Otištěno  z časopisu Bratrstvo 4/2005

Ježíš: „Říkám vám, že Bůh kraluje. I v tom

našem světě. I dneska.“

Učedník: „Ale, Mistře, já se nemůžu

zbavit dojmu, že to nebude tak úplně

pravda. Přicházejí zprávy o mnohých neštěstích

a válkách. To mi nějak nejde dohromady

s tím, že by Bůh, ten dobrotivý

Otec, jak říkáš, prosazoval svou vládu na

té naší zemi. Anebo když si vezmu všechny

ty pohromy a vážné nemoci jen v naší

rodině a mezi známými. Copak by to mohl

Bůh dopustit, kdyby kraloval? A to zcela

vynechávám své osobní nezdary a utrpěné

křivdy. To je ve srovnání s tím vším

jen drobnost. Buď je mocný

nebo milosrdný, ale ne oboje,

jak tvrdíš. Co si máme myslet

o Boží vládě nad tím naším

usouženým a utrápeným světem?“

Ježíš: „S Božím kralováním je

to tak, jako když člověk zaseje

semeno do země. Při povrchním

pohledu, jen na povrch

hlíny, to moc vidět není. To

můžeš říct, že se přehnala

bouřka a pole je samé bahno.

Nebo že je ten povrch samá hrouda a je

těžké po něm chodit a spíš si zlámeš nohu.

Ale pod tím povrchem klíčí semeno.

Skrytě. Dlouho nic nevidíš.

A pak vzejde stéblo. Je to tráva jako každá

jiná? Hodí se to k něčemu vůbec? Něco

se tady na zemském povrchu objevilo,

tvrdí to o sobě, že na základě zasetého

semene (Božího slova — viz. 4,14), ale

ohýbá se to ve větru, schne to v žáru.

Dlouhou dobu žádný užitek.

Abys viděl Boží vládu, musíš jít do hloubky.

Zavrtat se pod povrch věcí. Dobře si

prohlédnout, jaká rostlinka to na poli

roste. A pak poznáš. Dřív, než přijde úroda.

A ona přijde, jenže už dávno před tím

se toho strašně moc děje, moc a moc se

toho změní.“

Učedník: „Myslíš tedy, Pane, že si to tedy

mezi námi roste tak nějak samo? Bůh

si působí, co se mu líbí, co je jeho vůlí,

a nás k tomu vůbec nepotřebuje? To je

docela pohoda. Bůh se snaží — a my si

dáme trošku pohov, trošku víc.“

Ježíš: „Ale kdepak, vy tady máte široké

pole působnosti! Jde jen o to, že si nikdo

nemůže dělat z úrody zásluhy. Ta vyroste

a uzraje vlastně nezávisle na vás. A taky

se proto nikdo nemusí hroutit z toho, co

všechno na svém kousku

pole pohnojil a ‚zvoral‘.

Není třeba propadat zoufalství,

co všechno nestíhám

a nezvládám. Protože jsou

skutečnosti, které fungují

i bez nás. Díky Bohu.“

Učedník: „Hm, škoda, že

se té úrody asi nedočkám.

Už zraje dlouho a ještě asi

dlouho bude.“

Ježíš: „Hospodář hned pošle

srp, protože nastala žeň.

Plody, zralá zrnka Božího kralování, jsou tu

přece už teď hned. Žeň nastala. Je možné

prožívat radost, je možné úrodu, která již

uzrála, užívat. Což tu není tolik dobrého,

tolik lásky nebo touhy po spravedlnosti i

její naplňování? Možná si řeknete, že jsou

to jen malá zrnka. Ale je to kus úrody!“

S Božím královstvím je to tak, že je často

skryté, ale kdo jde pod povrch, vidí mnohé,

co se děje. S Božím královstvím je to

tak, že ač na nás není závislé, pobízí nás

k mnohé aktivitě, povzbuzuje a přitom

vede k pokoře. A s Božím královstvím je

to i tak, že si jej opravdu můžeme užívat

už dneska na povrchu zemském.