Připusť to nyní

Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/2000

Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá." Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází od něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."

 

    Chceš v životě vítězit? Pokud chceš v životě vítězit a méně prohrávat, pak máš v ruce krátký návod, jak vstoupit do vítězného života s Ježíšem Kristem. Tak začíná letáček, který jsem našel ve schránce, letáček, který inzeruje korespondenční kurzy Bible. Nabízí v nich odpověď i na jiné naše tužby: Toužíte po jistotě a bezpečí v dnešním světě? Po orientaci v přeinformovaném světě? Po pokoji v nepokojném světě?

    Nutno říct, že nás autoři toho letáčku dobře znají. Dovedou přesně vyhmátnout naše přání. Kdo z nás netouží po jistotě, bezpečí, orientaci a pokoji? Kdo by si nepřál v životě méně prohrávat?

    A ten letáček je jen potvrzuje: Toužíš-li, chceš-li dosáhnout svého přání, pak je Ježíš tou pravou a jedinou možností, jak seti to může splnit. Stačí se modlit, aby vstoupil do tvého života a pokud to učiníš opravdově, pak se to stane a prožiješ přijetí za syna či dceru.

    Věřím také, že se to může stát, že Kristus může vstoupit a vstupuje do našich životů, dokonce i bez té naší modlitby a opravdovosti, nezávisle na nich, sám od sebe. Pokud ale vycházím z Bible, která ani Bohu nedělá klamavou reklamu, musím dodat, že stane-li se to, pak to nejspíš je a bude pro naše očekávání a tužby pořádnej šok. Protože příchod Ježíšův do lidského příběhu je úplným opakem toho, co od něj člověk čeká, co si jako naplnění svých zbožných tužeb představuje. Tak nás na to alespoň připravuje Matouš příběhem o křtu a pokušení Krista.

    Když Ježíš přijde, je z toho Jan Křtitel úplně vedle. Vůbec to neodpovídá jeho představám, vůbec to nepotvrzuje jeho kázání, která si nevymyslel, ale poctivě vyčetl ze starozákonních proroků: "Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně?" Vždyť je to úplně na hlavu postavené! Ten, kdo by si mohl nárokovat Boží pravdu a moc a podle nich organizovat svět, vyzývat, nařizovat a mluvit ostatním do života, přichází jako jeden z nich, aby se vydal té nezaručené výzvě, aby se sám zapojil do toho projektu jako řadový dělník. Tak to Janovi nesedí, že svoji pochybnost později otevřeně vysloví: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" Bůh, Kristus, který přichází je jiný a jinak jedná, než by člověk čekal, než si třeba i na základě Bible představuje.

    A tak první Ježíšovo slovo k člověku, a to asi první nejen v řazení evangelia, ale první svým významem a důležitostí, zní: "Připusť to nyní..." To je třeba, abychom naplnili, co Bůh žádá. Aby se Bůh a Kristus vůbec dostal v našem životě ke slovu, k tomu není na prvním místě třeba, abychom byli aktivní, pilní, cílevědomí, abychom vydávali něco ze sebe. Naopak - k tomu je třeba, abychom trochu ustoupili do pozadí, abychom se se svými zbožnými tužbami a očekáváním trochu stáhli, abychom přibrzdili a ztlumili svoji cílevědomost, a dali tak prostor tomu, co ji podle nás popírá. Abychom připustili, že Bůh a víra, jaké bychom si je přáli mít, nebudou.

    Připusť to nyní..., že Bůh nesplní to, cos od něj čekal, že tvoje kázání postaví na hlavu. Připusť to nyní, že se jeho spravedlnost - řád, na kterém život závisí - naplňuje úplně jinak, než sis představoval, a že v něm máš také úplně jinou úlohu, než jsi čekal. Připusť to nyní, že se přítomností Krista ve tvém životě vlastně vnějšně vůbec nic nezmění, že s tebe nesejme tu tíhu a nezajištěnost důvěry, se kterou se musíš potýkat a nemůžeš ji opřít o nic jiného než o slova Písma, že právě ten, kdo na tom v ničem nechtěl být jinak než my, je Boží Syn.

    Připusť to nyní... na vyslyšení této Kristovy výzvy se rozhoduje, zda ve své zbožnosti budeme naplňovat, co Bůh žádá, nebo jenom, po čem sami toužíme. Zda v ní půjde skutečně o důvěru, nebo jenom o zbožně laděnou svévoli.



Autor je farářem v Soběslavi