Skrytá tajemství lásky

Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2010

  

Píseň písní 6.1-12

Milý odešel a dívka je sama. Věrné družky se strachují o jejich vztah a nabízejí pomoc. Ale dívka ví, že milý není ztracený. Nikam před ní neutekl, neodešel za lepší ani neunikl před zodpovědností. Nejsou spolu, ale zůstávají láskou spojeni a ví o sobě. Milý odešel do zahrady k záhonu balzámovému, aby trhal lilie a pásl. Přirovnání milého k zahradníkovi a pastýři odkazuje na vzorový a v Izraeli vysoce ceněný ideál člověka - správce země (Gn 1, 26 a 28) a pastýře. Strážce stáda a země má tvrdou práci: střeží stádo, brání ho proti šelmám, vyhledává mu klidné a bezpečné pastviny s dostatkem potravy; pečuje o zemi a chrání ji. Pastýř (Ž 23, J 10) je vzorem dobrého manžela, ochránce rodiny a současně je věrný Boží služebník. Někdy je „dobrý pastýř“ obrazem Pána Boha nebo Ježíše.

Nyní promlouvá milý: dívku přirovnává ke dvěma městům: k Jeruzalému a Tirse. Dnes by to asi většinu dívek přivedlo do rozpaků. Ale tehdy to nebylo nic mimořádného. Jeruzalém bylo hlavní město Judského království. V Bibli je přirovnáváno k žádoucí a krásné nevěstě (Pl 2:15; Zj 21,2). Ve slovu Jeruzalém můžeme zaslechnout hebrejské slovo „šalóm“ (pokoj). Druhé město, Tirsa (1 Kr 14,17), bylo 50 let hlavní město severní říše. Možná se jedná o dnešní zříceninu na pahorku Tell el-Fára nedaleko dnešního místa Nablus. Slovo „tirsa“ znamená půvab. Přirovnání milé k těmto dvěma městům oslavuje její pokoj a půvab. Zároveň odkazuje ke všemu dobrému, co dává Země zaslíbená.

Překvapivě milý ve svém chvalozpěvu označí dívku za „strašnou“. Milá je jako vojsko připravené k boji, které čeká v plné zbroji pod praporci na povel k útoku. Nenechme se zmást! Strašná není dívka. Není to ošklivka nebo příšera. Ale strach vzbuzuje její odhodlání, sílu a moc, s kterou je připravena jít do boje za svoji lásku. To je vidět na jejích očích. Jediným pohledem lásku vyznává, vyhlíží ji, obdivně vzhlíží k milému a vpíjí se do jeho tělesných půvabů. Jediný pohled stačí, aby milý podlehl a upadl do zajetí své milované a její lásky. Musí očekávat děsivý útok pod praporcem lásky, který ho ochromí a podobně jako uhranutí ho navždy změní. Milá je připravena ze všech svých sil bojovat o svoji lásku a svého milého.

Je čas vychválit dívku! Je nejlepší mezi ženami! Na ni nikdo nemá! Šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu (celý harém) nemůže soutěžit s jejími přednostmi. Zkrátka je jedinečná a pro milého jediná, čistá a krásná jako Jitřenka, Luna a Slunce. Nebeská tělesa byla v pohanských kultech oslavována jako božské bytosti. Ale Bible v nich vidí Boží dílo a dar člověku (Gn 1, 14 – 18). I láska je takovým darem.

Sestup milého do zahrady plné ořešáků, vinné révy a granátových stromů (symboly lásky) je obraz přijetí společenství proměněného láskou. V něm se otevírají netušená tajemství podobná jízdě v Amínádíbově vozu. Toto jméno se v Bibli vyskytuje na několika místech (Ex 6,23; Nu 1,7; Rt 4,19n; 1Pa 2,10; Mt 1,4; L 3,33). Nevíme, zda se tu píše o konkrétní postavě, nebo je zde jméno zmíněno pro svůj význam: „vznešený člověk“. Jisté je, že láska, kterou milý s milou společně objevují, je plná pozornosti a jemnosti i obrovské síly a dravosti; otevírá skrytá tajemství, aby oběma dodala vznešenosti vážených lidí.