egyptem anděl smrti a přeci židé obstáli. Obstáli právě proto, že byli jiní, než všichni ostatní. Oni jediní se oddělili ke službě Hospodinu, oni jediní slavili Hod beránka, oni jediní potřeli veřeje svých dveří krví a tak anděl smrti minul jejich domy. A teď je to tu zas. Opět mezi jejich domy prochází anděl smrti, tentokrát v podobě královského výnosu. Chce jim přinést smrt za to, že jsou jiní. Kniha Ester chce říci, že je potřeba zůstat jiní, i kdyby hrozilo nebezpečí sebevětší. A tak jsou židé stále "ti jiní", stále hledají Boží vůli a snaží se podle ní žít. Stále žijí jako lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách všech možných království. Zachovávají zákony odchylné od zákonů všech národů a jsou-li v rozporu s jejich vírou, pak se neřídí ani zákony královskými. Jak víme, vydrželo jim to po tisíciletí až podnes – a křesťané to mají po nich. Je křesťan. No a co?! To je nějaký důvod, proč neuposlechnout králova rozkazu? To je snad důvod, proč nejít k volbám? Neskládat přísahu? Odmítnout střílet do lidí a nebo naopak jít a bojovat proti vládě, když si začala osobovat božskou moc?! To všechno jsou problémy, se kterými se musely vypořádávat již první křesťanské sbory – kdy je ještě možno uposlechnout, kdy je čas dávat císaři císařovo a kdy už se císař dožaduje toho, co je Boží a tudíž je mu to nutno odepřít – a nést důsledky tohoto odepření. Jsme u těch desítek a stovek křesťanů, kteří odmítli obětovat císaři a skončili mučednickou smrtí. U desítek a stovek křesťanů, kteří odmítli přísahat na „Blut und Boden“ – půdu a krev – a skončili jako potrava pro plameny spaloven nacistických koncentračních táborů. U desítek a stovek křesťanů, kteří se odmítli na správné straně barikády zapojit do třídního boje a tak se ocitli na té druhé straně a na jejich hlavy dopadla ocelová pěst dělnické třídy. Je to jen shoda dat, ale právě v jarní době (ve které je onen 13. nisan) proběhly v tehdejším Československu největší komunistické zásahy proti řeholníkům. V březnu 1950 byla projednána "akce VŽK", při které bylo později internováno na 10 000 řeholnic a 13. dubna byla v roce 1950 zahájena "akce K", při které bylo do centralizačních klášterů převezeno téměř dva a půl tisíce mnichů. A přes veškerý ideologický nátlak jen málo řeholníků či řeholnic podlehlo a vystoupilo ze svých řádů.

Být jiný a trvat na své jinakosti je úděl Božího lidu. Netřeba záměrně provokovat! Mordekaj nechtěl provokovat – jen zůstal jiný. Tam, kde jde o něco důležitého, tam je potřeba stát jasně na svém a necouvnout ani o krok. Tam je potřeba zůstat jiný a na své jinakosti trvat, děj se co děj. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?