Liturgie (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/2004
Liturgii nemáme a nepotřebujeme
David Sedláček

 

Že liturgii nemáme? Dobře. Co pak ale jsou evangelické bohoslužby? Chce se tím říci, že naše bohoslužby jsou neřádné, ba dokonce nepořádné? To asi bude sotva kdo tvrdit. Přesto, vezměme tento předsudek vážně a zamysleme se, odkud a jak se tu vzal.
     Slovo liturgie je ve slovníku nás evangelíků velmi vzácné. Dříve se neužívalo vůbec a vyskytovalo se toliko v teologických knihách. V Bibli se slovo liturgie kupodivu užívá, žel jen v řeckém originálu. Bylo možno se s liturgií v evangelickém prostředí setkat, ale to už bychom museli přes hranice, třeba do Němec. Zdá se tedy, že pro českého evangelíka liturgie byla vyhynulým druhem. Ovšem bylo a je tu prostředí, kde je liturgie hojně pěstována. Ano, jde o římské katolíky. Český protestant protestuje a listuje biblí a nejednou mu na jazyk připadnou slova proroků na adresu baalových uctívačů. Takovou středověkou temnotu brát jen trochu vážně?! Došlo k setkání s liturgií, ale také k jejímu odmítnutí. A zde bychom mohli říci, konec příběhu. Ale je tomu tak skutečně?
     Nemůžeme zůstat jen u takto popsané zákopové války mezi českými evangelíky a katolíky. Byl to snad záměr reformačních otců – liturgii zrušit? Je tedy evangelická bohoslužba neliturgická? Reformace liturgii nezrušila, ale začala ji nově promýšlet. Ať už to byli kalvinisté či luteráni nebo husité či Jednota bratrská, všichni měli a slavili bohatou liturgii, každý podle své tradice. Přesto je zapomenuta nebo odmítána.
     Po Bílé hoře jsou protestanti zakázáni, přežívají hloučky tajných evangelíků. Důsledek? Bohatá evangelická tradice, i ta liturgická, pomalu upadá do zapomnění. Toleranční patent přichází po dlouhých letech (pozdě, ale přece) a v jinou dobu, v pietismu 18. století. Klade se důraz na vnitřní zbožnost a čistotu, na niterné prožívání Ježíšova příběhu. Vše vnější, tedy i liturgie, je nepodstatné. Bohoslužba je radikálně zjednodušena: písně, modlitba, Písmo, kázání, občas Večeře Páně. A hlavně: je potřeba se odlišit, nebýt jako oni, katolíci. Reformace je nahlížena očima pietismu, vznikají mýty a nepřesnosti. Několik příkladů: věří se, že už reformace zrušila každonedělní Večeři Páně a prosadila její občasnost, že zrušila svíce, kříže, liturgické barvy nebo zpívanou liturgii atd.
     Jestliže máme pochopit evangelický předsudek vůči liturgii, pak jeho kořeny hledejme zde: v zapomnění doby protireformace, v pietismu s jeho specifickými důrazy, v potřebě se odlišit, jak od římských katolíků, tak i od Němců luteránů, ano, mnohdy svou roli sehrál i český nacionalismus se svými mýty o době husitské jako revoluci proti katolictví, proti vůbec celému dosavadnímu křesťanstvu.
     Odtud pramení nechuť se liturgií zabývat. Pořád převažuje pocit, že je vlastně nepotřebná. Ano, kdybychom ořezali křesťanství úplně na kost, abychom získali to podstatné, co bychom měli zachovat v největší nouzi, pak zůstává zvěstování evangelia a víra. Liturgie by byla nepodstatná a nepotřebná. Ale žijeme v takové nouzi? Nemáme spíše liturgii přijímat jako Boží dar, co nám Bůh dává navíc a zdarma?
     Dnes liturgii znovu objevujeme a s ní také reformaci; vůbec celou církev obecnou. Zjišťujeme, že dějiny církve nezačaly v roce 1781. Objevujeme katolíky a jejich liturgické bohatství, oni zase objevují nás a reformaci. Je to vzájemné. Liturgie nevede válku mezi křesťany, ani nestojí proti Božímu Slovu, naopak, vyrůstá z něj.
 
Autor je studentem ETF UK, členem evangelické liturgické iniciativy „Coena” (http://coena.edunix.cz)
 
Co k tomu Bible?
Michal Kitta

 

Zatímco ortodoxní Židé v Bibli nacházejí mnoho předpisů pro oběti, očišťování, liturgická roucha apod., křesťané ji čtou trochu jinýma očima. Bible pro nás není učebnicí, manuálem, návodem. Je pro nás stále nově ožívajícím svědectvím o tom, co Bůh pro lidi udělal. Jak na dobrou zprávu kterýkoli adresát zareaguje – je jeho věc. Černoch si v kostele zatancuje, britský lord se odváže tím, že si ležérně přehodí nohu přes nohu. Liturgie bohoslužeb není předepsána.
     Přesto je v Bibli proces vznikání křesťanské liturgie zmíněn, např. v 1. listu Korintským ve 14. kapitole. Nebo v ustanovení večeře Páně – 1. Korintským, 11. kapitola. Tak, jako lze chodník považovat za organizované kameny, po kterých se dá lépe chodit, je i liturgie organizované setkání křesťanů, aby byl co největší duchovní užitek z času, který společně stráví. Vždyť Bůh není Bohem chaosu, naopak chaos přemohl.
     Když i polocivilizovaní ruští anarchisté poznali, že cara přeperou, jen když se zorganizují do komunistické soldatesky (hodně negativní příklad), tím spíše by měli křesťané vědět, že církev nemá být babylón, ale jednota. Jde totiž o víc.
Liturgii nemáme a nepotřebujeme
Přitahuje nebo odrazuje Vás u církve liturgie?

   

Emanuel Chmelík
z Chmelnice
katastrofista a deformátor

 

„Přinde na to, esli se nalévá kvalitní hrozen.“ (vytrženo z kontextu) Překlad: Záleží na tom, jak často je vysluhována Večeře Páně.

 

Jonáš Hájek
student teologie a pedagogiky, 20 let

 

Spíše odrazuje. Zdá se mi, že liturgií se společenství lidí v církvi uzavírá veřejnosti, staví mezi sebe a příchozí zeď, kterou ti příchozí musí přelézat. Měli bychom být otevření.

 

Barbora Veselá
výtvarnice, 47 let

 

Liturgie je dědictví. Je viditelným setkáním božího s lidským, společným viditelným velebením; na rozdíl od víry, která se děje uvnitř a vidět není. Dobře slouží i v obdobích, kdy se víry nedostává.

 

Radůza
zpěvačka, skladatelka, textařka, 30 let

 

Bohužel nejsem v žádné církvi organizována, tudíž mě žádná liturgie nepřitahuje, ani neodpuzuje.

 

Bohdan Pivoňka
evangelický farář, hlavní kaplan Vězeňské služby ČR, 63 let

 

Jak která církev, jak která liturgie. Vadí mně mrtvo při bohoslužbě; můžeš říct jako kazatel cokoliv, žádná odezva. Ať řeknem společně aspoň „amen“. Zase když se z liturgie stane „kafemlejnek“, stýská se mi po neotřelém jedinečném slovu.

 

Joel Ruml
synodní senior ČCE 50 let

 

Odpovídám: Ani jedno, ani druhé, pokud je v rozumné míře. Je potřebná, ale zároveň by neměla dominovat v životě a poslání církve.

 

Lary Hauser
herec Divadla Husa na provázku, 49 let

 

Jsem pokřtěný katolík, vyrůstal jsem ve skvělém katolickém společenství, skautoval a hrál „rytmické mše“ v osumašedesátém. Asi to ve mně zapustilo kořínky. Navíc jistá obřadnost a různé obřady mě vždycky tak trochu přitahovaly. To by bylo ale na delší povídání.

 

Eva Henychová
zpěvačka, kytaristka, 29 let

 

Spíše nepřitahuje, někdy odrazuje, ale proč ne, jestli to někomu pomáhá na cestě k Bohu.

 

Eva Drozdová
pracuje na oddělení mládeže ČCE, 25 let

 

Její pestrost vítám, ale nevyhledávám, ráda měním. V časech mé malověrnosti jsem za ni vděčná.

 

Jan Hanák
kněz, novinář, kaplan společenství Víra a Světlo v ČR, 30 let

 

Z mé zkušenosti kazatele (to mi asi potvrdí každý, kdo s tím má trochu zkušeností): ne vždy musí být má promluva dobrá, ne vždy se vyvede, ne vždy sedne posluchačům, ne vždy inspiruje k přemýšlení ty, jimž je určena. V takové situaci, kdy bych se nejradši mlátil do hlavy za tak hloupé kázání, jsem šťastný a velice vděčný, že existuje liturgie, která Ježíšovo poselství předává spolehlivě dobře vždycky. Co víc můžu předat než to, co je vyjádřeno při každém slavení Eucharistie.

A co vy na to:
  • Jak by se mi mohlo nelíbit něco, co dostávám od narození každou neděli :-)
  • Liturgie mě odrazuje jen v případě, že se mi nelíbí – resp. když je shromáždění nestandardní a nevím, co můžu ještě čekat.
  • Možná by stálo za to, zkusit najít/upravit liturgii tak, aby více vyhovovala/zaujala mladší lidi (teenagery). Což se v naší církvi trošičku/zlehounka/velmi opatrně děje.
  • Spíše přitahuje, ale všeho moc škodí, a to i v případě liturgie.
  • Ano, přitahuje! Připadá mi v bohoslužbě nepostradatelná a myslím, že je jí u nás málo. (socioterapeutka 25)
  • Neodpuzuje, ani nepřitahuje, Bůh může promlouvat k srdcím lidí různými způsoby. Svůj účel má i liturgie. (studentka 17)
  • Liturgie mne přitahuje, rád se jí aktivně účastním, samozřejmě v přiměřeném rozsahu. Podmínkou však je, aby ji lidé prožívali, aby chápali (cítili), o co jde. (student práv 20)
  • Nedá se říci, že by odpuzovala. Myslím, že má v církvi své místo. Ale ani osobně mě zvlášť nepřitahuje. (studentka 18)
  • Liturgie je jistý pořádek bohoslužeb. (nezaměstnaná 28)
  • Liturgii mám ráda. Je dobré, když je bohoslužba promyšlená, když se do ní zapojí co nejvíce lidí. Když nás vede k Bohu cele, skrze náš rozum, city, tělo. (studentka 25)
  • Nepotřebujeme, aby kniha byla hezká, vkusná, s kvalitní grafikou. Informace v ní obsažené přece můžeme načerpat stejně i z cyklostylované samizdatové verze. Jistě. Nepotřebujeme to, ale jsme rádi, když je pěkná, když používá mimo verbálního i další projevy, protože se prostě lépe čte.
O té naší liturgii
Pavel Prejda

 

V našem sboru vypukl liturgický spor, který se v dalších měsících proměnil v malou liturgickou válku.
     Při malování totiž bratr Karel odstranil z kostela kalich a na jeho místo dosadil kříž. Sestra Věra mu to oplatila hned druhý den. V nestřeženém okamžiku pověsila na kazatelnu archaickou dečku s třásněmi a husitským červeným kalichem uprostřed. Bratr Karel se urazil, že jsem se ho nezastal.
     Abych si ho udobřil, zařadil jsem následující neděli do přímluvné modlitby společně opakovanou prosbu: „Pane, smiluj se!“ Jeho burácivý hlas zněl celým kostelem. Sestra Věra, naopak, zarytě mlčela. Příští týden mi ale přinesla sbírku Karafiátových modliteb. Prý ji doma náhodou našla při úklidu. A tak ji napadlo, že by se mi mohla hodit.
     Bratr Karel, povzbuzen posledními bohoslužbami, prosadil na staršovstvu užívání ubrusů v barvách liturgického roku. Raději jsem ani oči nezvedal směrem, kde seděla sestra Věra. Marné bylo vysvětlování, že i Luther se křižoval a Hus zpíval mariánské písně. Ačkoli se bránila, byla, chudinka, přehlasována. Ale nakonec to pro ni dopadlo nečekaně dobře. Mezi přítomnými presbytery se totiž nenašel nikdo, kdo by koupil látku a ubrusy ušil. A bratr Karel nemá doma šicí stroj.
     Aby svůj nedostatek napravil, nechal u své známé vyrobit keramickou mísu a pohár na večeři Páně. Když už neslavíme eucharistii pravidelně každou neděli, tak ať alespoň při tom používáme moderní nádobí. Stříbrný pohár se nám prý stejně pomalu rozpadá a navíc, jak řekl, je po Němcích.
     Sestra Věra zase nemá ráda svíčky. Zjistil jsem to, když na neděli připadl svátek všech svatých. Chtěli jsme si při bohoslužbách připomenout všechny letos zemřelé členy našeho sboru. Na stole Páně ale nebylo co zapálit. Místo připravené svíčky se tam objevila vázička s odpudivě vyhlížejícími umělými květinami. Přiznávám, že tohle mě rozzlobilo. Bez výčitek jsem ji nemilosrdně a krutě potrestal. Příští týden jsme zpívali pouze písně z Dodatků.
     Sestra Věra je naše věrná duše. Každou neděli je v kostele. Mám ji upřímně rád. Ale že s sebou jednou na biblickou hodinu přinese bustu Komenského (na klavíru je totiž takové prázdné místo...), to jsem opravdu nečekal. Sestra Věra po biblické odešla domů, Komenský však zůstal. Nedá se nic dělat. Myslím na bratra Karla a říkám si, že už dlouho jsme při bohoslužbách nezpívali Otčenáš...
 
Biblický odkaz: 
1 Korintským 14
Biblický odkaz: 
1 Korintským 11
Autor: 
Sedláček, David
Autor: 
Kitta, Michal
Autor: 
anketa
Autor: 
Prejda, Pavel
Rok vzniku: 
2004